Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Vždycky Jizerky. Zahraniční jsme moc neochutnala, ale všechny jak naše tak za hranicemi vidím, vnímám, cítím a obdivuji kdykoli moc ráda

Dnes bude úplněk, odpoledne venku nekřesťansky fučelo, trpce jsem litovala, že jsem šla ven jen ve vestě, i když ve svetru. Ale to sluníčko, to bylo něco. A v parku už funguje kluziště!

já mám štěstí, že už venčím na 2x. Napřed 800metrů dohroady s Feri a pak delší vycházka s Charliem. No taky sem to vzhledem k větru přehodnotila a vzala si silnější bundu.

Za mě mám nejradši asi bílé karpaty, orličky a krušné hory. Ale ráda mám všechny, i když všechny jsou pro mě na víkend v podstatě nedostupné.

V alpách, co jsme měla tu možnost, tak už ty holé a kamenité nejsou nic pro mě, ale zelené, s nízkými smrčky a nízkýma travinama... to bych si nechala líbit.

Zahraniční hory moc neznám, ale třeba ukrajinské poloniny nebo bulharská rila a pirin, ty těžko vymažu. A i v alpách se mi zase líbí ta hluboká jezera v zářezech... ale jsou na mě vysoké. Mnohem radši mám ty naše české, nízké hory... ještě dost zalesněné vůči výšce.

A v kuchyni mám leda horu umytýho nádobí, standartně nepeču, moc neuklízím, stromeček nechystám...

a vítr nám tu funí poslední dny/týdny pořád, ale teploty pod 0 padají maximálně na chvíli ráno...

Však jsem si na tebe nad tou fotkou vzpomněla :-) Jestli třeba nemáš v plánu nějaký zimní vandr

hezkou třetí adventní neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům

máme hezky bílo - asi vyrazíme jen kousek za humna - podhůří Jizerek nikdy nezklame

Tady na soutoku v noci trošku pršelo, ale dopoledne dokonce vylezlo slunce. Ovšem frčí nesmírně.

Megginka pozdravuje .

Na Kuňku se rada divam z vyssich pater naseho panelaku..a na Lichnici zase z terasy v Ronove.ten pas Železných hor je proste neokoukatelny..

Tady na am. Jihu je to placka, takže i mraveniště je tu "kopec". A to tu nemáme vysoká, evropská mraveničtě, ale jak se myslím stejně kdysi vyjádřila Zana o krtinci v jakési přírodní rovině. Dostkrát jsme byli v Alpách, ale procházeli se hlavně na jejich překrásných loukách, žádné holé kamenní svahy. Na pohled krása nesmírná, ale nikdy jsem pod těmi velikány netoužila bydlet, vlastně ani nevím proč. Takže nejvíce kopečků znám ze Šumavy, za našeho pobytu v Bavorsku hlavní destinace "do lesů a hor", jezdili jsme tam rádi

Zamlada jsem procestovala většinu hor v Československu, moc se mi tenkrát líbila Šumava, ovšem za posledních cca 25 let jsou moje srdcovka Orlické hory. S kamarádkou nebo s maminkou jsme vždycky vybraly nějaký cíl, dojely autem a pak šly nějakou túru. Už jsem na Zvířetník psala několikrát.

Ještě se vrátím ke včerejšímu pečení, protože to s horami trochu souvisí. Znám partičku hodně zralých žen - společné výlety, kultura i vánoční pečení u kamarádky, která měla největší kuchyň i další prostory pro rozkládání plechů a krabic. A jednou se stalo, že tedy už bylo napečeno, vše spravedlivě rozděleno do krabic, a krabice navršeny do hory. Jako každý rok. A správně tušíte, že toho roku kdosi o tu horu zavadil, hora se zřítila a cukroví, to křehoučké máslové cukrovíčko, spoustu hodin pečené z těst řádně ručně uhnětených a uleželých, to cukroví se porozbíjelo. Dodnes na to vzpomínají se slzou v oku. Totiž takové cukroví na chuti nepozbyde, ale návštěvě je na sváteční podnos nenaskládáte. Jo jo, i to se může stát. Tak na šťastné pečení!

slibovali bezesrážkové počasí, dokonce s možností projasnění. Na Mácháči... Ráno chumelilo, šedo a nevlídno pak bylo celou cestu. Ale obešli jsme ho celý. Solidní procházka

Také jsem byla v sobotu blízko Mácháče a počasí vskutku nevlídné

Mám ráda Jizerky a Orličky. Alpy na mě působily monumentálně. Už jsem byla ráno u řezníka a pospíchala domů- ledově tu fučí a jsou tu šedé mraky. Vytáhla jsem máslo, aby změklo- budu péct cukroví.

Pěkný program - do ledového fučení patří cukrovího pečení