29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

VíP: Aneb víkendový pokecník

Dnes je Den vodicích psů

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
E. Zvolánková 26.4.2020 19:08

Jo a ještě mě napadlo, že fousisko má dnes narozeniny a celý den si dělal, co chtěl. Čuchal myšičky na procházkách (dopolko i odpolko), ryl se mnou v záhoně (vytrhával plevel :-)), užil si den, kdy po něm nikdo nechtěl skoro žádnou "práci". To ti asistenční a slepečtí psi vlastně většinou neznají. Někteří si dokonce ani neumí hrát :-(...

T. Zana 26.4.2020 19:37

Fousisko si to hezky užilo :-)

E. Zvolánková 26.4.2020 19:01

Ahoj všichni,

to téma vodících a asistenčních psů je hodně zajímavé. Vůbec se Ti, Evi, nedivím, že jsi Toníka do toho výcviku nedala, já být chovatelem, taky bych to neudělala. Někteří ti psi jsou fakt skvělými pomocníky skvělých lidí a když ta souhra funguje, je to bezva a pak ten pes nijak nestrádá. Pokud toho psa ale někdo používá fakt jen jako "kompenzační pomůcku", tak je mi jich moc líto.

Můj strejda, který již zemřel, měl labíka, který žádný výcvik neměl, ale miloval páníčka a instinktivně mu pomáhal sám od sebe. Podával vše, co upadlo, sundaval ponožky....byl zlato. Znám pána, který má na "předvýchovu" královského pudla, kterého čeká slepecký výcvik. Pes je strašně milý, kontaktní, hravý, ještě štěně...Pán říkal, že už je to jejich několikátý pes, kterého mají takto na předvýchovu, ale že se s každým těžko pokaždé loučili. Tohle zase obdivuji, že někdo je ochoten tohle dělat. Já bych se s tím psem rozloučit neuměla. No a ještě znám psa canisterapeuta, úžasné zvíře - golden. Šampion na výstavách, s X složenými zkouškami z výkonu, chovný pes. Ale jeho páníček ho prací přetěžuje, až z toho pes onemocněl....má rakovinu, ale když jsme páníčkovi říkali, že aspoň teď už má dát psovi pokoj, přestat ho vodit do té LDNky, kde doteď sloužil, a nechat ho v klidu důstojně dožít a aspoň teď se mu věnovat a dělat s ním to, co psa baví, tak on nechce slyšet, prostě toho psa úplně zničí....Je mi ho moc líto. Přitom se páníček úspěchy psa všude chlubí, co vše dokázal, ale ve skutečnosti mu na něm vůbec nezáleží :-( Když je pes doma, musí ležet na svém místě a nikdo se mu nevěnuje :-( I tohle je, bohužel, "život" asistenčních psů.....Někdy je to moc smutné :-(

Z. Xerxová 26.4.2020 13:42

krásně bylo v Jizerkách. A i když jsme šli po cestách hojně používaných (třeba kolem Knajpy) potkali jsme jen jednu maminku s malým klukem - měli krosny, evidentně spali venku... Kolem byly plotny starého sněhu.

Ušli jsme dvanáct a půl kiláčků - psík se tvářil normálně (nemoc připomínají už jen boule po ATB - na to jsme byli upozorněni, že "vylezou")

Viděli jsme srčí, oprásklého zajocha (Night vzorný), spoustu ptáků (od čápa po střízlíka) a lidi až na parkovišti na Smědavě

Z. Matylda 26.4.2020 10:04

U nás je i neděle pracovní den. Jdeme umývat okna....

Z. Xerxová 26.4.2020 6:07

hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :o)

Chceme vyrazit do Jizerek - uvidím, jak kluci vstanou. Dneska se jim nějak nechce...

Z. Hanča 25.4.2020 21:48

Docházela jsem kdysi do firmy, kde jsem se potkala se slečnou, která připravovala mladinkého labradora na předání k asistenčnímu výcviku. Právě v rámci seznamování s různými prostředími a lidmi si pejska brávala s sebou do práce. Byl moc fajn, i když hodně temperamentní. Nakonec do výcviku nebyl vybrán, mimo jiné i proto, že byl na slečnu příliš fixován. Bylo to vzájemné, ona byla nakonec šťastná, že to tak dopadlo a pejska si nechala.

J. Hlavsová 25.4.2020 21:18

Obdivuju asistenční psy i lidi, kteří je na jejich poslání připravují. Každý rok přispívám trochou peněz na HELPPES.

Korinku jsem se snažila něco málo naučit - v Zubří předvedla podávání ponožek. To děláme každé ráno, baví ji to. Stahování ponožek zatím moc nejde, tam musí být moje velká spoluúčast. Pak umí podat vylízaný kelímek, pokud mi spadne nějaký papír - tady je ovšem nebezpečí, že to papír neustojí bez úhony, takže důležité dokumenty si podávám sama.

Jezevčík Lesan podával přišedšímu členu domácnosti bačkory, vždy správně, nikdy se nespletl.

E. Žampachová 25.4.2020 20:03

Znám několik lidí s vodícími psy. Jeden mladík, kterého zná dcera je báječný. Pes byl veselý, když měl postroj, pracoval, jinak byl schopný si hrát. Když zestárnul, měl už tehdy ženatý mladý muž nového psa, ale staroch u nich dožil na penzi. Známe mladou dívku, které vydrží pes tak 3 roky a není na ně hodná. Přesto dostane nového, kterého taky zničí.

Když měli v SONSu zájem o Toníka z našeho chovu, váhali jsme. Pak nás zarazila klauzule, že se o psa nemůžeme dál zajímat, ani kdyby ho později nechtěli. Nedali jsme ho tam. Je v rodině jako mazel a naučil se dělat asistenta pro paničku po operaci páteře. Podá zpadlé věci, dokáže i minci nebo kreditku. Nemá profesionální výcvik, ale je šťastný. Hraje si s dcerou rodiny, očas chodí s pánem fyzioterapeutem do práce. Canisterapii profesionálně nedělá, ale instinktivně pomáhá.

E. Žampachová 25.4.2020 20:09

Samozřejmě spadlé nebo zapadlé....

Z. Lika 25.4.2020 20:35

Právě na to jsem se chtěla zeptat, jestli i ten pes má nějakou "sociálku" na pomoc. To je potřeba jako sůl, je to přece živý tvor, ne jasanová hůl...

Z. Matylda 25.4.2020 19:53

Sousedi ob jedno mají čivavu, ale jejich mladí mívají doma mladého psa, než jde do výcviku, tak aby poznal všechno, co je potřeba znát. Nevím, jestli bych zvládla vždycky předat psa, na kterého jsme si od štěněte zvykla....

E. Žampachová 25.4.2020 20:04

Já to vím naprosto přesně, nemohla bych ho dát.

Z. Lika 25.4.2020 20:41

Kdyby měl ten pes zastání... Já vím, že jsou tu priority - lidský vs. psí život, ale jen doufám, že o asistenční psy a jejich kvalitu života se i nadále ta výcviková střediska starají. Hm, každou chvíli nám přicházejí žádosti o příspěvek na výcvik as. psů, mám chuť se o to začít zajímat. Totiž nijak nesnižuji utrpení lidí, ale soudím, že empatií se svým asistenční psem může kvalita jejich života jen získat.

E. Žampachová 26.4.2020 19:53

Helppes je OK. SONS taky. Oni se zřejmě o psa postarají, mě se nelíbila ta klauzule o vyloučení chovatele z dalšího osudu psa. Já mám ve smlouvě, že když bude třeba, tak se o psa nějak postarám, pomohu mu najít nový domov. Pro mě to prodejem nekončí.

Z. Janaba 25.4.2020 16:50

Nevím, jak končí slepečtí psi, ale ráda si představuji, že se o ně postará širší rodina. Snad. Protože starat se o člověka je pro tyto psy náročné a značně vyčerpávající.

Můj bývalý kolega převzal zl.retrívra, tedy fenku Airu, která toho v šesti letech měla dost a odmítla dále pracovat. Airu jsem si brala domů, když byl kolega s rodinou na dovolených, byla pohodová, ale oproti mým zlaťákům mi připadala smutná, taková pasivní, nevím. A... zlý sen!, jednou jsem si ji ve čtyři hodiny přivezla a v šest byla mrtvá. Seděla jsem na zemi, na jedné straně ležel Rex, na druhé Aira, ruce už jsem měla udrbané i zavelela jsem, psíci, de se ven, hopla! Aira udělala spolu s Rexem hopla a padla zpátky. Veterina, zlomená páteř, injekce navždy. Bylo jí dvanáct let, silná osteoporoza, páteř při tom prudkém pohybu prostě praskla.

Bylo to hrozné, pro mne i pro její rodinu, která druhý den odlétala do Španělska. Její panička byla naštěstí lékařka, tak neměl vet problém jí to vysvětlit.

Uff, Airo, tohle byla smutná vzpomínka na tebe, pracovního psa. Hezky odpočívej - tam někde jinde!

M. Crossette 25.4.2020 18:17

Chudinka Aira a jak smutné pro všechny, kdo jí znali, žili s ní.

A. Bytová 25.4.2020 11:22

Kdysi jsem četla knihu, Ema a já se to jmenovalo. Životní příběh slepnoucí dívky z Anglie a jejího vodicího psa. Brečela jsem celou dobu.

Ve velké Británii se vodicí psi když zestárnou, ze zákona utráceli.

Ale Ema a její panička, díky této knize, vybojovaly změnu tohoto zákona.

Ach jo, už zase začínám posmrkávat.

Z. Lika 25.4.2020 11:33

To je hodně drásavé. Mně zase vždycky připadá, že ti psi se nemůžou pořádně vyspat, že se to musí podepsat na jejich "životnosti"... ach jo. Kéž by jim to aspoň páníčkové vždycky vynahrazovali láskou.

A. Bytová 25.4.2020 11:47

Stářím nakonec oslepla i Ema, paničce se zrak po operaci zlepšil. A celá knížka končí větou - A tak teď mou slepou Emu vodím já.

Z. Lika 25.4.2020 11:48

Tak to je ještě útěšný konec. Bála jsem se zeptat, jak Ema dopadla...

A. Bytová 25.4.2020 12:06

Ta kniha měla velký ohlas, panička s Emou jezdily po celé Anglii na besedy a lobovaly a lobovaly, až se ten zákon ještě za pejsčina života skutečně změnil. :D

Z. Lika 25.4.2020 12:21

To je moc dobře :-)

Z. Jenny 25.4.2020 16:00

Vím, co je slepý pes. Naše nalezenkyně Babu,měla špatný zrak ,už když jsme ji přichýlili. Ke konci byla slepá ale pořád s námi ťapkala, jen když změnila směr, tak jsme ji opatrně vyrovnali a šlo se dál.Byla tak křehoučká a pořád měla chuť žít!

A. Bytová 25.4.2020 18:39

Jenny, to říkáš tak krásně - "přichýlili". Dík.

E. Žampachová 25.4.2020 20:08

Pro labradora není 12 let nijak zvlášť brzy. Velcí psi se dožívají kratšího věku. Záleží, jak se o ně starají. U feny by mohla být problém kastrace v útlém věku. U kastrovaných je osteoporóza častější.

M. Crossette 25.4.2020 18:14

Jé Abyt, přesně jak píšeš, také jsem si vybavila fenka Emma (čokoládový labrador). Ano, je to už hódně dávno co jsem tuhle krásnou dojemnou knihu četla - "Emma and I" . Třeba popis, jak byla Emma po "prozření paničky" zmatená, skoro nešťastná, že najednou nemusí pro milovanou paničku pracovat a může jen lenošit. Nějaký čas jí trvalo, než si zvykla. Byla milovaná od začátku do konce.

Osobně jsem se nikdy s žádným vodícím, či jinak asistentčím psem nesetkala ale viděla jsem dost různých záběrů z jejich tréninků a pak v akci těcho čtyřnohých hrdinů. Stojí to velké peníze jednoho psa vycvičit a ne každý má "asistentční nadání". Je úžasné vidět, co vše pak ale takový pomocník dokáže udělat za svého, často zcela nemohoucího páníčka, paničku! Naše Trixie byla obyčejný pes a mazlík. Přesto nám stále velice chybí, já stále při vzpomínkách slzím. Ale když někdo příjde o svého chlupatého pomocníka, díky kterému je život sněsitelnější a se kterým je dokonale sžitý - to musí být nepředstavitelný žal.

A. Bytová 25.4.2020 18:35

Maričko, jedna moje přítelkyně, která nemá žádné příbuzné, odkázala v závěti vše, a ne málo, na výcvik slepeckých psů.

Považuju to za peníze umístěné na jednom z nejlepších míst.

T. Zana 25.4.2020 10:50

Jeden náš známý měl doma štěně, které se bylo určené na výcvik na slepeckého psa (jen jako štěně, na ten výcvik by šla jinam). Při nějakém posuzování uznali, co on říkal dlouho - že fenečka je drobet rapl. Čili že na tohle se nehodí. Nicméně šla do výcviku na něco jiného, pro ni příhodnějšího, už si nevzpomenu, co to bylo.

A. Zemanová 25.4.2020 10:35

Obdivuju šikovnost vodících a asistenčních psů, stejně jako obdivuju lidi, kteří takové psy s láskou k této práci připravují a cvičí. Je pak velká škoda, když se z takového psa stane jen "kompenzační pomůcka" a ne kamarád, který pomáhá, chrání a miluje.

V Modřanech jsme mohli zvolit běžnou vycházkovou trasu podle času, protože se dalo jít z domu osmi stále se zvětšujícími elipsami a ta devátá cesta, to už byl velký okruh přes hlavní silnici a Modřanskou rokli. (Mmch., mám mnohem radši okruhy než cestu tam a zpátky. Teprve na různých dovolených a návštěvách se psy jsem si uvědomila, jak velkou vzácnost jsme tam měli.) Anka i Píďa, dokud byly v kondici, se časem naučily se na každém rozhodujícím místě zastavit a vždycky měly radost, když se šlo dál. Dokud byly ovšem mladší, a později občas také, často se vydaly delší trasou bez ohledu na to, co si o tom myslíme. Většinou nás tím přesvědčily, že to vlastně jde a že delší proházka nám jen prospěje.

Přeju všem dobrý den. Tady u nás studeně fičí, takže z práce na zahrádce nebude nic.