VíP: Víkendový pokecník se zahradním pokocháním
Zimolez. Srpen 2026, Modřany foto: Jajka, Neviditelný pes
Koukla jsem opět do kalendáře, protože to je vždy zdroj zábavy. Takže 22. srpna máme den „vezmi svou kočku k veterináři“ – nás to čeká ve středu, pruchatý bombarďák Karlík se půjde předvést paní doktorce a bojim bojim, co řekne na jeho blahobytnost. Nemají to mourci v popisu práce, aby vypadali „pěkně“, jak se tak hezky říká na Moravě?
V neděli 23. srpna máme den piškotového dortu. Nejdřív jsem si myslela, že jde o buchtu dusilku, onu dělnici nedělních stolů, ale prý je to nadýchaná záležitost, často i bez žloutku, a používá se k výstavbě dortů. Za mě je nejlepší dort nanukový :-)
A přidám sem i pondělní den, 24. 8., kdy je den podivné hudby. Zase jsem zapátrala, co to je za vyfikundaci, a spíš než podivná to má být hudba vám neznámá, nezvyklá. Slaví se jednak poslechem (třeba hry na pilu nebo na těremin, nebo hrdelního zpěvu), ale také vlastní produkcí – vydáváním zvuků. Pominu asociace, které mi okamžitě naskakují, ale vzpomněla jsem si, že jako malí jsme rádi různé zvuky vyluzovali: foukali jsme na stéblo trávy napnuté mezi dlaněmi, nebo jsme uměli vyrobit píšťalku – to jsme se dokonce učili; kromě toho existovalo bzučení na hřeben obalený v kousku toaleťáku (pokud byl :D), leckdo uměl pískat, používat pusu jako perkusní ozvučnici, kámoška uměla drnčet jako žába...
Chuť si můžeme spravit waflí, protože ten se toho dne taky slaví. I když s drobky v puse se pískat nedá :-)
Prázdniny se pomalu chýlí (první reklamy na školní potřeby jsem zaznamenala na konci července, ach jo) (ale ještě žádné na Vánoce, hurá), ale půvaby léta nekončí. Zahrady se přetavují z hýřivých barev k tlumenějším odstínům, jen s občasnými akcenty. Mám zahradu v Modřanech moc ráda, takže díky, Jajko, za nákuky.
Přeji příjemnou sobotu a neděli. A jelikož máme obvyklý vípák, pište sem o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit. A PŘIPOMÍNÁM AKCI! Nikolik naposled :-)








