Dnes máme Den stěhovavých ptáků, a také Světový den pošty. Trochu to spolu souvisí - vždyť poštovní holubi se v tomto směru hodně napracovali, i když nejsou stěhovaví. Ale stejně - poštovní holuby znám jen z četby, ani z doslechu ne.

Ráda sleduji trasy čápů, i když jsou to nervy, když se jejich vysílačka pár dní neozve. Ráda pozoruji letící klíny kachen a řádkující jiřičky - jak ráda jsem viděla hejna jiřiček a vlaštovek ještě v září na Korfu, kde si spokojeně švitořily a zatím neměly naspěch.

S ptactvem je prostě veseleji. Všimněte si, že v hororech, když jde někdo lesem a najednou se udělá ticho, zpozorní i hrdinové: „Nejsou slyšet ptáci.“ A vždycky to znamená průšvih.

Na okno se saturejkou a muškáty mi lítají sýkorky. Dnes ráno jsem našla jednu sýkorku dřepět dole na chodníku, ani se nehnula, chudinka. Předtím jsem koukala, proč mě pán na takové té čtyřkolé čističce málem přejel a při tom hleděl kamsi jinam. A on se vyhýbal té sýkorce, aby ji nevcucl. Tak jsem ji aspoň přenesla o kus dál do parku, na větev šeříku, kde se udržela.

Snad není saturejka pro ně jedovatá? Možná byla nemocná, kdoví, co jí bylo. Smutné. Na druhou stranu mě potěšilo, že si jí ten pán všiml.

Budu muset zase dosypat krmítko.

Ať máme veselo :-)

Přeji příjemnou sobotu a neděli.

Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.