Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Parodii mám a pak takovej placatej a rostou mu malý...a aloi...

28.6. jsme byli na Humprechtu..je nově otevřenej po rekonstrukci a je nádhernej...

Tady ve tři bouřka a průtrž, na půl hodiny vypadla elektřina, pak se přihnalo krupobití, kroupy naštěstí ne moc velké.

Snad sprchne a zchladí to rozpálenou krajinu... je tu asi 34 stupňů a když jsem vyšla na zápraží a šlápla na kamenné schody, když jsem vytřepávala psí deku, zjistila jsem, že psi budou zas na zahradě, protože jsem se spálila...

Hezký den přeju, tady spadlo pár kapek - doslova a je zase horko. Ale začíná foukat vítr, tak doufám, že něco přifoukne. Už by to chtělo

Já kupuji učitelkám bonboniery, myslím, že kytek mají ažaž :)

Je fakt, že bonbonieru, nebo ořechovou směs, uvítá paní učitelka asi raději než květiny. Pokud to nesní nebo nejí, dá se poslat dál :o).

hezkou první prázdninovou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům

moc si přeju, aby dneska něco vody z nebe u nás konečně spadlo. Celý týden nic... a předpověď mi opět upravili k menšímu dešti než ještě včera slibovali

Měla by ses dnes dočkat, bude horko a porostou bouřky, prý.

Hezký víkend přeji. Jajko máš nádherné kaktusy. Kdysi dávno, už nevím, jestli v Německu či tady jsem v obchodě na kvetoucí kaktus "naletěla" . Obdivovala jsem maličké kaktusky v květináčích s krásnými různobarevnými květy a až při doteku jsem zjistila, že jsou papírové do kaktusu zapíchnuté. Podobně krásně kvetou kaktusy má i Nelina, máte obě zelené ruce. Ovšem i tyhle pravé květy vypadají skoro uměle, jako slaměnky (ještě někdo z vás tyhle krásné kytky pěstuji?)

Já se fakt nepamatuji, že bych kdy nesla na konci škol. roku p. učitelce kytky. Možná se to v té době v Praze vůbec nedělalo, nakonec těch učitelů bylo na různé předměty víc. Jedinou třídní na všechny předměty jsme měli myslím jen asi do třetí třídy.

V ranném dětství jsem celé prázdniny s bratrem nejprve trávili na chatě (nebo pár dnů u venkovského příbuzenstva). Později nejprve na pion. tábor v Krkonoších na Benecku (od tatínkovy práce) pak na chatě a ještě později jsem první měsíc jezdila na brigády a zbytek zase na chatě.

Před chvíli jsem zavařila borůvková povidla. Manžel ve čtvrtek z fam. přivezl 4.5kg, protože se nám v tomhle šíleném horku nechtělo jet ručně trhat. Svařuji na hodně husto, používám do knedlíků a hlavně do tvarohových šátečků a zdejší marmelády jsou na tohle příliš řídké. Takže je to práce na dva dny, musím je vždy nechat do druhého dne vystydnout, abych poznala, zda jsou dost hustě svařená. Píši to proto, že jako nálevku jsem použila jeden z trychtýřů mé vlasní výroby. Totiž mám doma několik velikostí normálních trychýřů na nalévání tekutin. Jenže ty jsou k ničemu, když naléváte do sklenice třeba marmelády, hodně hustou omáčku, nebo různý sypký obsah. Na zavařovní mám sice letitou, koupenou nálevku, jenže ta má o ždibec širší hrdlo, než sklenice, které jsem použila. Zato tam přesně zapadl právě jeden z mých odstřihnutých trychtýřů z lahví. Před časem jsem si je udělala tak, že jsem z tvrdších plastických lahví od džusů nejprve nožem udělala zářez a pak vtlačenými nůžkami odstříhla vrchní část asi 5cm pod hrdlem (každý trychtýř tak má jak jinou šířku hrdla, tak i celkový tvar (hranatý, kulatý, oválný). Možná tenhle trik znáte a též stříháte, pokud ne, mohu doporučit, ušetříte si tím pobryndané stěny sklenic do který (nebo na které) žádný váš koupený trychtýř nepasuje.

Kytky pro učitelky jsem nosila hlavně z dědovy zahrady- míval krásné keře růží. Musely se uchovávat ve vaně ve vodě naležato, aby neohnuly hlavičky :) Spolužáci z domku se zahradou mívali třeba bílé lilie, panelákoví karafiáty z květinářství. Ke konci školy jako velcí jsme se složili na kytku pro třídní, dostala 21 růží (tolik nás bylo ve třídě) a skoro brečela

To je krása! Voňavé růže nemají konkurenci, i když takové bílé lilie jsou jako družičky. A obojí jsou léčivky. Věřím, že učitelky byly vždy rády, i když byly květinami zavalené (nebo právě proto)

Do první třídy jsem naskočila v roce 1959 a pokud se pamatuji, tak nejčastější květiny pro soudružku učitelku byly karafiáty ze zahradnictví v zámeckém parku. Asi tak od mých deseti se prázdniny skládaly dílem z tábora, nejvíc Vysoká Srbská, pak pod stanem s rodiči a pár týdnů u prarodičů - psala jsem tady - Nejkrásnější prázdniny.

Pořadatelem tábora byly odbory zaměstnavatele mých rodičů, já jsem u téhož zaměstnavatele jezdila na tábory jako hospodářka a zdravotnice, to byla Budislav u Litomyšle a Protivanov na Moravě.

Vzpomínám na výlety do skal, v případě Vysoké Srbské Adršbach, v případě Budislavi Toulovcovy Maštale.

Jé, Kimi, tys jezdila do Budislavi! My tam teď jezdíme na "strakatý tábor". Za necelý týden tam odjíždím, jsme tam v lese u potoka, my tábor stavíme, pak tam jsou děti a potom ještě někdo...

Pamatuji si dobře to těšení na 2 měsíce prázdnin a dobrodružství,těch bylo ! Řeka Bečva skýtala mnohé radosti a Beskydy,tábory,kamarádi/ky,ojoj, to byly časy! Teď mám taky prázdniny akorát kamarádů ubylo ale dobrodružství každý den nějaké. Zrovna před chvíli jsem se dívala na emailovou poštu a světe div se, nikdo mi nepíše,nojo no,watsap je jednodušší a furt při ruce ale někteří ho nemají a tak ani nevím co s nimi je.Asi se raděj neptat. U nás vůkol asi už všichni víte,byly bleskové povodně, moji vísku to naštěstí nepostihlo,voda odtekla i bahno tam kam má. Jiné obce však prosí o dobrovolníky a jejich dny jsou momentálně neblahé. Tak raději "Ať žijí prázdniny!" Užívejte si soboty i neděle.

Jenny, však jsem si na vaše poldry vzpomněla