Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

hezkou VíPákovitou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům

včera delší výlet doJizerek, dneska kratší květné louky... a pak volá zahrádka

to bude krasna prochazka, tady uz je pekelny vedro a jak tu nemame lesy tak jen na chvilku mezi pole at nas to neupece :)

Fotky z Jajčiny zahrady je radost prohlížet

My už bohužel žádné želvy nemáme. Naši nejstarší a zároveň poslední velkou želvu Slider jsme před dvěma roky vypustili do přírody. Pár let jsme se k tomu chystali, ale vždy nakonec odložili. Slider se na zahradě narodila a žila tu 27 let. A my naopak o ty roky zestárli. Tyhle želvy se dožívají 80 i víc let, takže Slider byla ještě mladice, která by nás určitě přežila. Navíc ve státním parku, kam jsme ji odvezli už žije (tedy doufáme, že stále žije) několik desítek našich želvích odchovanců. Je tam pro ně ideální domov. O rok později (2025) jsme tam odvezli zbývající 2 malé želvičky z "tajného hnízdě", "polámané" želvy Cracker , o které jsme byli přesvědčení, že je sameček. Prázdný výběh jsme plánovali změnit na zeleninový záhon. Jenže zem je v něm tak prorostlá kořeny cykasů, keře "tea olive (Osmanthus) a další zeleně, že manžel pokusy o zrytí po pár dnech pachtění vzdal. Je to zvláštní pocit, chodit kolem a vědět, že už tam žádná želva není. Ale zase si představujeme, jak si všechny užívají možná další desítky let ve volné přírodě, která je tady na Jihu jejich domovem. V chráněném parku, bez nebezpečí.

Také má zkušenost ze ztrátou prstýnků. V r. 1974 jsme v zimě v sobotu ráno vyjeli ze státu New Hampshire do Mass. na víkend k manželovým rodičům. Já si krátce po vyjetí chtěla namazat krémem suché ruce, tak jsem si do klína sundala snubní prstýnek a jeden zlatý po babičce. Jenže po krátké jízdě jsme zastavili u pošty a manžel mně dal několik obálek, ať je hodím do schránky. Rychle jsem vyskočila z auta, probrodila se čerstvým sněhem, vhodila obálky, nasedla a jeli jsme dál. Na prstýnky jsem si vzpomněla až když jsme byli skoro u tchánových. Byla jsem patřičně nešťastná a další den jsme odjeli dřív, než jindy. Byly krátké zimní dny, takže jsme dojeli už za tmy, ale manžel přesto šel s baterkou k poště. A ...k mému úžasu se vrátil se snubním prstýnkem. Viděl ho zatlačený do sněhové rýhy kola náklaďáku, který ho přejel. Další ráno za světla jsme šli spolu místo víc prozkoumat, bohužel prstýnek po babičce jsme nenašli. Ani na inzerát se nikdo neozval. Snubní prstýnek je z bílého zlata, složený z tenkých článků. Manžel ho koupil v Londýně, kde tenkrát žil. Snad díky mírné pružnosti ho těžké kolo nerozbilo, jen stlačilo do polokroužku. Články zůstaly spojené, ale prstýnek se nedal navléknout. Další rok jsme se z NH vraceli zpět do Anglie. Protože manžel měl na prstýnek celoživotní záruku, zajeli jsme jim ho ukázat. V obchodě je nezvyklý tvar prstýnku překvapil (a vysvětlení co se stalo), ale povedlo se jim ho znovu vytvarovat.

Tak pěkně popořadě: Jajka má moc pěkné orlíčky .

Co se želv týče, kamarádka ji dceři pořídila. Želva se chovala decentně, akorát když ji zazimovali, tak na jaře už se nevzbudila. Raději jsme synkovi pořídili křečka, kterého jsme občas pouštěli ven proběhnout. Křeček nepozorovaně překousal několik drátů (pod proudem!) a věnoval se snaze prohrabat se panelem z obýváku do ložnice. Na to, z čeho ty panely jsou, měl docela úspěch, ale život křečka není dost dlouhý na takový výkon.

Co se ztrát a nálezů týče, synek dostal v Tábornické unii, kam chodil od šesti let, přezdívku Kapsa. Prý kudy chodil, stále něco nacházel a sbíral...

to je opravdu krasna zahrada :)

penici slavikovou jsem si musla dohledat a nedokazu rict, zda jsem ji videla ale urcite me posledni den dovolene biologicka rozmanitost provazela, i kdyz takova nase bezna lesni :)

Když jsme se definitivně odstěhovali sem, někam jsem "dobře uložila", aby se neztratil, pánský prsten po dědovi, kterého jsem neměla šanci poznat, zemřel dřív, než jsem se narodila. Můj táta ho nenosil, ten na to nebyl ani náhodou a MLP taky ne, tomu byl navíc malý. Synovi by asi byl, sice by ho asi taky nenosil, ale já ho od té doby prostě nenašla :D Někde tady je, ale kde.....

Mám vypozorováno, že když něco "dobře uložím", abych to "dobře a logicky" našla, tak to najít nemůžu. Takže když teď něco "dobře ukládám", musím si to říct i nahlas, aby se mi to zapsalo i do jiné části mozku než té, která se na to vykašle

hezkou VíPákovitou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům

Když si jedna blbka chce namazat ruce a položí na kapotu auta dva prstýnky a nechá je tam... tak je holt navždy bez snubáku i prstýnku po babičce... To jsme jeli Ohři a kemp byl maličký... ale s bohatou trávou a prstýnky jsme nenašli.

Aj, tak to zabolelo. Prstýnky na umyvadle, náušnice zachycené o límec... bude jich po republice spousta.