Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996PSI: Jak dospěl (?) dogák Night – prosinec 2015
V dubnu skončila pravidelná měsíční hlášení o růstu našeho dogáka. Bylo mu 14 měsíců a růst byl opravdu u konce. Co se změnilo po uplynutí osmi měsíců?
Nezměnilo se nic moc... jen doufám, že je to proto, že Jižani dospívají pozdě (jak pravila jedna zkušená chovatelka dog – a já jí budu věřit)...
Kurzívou psané odstavce jsou citací z dubna 2015:
Night má mohutné svaly na ramenou i stehnech, přeci jen jeho pohybová aktivita v terénu je na něm poznat. Nabral přes hrudník – je z něj zepředu pěkná almara. Zato žebra z něho lezou a pas má jak vosa. Inu je to junior – nabere až kolem druhého roku. Jestli vůbec.
V létě chlapec nežral. Tedy žral jen proto, aby přežil. Zhubnul hodně – minimálně pět kilo. S příchodem podzimu se ale rozežral a kila jsou zpátky. Je stále štíhlý, ale kosti z něj už nelezou. Určitě nikdy nebude tak mohutný, jako byla selka Betka– to jsme i rádi. Štíhlou dogu jsme chtěli a zdá se, že to vyšlo.
Není úplně ideálně narostlý. Spáditá záď ho nutí podsouvat zadní tlapátka pod sebe a pak je tak trochu hrbatý. Ale když se vyprsí (nejčastěji pokud je za plotem cizí psisko), tak umí stát moc pěkně. Dlouhý silný krk, hezká hlava, svaly na něm jen hrají. Pak je na co se zálibně dívat. Oproti Betce bohužel často používá mimochod, i když klusat pěkně taky umí.
Spáditá záď se nesrovná. Trochu ji skryje mohutnější osvalení zadku, ale nemá cenu si namlouvat, že náš koníček hrbáček bude mít záda někdy rovná. Jeho nadšení z pohybu je veliké. Betka byla aktivistka aktivní, ale to, co předvádí Garabáček, je neskutečné. Tryská terénem sem a tam a sem a tam a sem a zase zpátky. Nevzdaluje se od nás daleko – ale svoji energii vypustit musí.
Fyzičku má náramnou a v terénu je velmi obratný. Nejen že zvládá pohyb ve stráních, v lese, ve skalách, ale překvapil nás zdoláním nesnadného úseku mezi Frýdlantským cimbuřím a Poledními kameny v Jizerkách. Skalnatý úsek vybavený řetězy zdolal na pár skoků a žebřík z kulatiny vyběhl dřív, než jsem stihla začít řešit, jak mu pomoci nahoru.
Tam jinou cestu neviděl a tak jsem si říkala, že věděl, že to zvládnout musí. Ale o pár týdnů později na vyhlídku, kam mohl vyběhnout strmou stráňkou, opět použil mokré hladké schody. Ehm... sešel je i dolů!! A přitom doma schody průzorové z ložnice nechodí dolů sám – vyžaduje „záchranu“. Tj. aby někdo šel vedle něj a říkal mu, jak je šikovný :) Všude jinde schody chodí...
Sice na výšku je asi již hotovo (doufám), ale dospělé chování rozhodně Night nemá. Sice již někdy nohu při čůrání zvedne, ale většinou si s tím hlavu neláme. Začíná hlídat. Jeho hluboký bas nezní často, ale když hafne, přikrčí se všechno živé kolem. Zatím stále všichni lidi, děti, psi, fenky jsou na světě pro jeho radost. Ani náznak nějakého vytahování se, stále je to v komunikaci rozverné štěně.
Tak nohu už zvedá skoro vždycky. Ale jinak se nezměnilo skoro nic. Výjimečně na zahradě zavrčí či zaštěká na psa jdoucího kolem. Většinou jen píská a nadšeně vrtichvostí. Na volno ještě nikdy nezavrčel – i na vrčící či dokonce štípající psy je přívětivý a ve hře opatrný. Raději běhá, než by se „pral“. Vyznává lehkou atletiku, ta těžká ho neláká.
Přivolání, pokud vidí psa, je stále nulové. Bohužel. Odvolání ze hry se psy je stále nulové.
No a je tu problém největší. Vidí psa a nevidí, neslyší, nevnímá. Je mu jedno, jestli je to pes malý, velký, štěně, stařík, fenka, pes... jestli si chce hrát či nechce, jestli vrtichvostí či se chce prát. Night si chce hrát. A hotovo. Vrtichvostí, doráží. Při hře na volno se nikdy nezkouší vyvyšovat, nenaskakuje na psy – naštěstí se chová vždy dobře.
Ale CHCE za psem!! A začíná zneužívat svoji hmotu. Takže i na vodítku se vzpíná a snaží se k psisku dostat. Kdo nás nezná, má pocit, že krotím obludu, která je chce sežrat. Vidí absolutně nevychovaného psa, kterého nezvládáme při běžném provozu. Asi by nevěřili, že stejný pes suverénně zvládá ruch známých míst nacpaných turisty. Že chodí na volno lesem. Že se opakovaně nechal odvolat od zvěře...
Bojujeme. Momentálně se snažím zapracovat na základní poslušnosti. Nikdy jsem ji nehrotila – všechny dosavadní dogy nebyly cvičené, jen trochu vychované. Ale tady to bez drilu asi nepůjde. Ve městě zvládá v klidu psa na protějším chodníku. V sídlišti zvládá v klidu trpasličí psy (protože s nimi jsem ho nenechávala hrát nikdy). Ale v lesoparku či na výletech psa v klidu nemine.
No a nejvíc si tento měsíc našplhal ve své roli chůvy.
Chůva je stále dobrá. Sice prvotní nadšení při vítání musíme krotit, ale pak už je to dobré. Koneckonců znají se, vědí, co si můžou navzájem k sobě dovolit. Hlídáme psa i děti. Sdílí prostor, sdílí hračky, sdílí i nás. A žárlí někdy trošku všichni na všechny.
No a musím i napsat, že je děsný závislák. Hlavně na mě. Zavřít se před ním kdekoli znamená teskný pláč. Nikdy se mnou na záchodě nebyl... a přesto pláče přede dveřmi už skoro dva roky. Není páník večer doma?? Je třeba chodit se koukat před garáž, jestli náhodou nedojel. Pokud je pryč přes noc, je to obzvlášť „příjemné“. Naposled jsme byli venku v jednu – pak teprve uznal, že páník asi fakt nedojede.
Jinak je pohodář. Veselý, aktivní, komunikativní psík. V běžném provozu ho nic nerozhází. Má rád všechny. Na každého nadšeně vrtichvostí. S každým by se kamarádil. Pravda – nechápe, že ne všichni jsou zvědaví na něj. To musíme hlídat my.
Na jaře zkusíme bonitaci. Jeho sestry jsou výstavně úspěšné. Hodně úspěšné. Najtova záď je chybou velkou. Já se bojím, že větší chybou však bude mamut trvale stojící na zadních a kvílící, že si chce jít hráááát. Jsem na to vážně zvědavá :-)
Naše MACHO NEGRO... Nyní je to pětasedmdesátikilové hovado, není malé, není roztomilé, umí česky – zůstal mu ten jeho černý kožuch a veselá mysl.
A tohle se dá opsat. Černý kožuch a veselá mysl – to mu opravdu zůstalo.
Foto: Xerxovi. Další fotky jsou ve fotogalerii - klikněte do kteréhokoli obrázku.
Vše potřebné zjistíte zde...