Předchozí díl najdete zde.

Viděli jste už v lednu tryskající fontánu? Víte, kde dávají lišky dobrou noc? Pojďte se mnou projít další zelený kousek Prahy.

Vyrážím z Lysolaj, místa, kde „lysy lají“, tedy kde dávají lišky dobrou noc. Půjdu nejprve po zdejší naučné stezce s krásným lišákem. Všímám si kamenných soch, v teplotě pod nulou mne zaujme tryskající fontána. O pár metrů dále je vysvětlení – fontána bere vodu rovnou ze Zázračné studánky a její teplota i silný průtok nedovolí fontáně zamrznout.

Napití u studánky a dál naučnou stezkou, vychutnávám si její vtipná i poučná zastavení, plním některé úkoly. Tabule už jsou bohužel dost zašlé. Stezka mne zavádí až na konec rokle, odsud pak vede kus zpátky a po modré značce nahoru na vyhlídku, kde je poslední zastavení. Tedy, mělo by být – při mé poslední návštěvě ležela cedule dole pod skálou.

PP Housle

Z vyhlídky mířím dál po modré, přebíhám silnici a procházím po asfaltce mezi poli. Oblíbené místo leteckých modelářů, vidíme je tady téměř pokaždé. Vpravo nad Horoměřicemi se letadla snášejí na přistání v Ruzyni. Modrá zatáčí vlevo, ještě kousek asfaltu a rozcestník Nad Truhlářkou. Tady uhýbám vpravo po červené značce a dlouhou příjemnou cestou scházím až ke hřbitovu v Nebušicích.

Nebušice

Cestou lze odskočit na vyhlídku nebo do bývalého lomu. Od hřbitova pak po žluté značce mířím zpátky vlevo, zavede mne na kraj Nebušic. Kousek po chodníku a už scházím k rybníku a dál podél potoka kolem zahrádek. Vynořím se v Jenerálce, mám v nohou asi 7,5 kilometru a kdo by již měl procházky dost, toho žlutá značka dovede k autobusové zastávce.

Já tady na chviličku opustím turistické značky a pouštím se rovně, abych zdejší hlavní silnici podešla a nemusela ji o pár metrů dále přecházet. Po chvilce se zprava připojí červená značka. Do Šáreckého potoka se tady vlévá několik drobných toků a potok skáče dolů po velkých schodech.

Vodní schody

Vlevo se objevuje soukromý rybník nad bývalým mlýnem. Pokračuji po červené, přecházím přes silnici a stoupám po zpevněné cestě ke Zlatnici. Tady značka uhýbá vlevo, kousek krajem sídliště, aby se po chvíli zanořila alespoň pár metrů do lesa. Cesta pokračuje nad údolím, vyšlapané cestičky zvou k nahlédnutí do údolí. Přes malý parčík až ke kostelu sv. Matěje.

Kostel sv. Matěje

Mám v nohách rovných 10 kilometrů, půjdu ale ještě kousek dál po červené a tam, kde odbočuje vlevo k Babě, seběhnu uličkou Paťanka dolů do Podbaby ke konečné zastávce tramvají. Je to kousek z kopce v zeleném údolí a pak ještě chvíle mezi zástavbou, odměnou je výrazně lepší spojení tramvají, autobusy a dokonce i vlakem. Za sebou mám 11 kilometrů.

Komu by byla tato procházka málo, tomu doporučuji vyrazit přímo z Podbaby nahoru k Matějovi, vpravo po červené kolem umělé zříceniny Baba...

Baba

... obloukem obejít zdejší sídliště a přes Dolní Šárku a dále po modré značce dorazit do Lysolaj po svých. Výlet se tím protáhne na slušných 16 kilometrů a přidá dvě stoupání, která důkladně rozproudí krev v těle. Celou trasu lze také s vynecháním Podbaby obejít jako 13 kilometrů dlouhý okruh, na kterém ale není zastávka s četnější dopravní obsluhou, tedy je vhodné buď přijet autem, nebo se obrnit trpělivostí a jízdním řádem.

A takto dopadnete, když se vydáte na procházku v dešti

Příjemné protáhnutí nohou cestou po přírodních památkách a méně známých částech Šárky. Do toho známějšího kousku nahlédneme zase příště. Fotek dnes není tolik, za projití ale trasa rozhodně stojí – ne vše dokáže foťák zachytit...

Foto: autorka. Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.