Z. Jenny 31.7.2021 10:10

Milá kapitánko Lik00o! Nakonec všechno dobře dopadlo i když kapitán,kapitán ostrouhal, mrkve bylo dost! Mrkev je dobrá neb aspoň všichni velící viděli, jak nezbytná je na lodi ta pravá kapitánka a vůbec nevadí, že ukotvila jiným způsobem člun a jako správná žena,zvládající několik činností souběžně, člun i zalepila. Doufám, že jste si krásně užili i s těmi peripetiemi, doma je doma a útulná místnůstka v domácí dočasné péči kočiček jistě byla frekventovaná a dostatečně adorována. Ještě mám odborný dotaz, enono v moři plave nebo klesá ke dnu?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 31.7.2021 10:01

než jsme odjeli na dovolenou, našli jsme v lese za humny trs orchidejek. Ještě nekvetly a já netušila, co by to tak mohlo být. Vyslala jsem ségru (dostala takový ten přesný popis lokality - za tím pahorkem, kde jsi našla ty hřiby, u podmáčené loučky tam jak jsou lesní jahody...) a do Toskánska mi došlo lakonické - někdo ji sežral, zbyly listy...

Ovšem v úterý jsme zjistili, že o kus dál kvetou menší (ale stejné) rostlinky - a on kruštík (asi nejběžnější širokolistý). Dneska se Pepa vybavil dalším objektivem - a našli jsme dalších asi sto rostlinek... Za humny máme kruštíkovou plantáž. Hodně jich je ožraných - nevím, jestli slimáci a nebo jeleni... Po kytkách koukáme průběžně a po této cestě chodíme každý týden už asi patnáct let... rozhodně tam dřív nebyly a nebo jen velmi skrytě

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 31.7.2021 9:59

Smála jsem se a smála, obzvlášť to s tou mrkví mi rozveselilo. Prostě kapitánskej výlet jak má být. Rozvést a podrobněji, estli smím prosit.

A bacha na přání. Splní se vždycky, ale obyčejně úplně jindy a úplně jinak.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 31.7.2021 8:53

Po větě začínající slovy "Druhého dne třetí kapitán ze čtyř..." jsem zadoufala, že to bude hóóódně dlouhé a že to bude mít několik dílů. To hóóódně dlouhé už asi nenapravíš, milá Liko, ale s tím pokračováním bys teda něco udělat mohla. Prosím prosím! Cesta s tolika kapitány, navíc s admirálem na palubě, zcela jistě zaslouží podrobnější zdokumentování, chicht.

Má splněná přání mě vypekla mnohokrát, zvláště pak, když Vesmír nepochopil rozdíl mezi snem, zalíbením a přáním. Třeba se mi líbily na fotkách a videích kočky v umývadle. V osobě mladého Bertíka. Nebylo nad to stát nad blaženým kosourkem s upatlanýma rukama (nejlépe, když z nich to patlání odkapávalo na podlahu) a přemlouvat ho, aby se probral a opustil svůj luxusní pelíšek.

Drsné poučení mi Vesmír dal loni. Sedávala jsem na své bílé lavičce a pozorovala proužek trvalkového záhonu, odděleného položenými prkny od záhonu s rajčaty v místech, kde je teď záhon s totemem. Věděla jsem, že napříště už tam zelenina nebude a vymýšlela jsem, jak to uspořádat. A najednou mě to trklo: až tam nebudou rajčata, protáhnu šikmou linii z jedné strany cestičky na druhou, bude to tak a tak. Začala jsem se na to těšit, jak to hezky udělám, když jsem tam večer sedávala poté, co jsem nahnala děti do pyžam. Moje těšení se bylo asi tak silné, že si ho Vesmír všiml a poslal na rajčata bleskovou a mocnou plíseň. Takže jsem svůj záhon měla brzy, leč rajče žádné.

Letos je situace obdobná a zase jsou ve hře rajčata. Vím, jak přesně bude ta část zahrady vypadat, až ji předělám. Vesmír ovšem neopomíjím ujišťovat, že to počká až po sezóně, a taky chodím rajčatům děkovat za to, že jich je tolik a že jsou krásná a že budou ještě krásnější a že je tam mám moc ráda.

• reagovat
• nahlásit příspěvek