Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Želvičku jsem měla jako dítě, ale bohužel se neprobudila po zimním spánku

Dneska jsme měli sluníčko a rozsvěcení vánočního stromu na dědině. Včera jsme byli na vánočních trzích v Brně- a úplně ty davy stačily...

Veveřackou kroniku vrele doporucuju..mam ji a porad se k ni vracim...

Hezký den přeju. Tady je opět mlha a ošklivo. Ale včera po poledni se vyčasilo a dokonce svítilo sluníčko. MLP mě vyhnal na procházku a udělal dobře. Potkali jsme řadu spřátelených pejsků a hlavně naši "bývalku" kočičku Růženku. Měla se k nám, řekla to svoje mňau vrrrau, nechala se pochovat a pohladit a šla domů. Mám radost, že se tam tak dobře zabydlela, vypadá spokojeně, má krásný kožíšek a je vidět, že rozhodně hlady netrpí

Já se právě rozhodla, že z cukroví upeču možná linecká kolečka (nebo kytičky) na slepování, vanilkové rohlíčky a tím končím. Vanilkové rohlíčky mají rády děti, linecké MLP (ten má rád všechno, ale nemůže - diabetik), já ho nemusím vůbec. Už jsem koupila v cukrárně kokosky, ty dělají skvělé a možná ještě něco málo přikoupím, aby bylo co dát na stůl. A místo kapra bude losos. Už slyším synka, jak hudruje, že nebude mít rybí polívku, až přijedou. No nebude, ale velice ráda mu poskytnu recept .

hezkou první adventní neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům

včera bylo krásně, dneska zdá se bude taky. Jizerky volají...

U nás ještě sobota večer. Dopekla jsem dvojitou várku pracen, zítra mě čekají rohlíčky (těsto je v lednici také od včerjška) a ještě udělala těsto na maminčiny jemné sušenky. Tři várky těsta na perníčky odpočívá už druhý týden v lednici, "perníčkovat" s českými děvčaty budeme příští sobotu.

Možná jsem už jednou psala, že jsem začala pracny cukrovat, tedy ne v misce obalovat. Z formiček vyklopím zpět na plech těsněji k sobě, skrz cedník pocukruji, otočím a stejně cukruji druhou stranu. Je to mnohem rychlejší a kousky nejsou tak přeslazeně obalené cukrem (ditto u rohlíčku, také je budu cukrovat). Rohlíčky peču na papíře, vlažné pocukruji, okolní cukr sesypu zpět do mísky a znovu použiji. Jak to děláte vy - také cukrujete, nebo jednotlivě obalujete?

A druhý dotaz. Každý rok dělám zmíněné maminčiny sušenky, kterým ona říkala "čím starší, tím lepší". Krásně se rozleží a protože nejsou ničím paráděné, mohou se jíst i po svátcích Tohle jsou jediné sušenky, na které používám maminčina spíše menší vykrajovátka, která jsem si z Prahy odvezla. Už v dětství byla některá trochu rezavá a mírně zmačklá, tak je možné že jsou ještě po babičce(asi jsem se nikdy nezeptala). Mám jelena, motýla, kometu, ptáčka, hvězdičku, kolečko (a pár dalších, teď zpaměti si nevzpomenu). A také maličkou, jen 3cm velkou panenku a maličké kolečko. Oboje používám do různých rohů a okrajů těsta po hlavním vykrajování, aby zbylo co nejméně na opakované vyválení. Obě vykrajovátka mají navíc oblouček- držátko, dobře se s nimi pracuje.

Můj dotaz - také používáte formičky a vykrajovátka po své mamince, babičce? Nebo jste si všechny postupně samy koupily? V naší rodině se perníčky nepekly, takže až později jsem si vykrajovátka sama koupila. Ale používám i jiná, která donesou ostatní děvčata (ony zase moje). Ty maminčkny se tvarem a velikostí na perníčky nehodí.

Maričko, jak čtu o tom cukrování, tak osobně už cukr z cukroví oklepávám. Sama už nepeču (v plynové troubě to moc dobře nejde), takže takto cukrem vlastně plýtvám. Vzpomínám si ale, že máma rohlíčky v cukru obalovala, ale jenom ty. No jo, dala jsem si pár kousků cukroví a pak to vylítala venku ve sněhu (nebo blátě ). Vykrajovátka jsme měli hlavně hvězdičky a i tu kometu. Kolečka asi taky. Rohlíčky se tlačily mlýnkem, měl takový hvězdičkový nástavec a rohlíčky byly správně ježaté. V dospělosti jsem se snažila vykrajovátka zakoupit, ale všechna byla mnohem větší než v mém dětství. To už není cukroví, ale svačina

Že existuje den adopce želv jsem vůbec nevěděla, díky za upozornění. Když Lika dala odkaz na můj želví článek, něco doplním.

V želvím výběhu jsou teď už jen dvě dvouleté želvičky (sourozenci) z hnízda želvy Crackette. Té s polámaným krunýřem, o které jsem myslela, že je sameček. Loni jsme z výběhu odvezli do parku 3 velkých želvy (+ Crack-ette), později ještě 4 letou želvu Treexie. Ve výběhu zůstala Slider, které jsem po přezimování plánovali výběh otevřít, aby měla volný pohyb po celé zahradě. Jenže Slider najednou byla taková až moc klidná, celé dny prospala i pro jídlo vylézala zřídka. Dřívě velké želvy ve výběhu spávaly odděleně, potkávaly se hlavně u jídla, ale jasně o sobě věděly a teď se možná Slider stýskalo. Upustili jsme od původního plánu a rozhodli se i Slider "vrátit přírodě". My oba stárneme, ale Slider je ve svých 27 letech ještě mladice. Při troše štěstí může žít další desítky let a v tohle parku mají želvy pro dlouhověkost ideální podmínky. Odvezli jsme ji na stejné místo, jako loni její kamarádky a představovali si, že se tam s nimi třeba časem našla. Po přezimování byla nejprve dostatečně vykrmená, před odvozem jsem navíc posbírala do kelímku 10 slimáků. Ty jsem v parku před ní rozhodila a zatímco se do nich pustila jsme odjeli. Želvy nejedí denně, takže Slider během seznamování se s novým prostředím nebude minimálně týden trpět hladem.

Do výběhu jsme z verandy přendali dvouleté želvičky, které o dost povyrostly. Ještě začátkem týdne byly obě vzhůru, ale jak se teď ochladilo, zavrtaly se a začaly přezimovat. Možná u nás zůstanou ještě příští rok, nebo jestli budou dostatečně velké, také je odvezeme do parku a naše "želví sága" tím skončí.

Maričko, kolik želv prošlo vaší zahradou - máš to spočítané, nebo dá se to odhadnout?

Želvičku jsem nikdy doma neměla, ani jako dospělá, ani jako matka. Ale shodou okolností jsme dneska chodili po Praze, byli jsme se podívat na Kulaťáku na adventní trh a pak ve Stromovce a stavili jsme se v Automatu Matuška na zelňačce. Psala jsem si se synkem a dopracovala jsem se k asi nejúžasnější automatické opravě. Psal mi zpátky: "Vy jste jedli... želvičku?"

Zano, opravdu povedený překlad. Na druhé straně bohužel "turtle soup" se mylsím světově stále konzumuje (a nejsou to nějaké náhražky). Tady na Jihu mezi chudými lidmi bylo kdysi želví, veveří a žabí maso běžné, jeden zdejší manželův kolega na něm vyrostl (bylo zdarma, stačilo zajít do lesa či k potoku). Nevím, jak je to dnes a vlastně ani vědět nechci.

U nás v obci se včera nejen rozsvítil vánoční stromek, ale přišel i Mikuláš, anděl a čerti. Tak ti nevím... loni se strom rozsvítil o týden před adventem a letos je zase zrychlený Mikuláš nejmíň jako ty želvy.

Dnes je u nás krásně, překrásně. Ve stínu sice jen 5,2 v tuto chvíli, ale na sluníčku je to paráda. Někdy v 11 jsem vylezla ven, něco sem tak udělala, vytrhala trávu mezi malinami, rozmotala velký šmodrchanec provázků a jen tak si lebedila a pozorovala kočky a zahradu. Den jako dáreček, jako korálek.

A přesně takový přeju všem.

Jooo, želvu jsem nikdy neměla. Když jsem byla malá, měla ji holčička ze sousedství. Sice to pro mě byla exotika, ale nikdy jsem po ní netoužila. Není totiž měkká a chlupatá.

Tady bylo taky krásně, od nějakých deseti hodin slunce. Až mě mrzelo, že jsme nevyrazili někam z Prahy.

Já měla jednou želvu -jako malá. To jsme jeli se školou asi v 5. třídě na výlet do ZOO, já dostala nějaké kapesné s tím, že to nemusím všechno utratit, že si mám něco nechat "na pak". vrátili jsme se a já nadšeně mezi dveřmi hlásila, že nemám peníze, ale mám želvu. Táta mi na ni udělal nějakou - celkem velkou bedýnku a já ji měla doma a když bylo hezky, tak na zahradě. Krmila jsem jí salátem a jinou zeleninou, docela prospívala, rostla. Když byla pod dozorem, nechávala jsem ji "proběhnout". Pamatuju si, že byla docela rychlá. No a jednou jsem ji nechala v bedýnce na zahradě a ona nějak přelezla a utekla. Co já se jí nahledala, ale marně.

Tady je klasicky zataženo, mlhavo a hnusno. Někde ve stínu je ještě vidět šedivák. Nemám tohle počasí ráda, opravdu nemám

A vzpomeneš si, jak dlouho jsi želvičku měla? Zřejmě si pak někde na podzim zalezla a na jaře už nevylezla, jako broučci.