Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

hezkou VíPákovitou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům

včera báječné procházení v Orlických, dneska volají Jizerky

Kudy jste se v mých oblíbených Orlických procházeli?

Krásné fotky. Zažila jsem jen chmelové brigády - klasickou i zavádění výhonků na dráty.

O litevských a lotyšských slepicích bych si početla ráda .

je to moc hezky duhovy most, ja zrovna vcera myslela na oba moje pejsky, kteri uz jsou za duhou a to jsem ani nevedela, ze je jejich den. take jsem podrbala oba moje hunacky, kteri po tydnu dovolene ocenili, ze me muzou utiskovat v postylce

duhy jsem si tento srpen uzila az moc..napred mi pres duhovy most odesla 5.8.Nenelka a 21.8. po nem presla i moje maminka...

Ach bože, Sharko, hladím po pacce a posílám

Liko, jsem ráda, že se ti moji vodní duha hodila do Vípáku.

Všechny naše předešlé kočičky, stejně jako Trixie a Sadie byly zpopelněny. Když jsme si vyzvedávali jejich urničky, v tašce byl vždy v kolečku sádry i otisk pacičky (se jménem) a elegantní arch tvrdého papíru právě s povídáním o Duhovém mostě.

Schválně jsem vyzkoušela manžela, zda mu slova "podle Hoyla" něco říkají. Ano, věděl kdo to je a říká je to opravdu běžné rčení - no možná v Anglii, tady jsem to nikdy neslyšela, tak jsem zase chytřejší - díky).

Jako brigády jsem měla hrabání sena a sázení mladých stromků na Šumavě. Pracovní stanový tábor v Černošicích se skládal z česání heřmánku (hřebenem), ledkování kapusty (mor na záda), a stavění panáků, tak jak nás zemědělci potřebovali. Školní brigády byly brambory, červená řepa a chmel.

A ještě. Včera jsem tu měla takové 2 exotické záchranné akce. Když jsem se ráno vracela ze zahrady, pod křeslem na verandě jsem zahlédla "malý list". Sehnula jsem se pro něj a ona to byla cikáda, ležela na zádech. Nevím, jak dlouho tam byla ani jak se tam dostala (dveře z verandy jsou na noc zatažené). Když jsem si jí dala do dlaně mírně "zabzučela", byla stále živá. Odnesla jsem ji ke kmenu cedru (vídám je tam přichycené), ale dalo mi práci ji sešoupnout z prstu, svými drsnými nožičkami se držela fakt fest. Na kmeni jsem jí mírně postříkala vodou a odešla. Asi po hodině tam stále byla, ale asi o 20 cm výš, po další kontrole byla pryč. Na zemi kolem kmenu neležela, tak snad úspěšně odlétla.

No a v pozdním odpoledni jsem šla zkontrolovat ven kočky a Bobinka pod oknem na něco číhala s pohledem k zemi. Netušila jsem na co, pak jsem zahlédla pohyb, Bobi "na to" hupsla a já pro jistotu na ní. Po packou měla kolibříka. Je jich tu teď dost (nevím, jestli přiletěli noví, nebo už mladí ze snůšek) ale jak se honí, někdy létají hodně nízko. Bobinka umí vyskočit pěkně vysokou vrtulku, tak asi jednoho srazila a teď chtěla lapit. Naštěstí ho měla jen pod packou, nemusela jsem jí ho páčit z pusy a ptáček přežil. V dlani jsem ho donesla k jednomu krmítku a opatrně mu šoupla (nasměrovala) zobáček do otvoru s nektarem. Mrkal, takže byl živý a pil. Po chvilce (nechtěla jsem ho utopit) jsem mu zobáček vytáhla, on mi moment seděl v dlani, pak se otřepal a frnknul.

Byla jsem na bramborách a na chmelu několikrát- bylo to vždy nezapomenutelné. Možná to dnešní mládeži chybí.

Vrátila jsem se z Litvy a Lotyšska, kde jsem byla pracovně. Viděla jsem spoustu slepic

Matyldo, nechceš nám napsat článek o dojmech z cesty?

hezkou VíPákovitou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům

u nás v podhůří se chodilo i na kameny... mnohem horší varianta než brambory

A jo, na to jsem už zapomněla, a vlečky se vyvážely na remízky.