Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

hezkou VíPákovitou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům

za chvilku skončí deštík a vyrazíme ven. Mělo by být do deseti bez vody z nebe... tak toho musíme využít. Pak má být "aprílové" počasí podobné včerejšímu - a ty lijáky občas byly solidní - to venku být nechci

Vybavila se mi hodně dávná vzpomínka. Bydleli jsme v německém Frankfurtu kam nás přijeli navštívit maminka, bratr a synovec. U řeky byla pouť, šli jsme se podívat. Byla tam i atrakce, kterou možná znáte. Obrovské trochu nakloněné kolo s podlahou a zábradlím. Při našem příchodu se kolo zrovna dotočilo, lidé vystupovali. Synovci bylo v té době 10, projevil zájem neznámou atrakci vyzkoušet, jen nechtěl jít sám. Tak se tetička přidala, v domnění, že je to něco jako horizontální ruské kolo, které se bude mírně točit "na placato". Asi 20 odvážlivců se rozsadilo na zem po vnitřním obvodu kola, rukama jsme se drželi zábradlí a kolo se začalo točit. Nejprve normálně pomalu - pohoda. Jenže pak se rychlost zvýšila a zároveň se kolo začalo kolébat- oboje čím dál rychleji. My dva jsme se nejprve jen smáli a pevněji drželi zábradlí. Ovšem v dalších minutách jsme už byli jak rukama přikolíčkovaní k zábradlí, ostatní tělo skoro vlálo vzduchem. Nakonec nám nezbylo než se pustit a sklouznout do chumlu stejně odpadlých. Podlaha kola se ukázala nesmírně kluzká, ani lézt po 4 nešlo, jakákoliv snaha o důstojnou eleganci fuč. Všichni jsme se různě kouleli po podlaze, naráželi do ostatních a přepadávali se z jednoho konce kola na jiný, podle toho, jak se naklánělo. Nebezpečí vážného zranění nehrozilo a z kola se tak ozýval jen smích a radostné výkřiky.

Po skončení jsme se oba z kola vypotáceli dost nejistě. Mně bylo tenkrát skoro 40 a věděla jsem, že tuhle atrakci už v životě nezopakuji, ale rozhodnutí jsem nelitovala a synovce byl nadšený. My si "jízdu" užili a tváře přihlížejících členů rodiny naznačovaly, že oni se podívanou na nás také skvěle bavili. No a já mám i po letech trvalou vzpomínku na blbnutí.

MMCH, byl jste někdo někdy na tomhle kole?

Maričko, mám podobný zážitek z počátku devadesátek, kdy jsme se se synkem vypravili do Paříže. Aby z toho taky něco měl, šli jsme do Disneylandu. A že prý na horskou dráhu. Mně se pražská líbila, tak jsem mu slíbila, že půjdu s ním.

No, tak tohle nebyla krotká pražská. Ječela jsem hrůzou tak, že když jsme vystoupili, nemohla jsem mluvit.

Od té doby už jsem nešla ani na tu pražskou . Ale vzpomínám na to ráda.

Dneska jsem trochu pracovala na zahradě- a ještě budu- taky něco v domě... takový ty blbý činnosti jako je vysávání a tak.

Jo, jo, synek vstupující do puberty často reagoval: "Matko, ty máš tak blbý nápady."

nelina ma opravdu krasne ruze:) ja blbla vcera, 4km po korenech a kameni a dneska muzu tak leda upet:D

to rikali vzdycky rodice. Na blbiny te uzije :D muj muz zas porad rika, ze mam samy blby napady = jako vylety:D

Úpět a možná ledovat .

hezkou VíPákovitou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům

sluníčko vstává, půjdeme si ráno zablbnout do lesa. A pak vyplňovat tabulky, do neděle je musím odevzdat... Stejně má pršet - ale je to fajn, zase les začíná čvachtat

Tady pršelo včera, když jsme šli od autobusu k našim, celou noc a trochu dopoledne. Momentálně svítí slunce .

Jak u blbejch na dvorku .