Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Domácí odpadky a hnusy na chodníku jsme zvládli. I když Laudie začala nějakou dobu krást v noci ze stolu jakékoliv jídlo, ale už snad dostala rozum. Takže doma je vše OK. Ale v přírodě je skoro vše KOŘIST. Tedy jsou naučené, že živá a zdravá zvěř ne, ta se nesmí, ale ho,,, je prostě kořist. Hlavně lidské. Případně srnčí bobky. To jednou neměla Derča náladu dohedávat, tak se v půlce dohledávky zastaviila a začala žrát srnčí bobky (už byla stará dáma, tak jen byla sprdnuta). V přírodě to pes objeví daleko dřív než já, takže fuuuj!!! můžu řvát jak protržená, ale madam si své odměny už ukousla. To máš pak s celou pozitivkou těžké. Jak odnaučit žrát v přírodě ho... (a člověk se nestačí divit, kolik jich tam je - těch lidských)? Zatím jsem na to nepřišla. Netrestám je fyzicky, jen nadávám, ale vždy až pozdě, takže je to jen psychohygiena Upřímně řečeno doma (a nejen doma) to nějak nemám chuť trénovat (ani ty srnčí bobky, natož to lidské) a venku jsem pomalá. Zkoušeli jsme nespláchnout na WC, toho si nevšímají. A na druhé straně jsme to s otevřeným WC dlouho nevydrželi... Takže v tomto směru bych naše výsledky nazvala naprosté fiasko.

Jinak souhlasím - baby jsou daleko horší. I když i mezi psími pány se najde labužník.

Jak odnaučit žrát v přírodě ho...

v Praze je to jednodušší, člověk může jít na jistotu, s vodítkem a odměnama.

Vidím Derču na tom honu, úplně živě

Maričko jakpak je? Už jsi začala s rehabilitací?

To si takhle přijdu domů, mrazák otevřený, Jack dělá, že v místnosti není a Miluška si na pohovce debužíruje u zmrzlý kilovky vepřovýho. Jack otevře lednici, mrazák, hupne na linku, sundá koření z horní poličky, projde se po sporáku. Asi chce být kuchařem. Miluška ho předpokládám ráda povzbuzuje. Gumicuk na lednici stáhl a stejně ji otevřel, měla jsem asi špatně utaženo, teď funguje židle s papírovou taškou plnou prázdných plechovek. Návody od Petry jsou parádně popsané. Musím se nad sebou zamyslet. Venku Jacka hnusy nezajímají a na Milušku stačí houknout zahlédnu-li nějaký zájem. Do křoví se bojí zalézt. Tak venku nám to jde celkem dobře. Potvrzuju Petrou popisovanou shánčlivost bab s respektem proti vyhynutí. Zásoby musí bejt. Viď Miluško

A což takhle lednici obrátit čelem ke zdi? Prosím nebít

U Beccy stačí jedno Ne Bečko a už se na lákadlo ani nepodívá. Jak doma, tak venku. Ovšem při nálezu kočičího hovínka nezná bratra. A protože kočky diskrétně odkládají svůj odpad do míst kde B šmejdí sama, jsem bez šance. A ani jinak znělé Néé ty čuně!, konzumaci nezabrání. Ano, ona se vynoří, ale huba je pevně zavřená, oči nehledají moje, jasný vzkaz, že hov.. je její! Nemám Petřinu důslednost, do ruky to taky nemohu schovat , tak holt nejsem vítěz. Snad to odčervování jistí!

Tedy Becco takhle paničku drtit. Se u nás traduje, že konzumace hovínek lze přebít olomouckýma syrečkama. Na severu asi nic takovýho nebude. Navíc je to možná legenda..

Tak ono to bude psa od psa . Toyenka blahé paměti se nic takového učit nemusela - co nebylo v její misce, to nechala být - chlebíčky na konferenčním stolku, kočičí bašta, špekáček na cestě. Jediné, co jsem ji horko těžko odnaučovala, to byly kobylince .

Naopak Bručka blahé paměti sežrala vše, na co přišla - a přitom hru na ovládání (pamlsky na packách atd.) zvládala bravurně. Odpadkový koš jsme zamykali v spíži do posledních jejich dnů. A ke konci života vesele prošmejdila kuchlinku až do nejzazšího koutku. Její majstrštyk byla vloni "vylovená" lednička a mrazák na dovolené v Chorvatsku a sežraná štrycla chleba u ségry na chalupě.

Na druhou stranu kluci jsou v tomto docela v pohodě - to by už muselo být něco hodně lákavého, aby to zblajzli. Teda - Erník je lovec myší a ty teda aj sežere.

Taky by ti je mohl nosit domů

Psa nemám, ale připomnělo mi to výchovnou metodu u dětí, říká se tomu snad odložené uspokojení potřeb. Je dobré, když se to člověk včas naučí, nejenže pak jsou nákupy s malými dětmi méně stresové, ale vlastně i v dospělosti. Obdivuju psy, jak rychle jsou schopni se to naučit. Teda na těch videích :-) Díky za poučený článek, Peťo

To jsem málo trénovala u jídla. Odložené uspokojení potřeb. Hezký

Meg je doma vzorná (teda kane děsně ), venku je to o dost horší. Takový vyhozený zbytek chleba...

Tak klasického venkovního bufeťáka jsem doma neměla nikdy. Odpadkový koš ovšem zajímal kdekoho. Ovšem taková lednička, to byl pro Mimouše prostřený stůl. Půl roku jsme ji měli omotanou gumicukem.

Venku se maximálně v nějakém hnusu vyváleli, až na Majdu. Cokoli mimo sušené myši ji nechalo klidnou, ale jak našla myš, neměla jsem šanci. Na druhou stranu se kajícně přiznávám, že takto sofistikované cvičení jsem teda nezavedla.

Každý den tak nějak čekám, že doma nějaká drobnost na zemi bude a jsem dost v klidu. Někdy ano, někdy ne. Čím dál častěji, tam není nic Ječela jsem naposledy u rozsekané skleněné zapékací mísy uložené v lednici s jídlem a se špatně zajištěnými dveřmi právě gumicukem. Málo jsem ho napružila. Dávala jsem nějakou dobu na lednici na magnety snadno shoditelný rachotítka, ale na to si zvykl. Je to nezmar. Zajdu do domácích potřeb, prý existuje nějaká pojistka na dveře na lednici pro děcka, by si neublížily.

Myslím, že testovací kus jsme našli tenhle víkend- kus sušené kůže z kapra (jak se ocitne u cesty v dědině, kde rybářské jezírko je minimálně sedm minut pěšky, se mě neptejte). Bylo potřeba to očuchat a když jsem si toho všimla, stačilo i pažravé Karamel říct klidně Fuj a už si toho nevšimla ani druhý den. Hlídali jsme fletku Ciri a tam jsem to Fuj musela zařvat při každé procházce...

Tak to mohla být klidně volavka, která tam debužírovala. Jednou mi Majda zmizela v kukuřičném poli a když se vynořovala, daleko před ní šel pach dobře ulaželé ryby

hezké bufeťácké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům

naštěstí dogy (alespoň na tom našem vzorku) bývají v tomhle bezproblémové. A je pod jejich úroveň živit se odpadky (přestože doma jsou to kyseliny žeroucí úplně všechno a tvářící se, že umřou hlady). A nejen odpadky. Přestože jejich možnosti jsou obrovské - stále ještě maso rozmrazuji položené ve dřezu (kam doguše dosáhnou, ani si nemusí na špičky stoupat) a to jsou s masem v dosahu sami doma.