Původně vyšlo na Zvířetníku (Neviditelný pes) 26. června 2015 (odkaz zde).

Fotogalerie: 6

Blíží se čas dovolených a mnozí z nás opět zamíří tam, kde je ještě tepleji než v české kotlince a moravských úvalech, kde si s radostí necháme šplouchat na maják mořskou vodu a kde hoří nejkrásnější hvězdy – ano, ano, mám na mysli Chorvatsko – konkrétně Severní Dalmácii mezi Šibenikem a Primoštenem.

A někdy se stane, že už máme moříčka dost. Třebas máme spálená záda nebo naopak se nad Velebitem chmuří a od vody to studeně vane. Tož co včil? Nezoufejme a radostně se vydejme navštívit nějakou místní vzácnost. Takže co si dát něco málo Krků?

Národní park Krka. Jezírka a vodopády na řece Krce blízko jejího vyústění do moře. Sice nejsou tak velké a impozantní jako vodopády na Plitvických jezerech, ale jsou stejně kouzelné, i když jiné. Kdo zná Plitvice, ví, že jsou charakteristické průzračnou vodou přecházející ze zelené po modrou a prašnými stezkami pod korunami buků a jedlí. Zato Krky mají vodu zbarvenou spíš do hněda a chodí se zde po dřevěných chodníčcích a kolem rostou fíkovníky.

Nahoře jsou mostky a chodníčky

Poprvé jsem tyto vodopády viděla tři roky po válce. I na nich se toto neblahé období podepsalo, ale už tenkrát se začalo s obnovou. Sice povalové chodníky byly ještě v náznaku (po pravdě buď chyběly úplně nebo byly položeny jenom podélné trámy, na které později přišly příčné latě a mnohde i zábradlí), ale aspoň šipkami byl naznačen směr chůze. Autem se dalo ještě zajet až k hornímu nástupu na prohlídkový okruh. Tenkrát nás bylo šest dospělých a pět děcek a moc jsme si to užili.

Tichá laguna

Druhá moje návštěva vodopádů na Krkách byla v roce 2013 a zúčastnili se jí tři dospělé osoby – já, Jeník a moje mamka. Den byl ze začátku poněkud pošmourný, ale k poledni se notně oteplilo (:o)). Pod smokvoněmi bylo dusno a člověk si trošku připadal jako v džungli.

Změny oproti roku 1998 jsem zaregistrovala již u budky na placení (nemluvím teď o částce, ta je samo sebou daleko vyšší, ale to se dalo očekávat) – tam, kde jsme platili v boudičce velikosti a vzhledu kiosku na brněnské role, teď je hezké parkoviště se sociálním zařízením, mapami a nástupy do autobusů, které nás zavezly k počátku prohlídkového okruhu. Všude nové dřevěné chodníky s mostky a zábradlím. Informační tabule s upozorněním na místní unikátní faunu i flóru. Staré kamenné stavby – vodní mlýny – jsou opravené.

Obnažené kořeny

I když byl všední den prakticky po skončení sezóny, nápad zajet na Krky mělo poměrně dost lidí. Naštěstí se chodníčky dost kroutí, takže jsme se davy neprodírali a mohli jsme se kochat jak samotnou procházkou, tak výhledy na vodu. Čím více stezka klesala, tím silněji byl slyšet hukot vody. Sice nás cestou provázely stružky a potkávali jsme malá jezírka, ale ta pravá krása – Skradinsky Buk – se nám zjevila až v polovině cesty. A musím říct, že se mi líbil stejně jako před lety – nádherná kaskáda padající vody, ukončená jezírkem, ve kterém se dá i koupat (což například na Plitvicích je přísně zakázáno).

A už jsou tu vodopády

Poznámka: bohužel, i na Krkách se projevuje sucho, které v posledních letech zřejmě ovládá celou Evropu – mnohé stružky a vodopádky jsou vyschlé.

Cesta od hlavního vodopádu zpět k zastávce autobusu již nebyla tak romantická (šli jsme po asfaltové silničce), ale zase výhledy na vodu tu byly daleko lepší. Celý okruh jsme loudavou chůzí s častými zastávkami na kochačku (:o) absolvovali během necelých tří hodin. Výlet lodí jsme pro tentokrát odpískali (je možno navštívit klášter na ostrově Visovac, jenž patří mezi nejvýznamnější památky v Chorvatsku) – to jsme si nechali zas na příště.

Dolní úsek vodopádů

Já toužila navštívit městečko Skradin – je na něj nádherný pohled z dálničního odpočívadla Krka. Dole pod výýýýýsokým dálničním mostem je úžasný sladkovodní přístav a kouzelné městečko. Městečko není jenom kouzelné, je i zakleté. Prostě návštěvník v autě nemá žádnou možnost se do něj dostat. A protože bylo pravé poledne (hicna) a my měli s sebou mamku, tak zaparkovat tři kilometry od městečka a jít pěšky po rozpáleném asfaltu a betonu nebylo to pravé ořechové... tož třebas zas někdy příště. Ale já ten Skradin jednou dobudu (:o))!

Skradin

Tak až se budete někdy nudit a budete v blízkosti Šibeniku, neváhejte a jeďte se podívat tam, kde se kdysi koupala Bílá holubice. Šťastnou cestu.

Foto: Yga. Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.