Předchozí díl najdete zde.

Místo hojně navštěvované, přesto velmi krásné. Doporučuji k návštěvě raději méně obvyklý čas – brzké ráno, chvíle těsně po dešti, či mrazivý zimní den slibují jistě větší klid. My jsme vždy měli štěstí a užívali si Šárku téměř bez lidí, snad se to podaří i vám.

Divokou Šárkou - mapa výletu

Oblíbeným výchozím místem je tramvajová zastávka Divoká Šárka. Vybírám červenou turistickou značku mířící do údolí a za chvíli už procházím kouzelným skalnatým kaňonem. Kapající voda tvoří v zimě nádherné rampouchy, na jaře celé údolí rozkvete, na podzim se okolní skály obarví vřesem. Bublající potok nás bude provázet celou první část trasy.

Divokou Šárkou - potok

Přicházím ke koupališti, proti němu je kousek stranou v údolí studánka Šárka. U koupaliště opouštím turistickou značku a pokračuji cestou podél potoka. Údolí se vine mezi skalami, oči neví, kam se dívat dřív.

Divokou Šárkou - výhled na skály

Míjím Čertův mlýn, a u něj vyřezaní čerti. I na dalších rozcestích se držím potoka. Přicházím na místa s hojným výskytem česneku medvědího – jsou jej tady celé voňavé lány.

Stále široká cesta mne kolem studánky dovádí až k Jenerálce. Tady je postaven krásný povalový chodník po místní bažině.

Divokou Šárkou - chodník přes blata

Hned vedle je ve skále malá jeskyňka – zkušební sloj. Mám za sebou první část trasy, v nohách jen 4,5 kilometru. Kdo by však nechtěl pokračovat, může jen kousek popojít k autobusu.

Já ale otáčím zpátky a mířím po červené značce, která se k cestě před chvílí připojila. Kousek za studánkou po ní uhýbám nahoru do lesů. Kličkuji pěšinkou nad údolím, občas narazím na pozůstatky dávné cesty – zřejmě činnost některého z prvních turistických spolků.

Divokou Šárkou - pozůstatky starých cest

Schody, mostky, zpevněné cesty. Terasy, možná bývalá vinice? Pak kousek nahoru po asfaltce a vpravo okolo kempu zase do lesa.

Divokou Šárkou - výhledy

Přicházím na skály, které jsem si ráno prohlížela zespodu, procházím vyhlídky, stoupám na místo dávného hradiště. Ještě dlouhý pohled na protější skály a pokračuji dolů k vodní nádrži. Přecházím po hrázi a beru to po cestě vpravo až k rozcestníku se žlutou značkou. Jsem zpátky na výchozím místě, v nohách mám asi deset kilometrů a za sebou nejkrásnější části Divoké Šárky.

Divokou Šárkou - pohled z výšky

Krásné výhledy jsou ale i z druhé části skal, proto se ještě vydávám po žluté značce a přidávám si pět kilometrů příjemným okruhem. Tato část je méně fotogenická, přesto stojí za to – a díky za každý kus lesa, který v Praze je! Po žluté značce přicházím na rozcestí Purkrabský háj a odtud po červené vpravo klesám ke koupališti a od něj zpátky údolím k výchozímu bodu. Celkem mám v nohách asi patnáct kilometrů, plný foťák a dosyta vylítaného psa.

Krásný, divoký kus Prahy, kam se vždycky ráda podívám. Pokračuje pak Dolní Šárkou, o které jsem psala minule, lze tedy obě části propojit nebo poskládat trasu podle chuti. Není problém našlapat tady ke třiceti kilometrům lákavými cestami, většinou mimo zástavbu a přitom stále v Praze.

Foto: autorka. Na obrázky se můžete podívat i přímo zde na Rajčeti.