PŘÍRODA: Dvě nejvzácnější.
Toříč pavoukonosný (Ophrys sphegodes) foto: Krakonoš, Neviditelný pes
Ahoj, už kvetou sphegodesy.
Telefonát přišel v nejméně vhodnou chvíli; na silnici binec, auto plné nákladu a času pramálo.
Ahoj, brnknu ti večer, teď nemůžu.
Večer jsem se od kolegy z Brna dozvěděl, že jeho špionážní agentura zjistila stav lokality a doporučuje výjezd. Takže jsme se domluvili na sobotu, s tím, že jej v Brně vyzvednu a něco nafotíme. Zavolal jsem ještě dalšímu známému, ale ten, když se dozvěděl, že beru také přítelkyni a tudíž by se musel chovat slušně, prohlásil, že by to nebylo to pravé ořechové a že pojede jindy a sám. (Jeho chyba, ale kdo chce kam…)
Takže v osm ráno jsem se zastavil pro Marušku. Vzala si na cestu výbavu, odpovídající vysokohorské túře nejméně na Mont Blanc, a projevila obavu, zda nezmokneme, když předpověď hlásila přeháňky, naštěstí bylo jasno a slunečno, takže obavy byly rychle zapuzeny a do auta přece neprší, takže není co řešit.
Vyrazili jsme na D1, navigace se mne ze začátku pokoušela ukecat, abych jel nějakou cestou necestou, ale brzy přestala, ozvala se až v Brně, kde jsem potřeboval najít kolegovo bydliště a na zbytek cesty jsem jí vypnutím napájení zavřel tlamičku. Kolega dorazil s hůlčičkou a batůžkem a natěšený, protože loni se mu fotky nepovedly a následně přišel, kvůli marodění, dočasně o řidičák.
Z Brna jsme zamířili na Slavkov, Bučovice, projeli Chřiby, pak Uherské Hradiště, Vlčnov, oboje Němčí a pak už to bylo jen kousek po asfaltové polní cestě až na místo. Zaparkovali jsme u informační cedule a vyrazili. Hned na začátku se na nás usmál pěkný vstavač vojenský (Orchis militaris), který je na lokalitě celkem hojný, a o kousek dál už bylo to pravé ořechové.
Toříč pavoukonosný (Ophrys sphegodes) se na lokalitě objevil před několika lety a po období typu jo a ne, kdy se objevoval a mizel, je tam dnes celkem pět exemplářů, takže se zdá, že už součástí naší květeny zůstane, i když prý nemá u nás opylovače, takže nejspíš nebude vytvářet semena a množit se bude pouze vegetativně.
Je to jediné místo v ČR, kde roste, takže těch pět rostlinek je veškerá česká populace. Z našich toříčů je nejdrobnější, rostlinky dorůstají max. 5 cm, a i když některé mají dva i více kvítků, jde o druh, který lze v trávníku snadno přehlédnout. Říká se, že byl uměle vysazen, ale to, že na stanovišti vytrval a množí se, svědčí spíš o tom, že vítr odněkud přivál semena (bohatá lokalita je v Rakousku u Vídně).
Zaujal jsem polohu ležícího střelce a spustil jsem cvakostroj. Maruška pobaveně přihlížela a moc se jí líbilo, když jsem vstal obalen zbytky suchých mechorostů a trav, které se na černém oblečení moc hezky vyjímaly a dobře se držely. Kolega se po delším váhání rozhodl, že zalehne také, ale když chtěl vstát, zjistil, že jaksi nemůže. Maruška mu chtěla pomoci a málem přistála na zemi také. Nakonec jsme jej společnými silami zvedli a rozhodli se, že popojedeme.
Ze silnice na Strání odbočuje na vrcholu lesní cesta, sjízdná pouze pro kvalitní osobní a terénní auta, a o kilometr dál u ní leží loučka, na které roste nádherný…
Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis) u nás kdysi rostl na více místech, ale díky pilné činnosti zemědělských synků lanýžů úplně vyhynul a to, co se na loučce vedle základů jakési zemědělské stavby nachází, bylo reintrodukováno ze Slovenska. Z původně jedné rostliny jsou dnes už čtyři, mateřský kousek tvoří bohatý trs a kolem něj je pár jednotlivých rostlinek. I tento druh má tendenci se množit, takže snad nám vydrží; lokalita je chráněna.
Tentokrát to bylo horší, suchá tráva se sice nekonala, ale plácek byl dobře zavodněn, takže než jsem stačil pořídit pár obrázků, hezky jsem nasákl. Prolétajícímu otakárkovi fenyklovému jsme se nelíbili ani my, ani hořci, a zmizel stejně rychle, jako se objevil, a evidentně měl před sebou nějaké veledůležité a tajné poslání. Maruška sice také čvachtala, ale pohorky byly nepropustné a výhled na Bílé Karpaty ji naplnil nadšením, protože jarní les, kdy tmavozelené jehličnany tvoří se světlezelenými listnáči abstraktní mozaiku, je prostě nádherný. Na západ jsme měli výhled až na Chřiby s hradem Buchlovem, na východ byla vidět Javo(r)řina s vysílací věží (po hřebenu vede státní hranice, Holubyho chata a vysílač jsou na slovenské straně).
Když jsme nafotili a pokochali se, dostali jsme, jak už to v podobných případech bývá, hlad a žízeň, takže jsme naskákali do přibližovadla a vyrazili na zpáteční cestu. Zastavili jsme se na východní straně Chřibů v bistru kousek od Buchlova, kde jsme si dali klobásky a polévku plus, coby abstinenti, kofolu do půllitru, a klobásky a cigárka, nádherně vonící domácí udírnou, nakoupili i domů.
Původně plánovanou návštěvu motorestu jsme vynechali a zajeli do Lísek, kde jsem si dopřál několik záběrů vzácných vstavačů trojzubých (Orchis tridentata). Tento druh roste pouze na Moravě v podhůří Chřibů a nedávno byl nalezen v Beskydech. Zbytek byl už stručný. Kolegu jsme vyložili v Brně u domu a vyrazili na Prahu. Z D jedničky jsme sjeli u Velké Bíteše a přes Křižanov, Žďár nad Sázavou, Žďírec nad Doubravou, Chotěboř, Čáslav a Kolín po D 11 domů. Maruška byla sice poněkud zdrchaná, ale cesta přes Vysočinu, i když počasí už nebylo moc hezké, se jí velmi líbila. Takže teď sonduji, co kde aktuálně pokvete, protože příští víkend má být hezky.
Foto: Krakonoš. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.