Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

sakra, dneska je den zmrzliny a ja zadnou nemam! ja bych mohla jist jenom zmrzlinu :D no aspon, ze sem mela jednu vcera, jako malou naplast :)

jo a v patek sem byla na zmrzline, ktera se jmenuje nejak "jeden nestaci", nebo "jeste jeden", nebo tak nejak. kazdej to vychvaluje, fronta tam vzdy aspon 20 lidi a jeste jich hromada stoji na ulici a nevejde se do cukrarny... no jako je v pohode, obycejna :D nastesti sem trefila cas bez fronty a vim, ze za tu frontu fakt nestoji :)

Zmrzlinu jsme rádi ochutnávali klasicky v Chorvatsku a Itálii. U nás je prodejna a výrobna zmrzliny

Crème de la Crème a tam vyrábějí opravdu různé ertadiční příchutě, které jsme ochutnali. Dokonce i jalovcová byla úžasná.

A vzpomínám si, kterak jsme chodili za totáče na Václavák na pistáciovou točenou u Domu potravin.

Moc zmrzlinu nejím a nekápla jsem zatím tady v okolí ani na jednu,která by mne přinutila zajet pro ni znovu. Ale naprosto fantastickou zmrzlinu pamatuji v Maďarsku u Balatonu,poblíž Fonyodu,kde jsme dlely s kámoškou a dětmi v bungalovu s lednicí a se sprchou,tenkrát naprostá vymoženost. V kempu Balatontelép , naproti přes cestu byla cukrárna se zmrzlinou a těch druhů bylo snad kolem dvaceti, kusy ovoce čerstvého ve zmrzlinách , óch to byla dobrota, paní nám dávala velké porce,líbili se jí naši synátoři,oba blonďáčci a za pár drobných tringeltů nás chodívala doprovodit až po branku, byla velmi milá. Pak už jsme byly tak rozežrané, že jsme si do malé skleničky nalily v bungalovu koňak a nosily si ho do zmrzliny. No vidíte to, prostě nezapomenutelná zmrzlina, vytvořila krásné vzpomínky, takže si svůj den zaslouží!

Užasná zmrzlinárna bývala u Hamru na Jezeře, měli tam veškerou klasiku (výbornou) a pak takový ty šílenosti - čabajkovou a tak.

Tuším loni jsme byli v těch končinách (oni se přestěhovali tuším do Ralska) a těšili jsme se, jak si dáme, jenže cestou se ochladilo, chytli jsme liják... a na místě jsme byli rádi, že jsme si dali teplý kafe .

Mám rada poctivou vanilkovou italiano gellato, ale rakovou, co mivali na pardubickym nadrazi, tu uz mam jen ve vzpominkach..ra vyla..hela rivniu do ledvin..co vlaku na Chrudim mi kvuliva ni ujelo...to uz je no 35 let.... dalsi nezapomenutelna je matovosmetanova z Mallorky..tak osvezujici byla v tom vedru...draha taky, ale stala za ty penize...a tady ujizdim na slanym karamelu z Rohovladove Bělé a lahodnych opočenskych tocenych ze Slatiňan, co maji vedle samošky U Malku. V Pardubicich ve Zmrzlinarne v Pernerove ulici, si davam řeckou jogurtovou s orechy a medem a nebo s prichuti vajecnyho likeru, protoze malokdy maji tu jejich vybornou citronovou.....

Ten shluk nesrozumitelně seskupených písmen, hádám, bylo hluboké uznání něčeho velmi jedlého. Patří ke Káju Maříkovi - to spadlo rovnou do ledvin, vzácná paní! Že jo, Šárko?

Kulatý polárkáč v krabici pamatuju, byl malý a velký. Ta hořká čokoláda na něm! A ta chuť! Ale o suchý led jsem přišla, měli jsme cukrárnu jen přes ulici, tak nebyl potřeba. A myslím, že ve městě na kříži snad ani takovou vymoženost neměli.

Zmrzlinu mám ráda smetanovou (tedy i tradiční ruskou), čokoládovou, tmavou. Taky slaný karamel, vlašský ořech, no našlo by se. Taky si pamatuju z dětství smetanovou jahodovou, ta byla! Ovocné zmrzliny byly vždycky až na druhém místě, přišly mi takové ostré oproti hlaďounkým smetanovým. Ovšem v ovocné jídelně (bylo to u Světozoru?) ta banánová nebo banánovo-jahodová nebyla zas tak úplně marná.

Ty smetanové zmrzliny mám ráda trochu povolené, aby šly ze lžičky dobře olizovat.

Ano, to já byla ve Světozoru docela často. Buď venku v pasáži točenou, nebo vevnitř pohár. A občas jsem si koupila některou z jejich hluboko zmrazených ve vaničce domů. Nejlepší byla ta banánová. Smetanové vůbec nemusím. Ale na kousek polárkáče z Dětského domu vzpomínám, ten jsem mohla. Teď už si občas koupím sorbet, akorát že je dost drahý. Dokud ještě byla Delvita, tak tam měli tu ovocnou ve vaničkách taky. Myslím že to byla firma Zeman. Jó, kdeže ty loňské sněhy jsou!

V současných vedrech jíme zmrzlinu téměř denně - odpoledne v chládku. Vanilkovou, protože na její neutrální chuť se na ní hodí všechno - nejčastěji dělám "český karamel" (zrovna včera večer jsem vyráběla novou karam. polevu), jahody, jindy borůvky (chystáme se na ně v pondělí), teplá borůvková nebo čokoládová poleva. A vždy kopec šlehačky. Takže sotva v mrazáku dojde krabice zrmzliny, choť má novou okamžitě zapsánou na nákupním papírku. Zmrzlinu jíme celoročně, ale v zimě poháry nedělám tak často, po večeři tak převažuje jen zmrzlina se šlehačkoupak. Ta pak bývá čokoládová (někdy s ořechy), kávová (tu mám moc ráda), jahodová, případně nějaká jiná chut - tady je velký výběr. Kromě krabice se zmrzlinou, máme v mrazáku navíc skoro stále "Klondike Bars" - něco jako bývalo eskymo - přes dlaň velký čtverec zmrzliny různých chutí zalitý v mléčné čokoládě.

Opravdu velký polárkový dort z Domu potravin se tradičně nosil domů na narozeniny či jiné oslavy. Při koupi prodavačka dort v krabici obložila suchým ledem, který ho opravdu udržel dlouho pevný. S bratrem jsme pak led házeli do záchodu a dívali se, jak se "vaří" (někdy na mísu i sedly "na holo" a smáli se, jak nás kouř lechtá). Na porce dortu v Dětském domě se také pamatuji. A pamatujete se někdo na kopeček zmrzliny jen tak na čtverhranou sušenku? Bylo nutné rychle jíst, protože zmrzlina kvapem tála a kapala ze sušenky. Rodiče nám ji kupovali nejčastěji u stánku před smíchovským nádražím, když jsme odjížděli na chatu. Jahodová smetanová byla mňam.

Pamatuji, v Dětském domě mívali - Dort z Polárky, dárek nad dárky! Tak dumám, jestli by mi chutnal i teď. Jak léta šla, dostavilo se zpovykání.

Jinak zmrzlinu denně nemíváme, ale včera večer byla vítaná. Přes den jsme měli třicet stupňů, tak byla veceře na terase. Sláva, nevařila jsem, dala na stůl neloupné krevety, dvě majonézy, česnekovou se sladkým čili a citronovou s kapkou hořčice a špetkou hrubě mletého pepře. K tomu bílou kváskovou bagetu, máslo a víno k mořským potvorám. A loupalo se, povídalo, poslouchalo usínající ptactvo a potajmu se strkalo k ochutnání psovi a kocourovi, kteří asistovali. A v rámci nevaření ukončila večeři zmrzlina, tentokrát jako creme brulee a byla bezvadná. Hezký večer to byl!

Všeobecně mám ráda sorbety a ze smetanových dávám přednost Mövenpicku a u nich jako první tu vyladěnou javorovým sirupem a zkaramelizovanými vlašáky. To ale vůůbec neznamená, že nad jinými zmrzlinami ohrnuji nos. Kdepak, kdepak, jaká je mi nabídnuta, tu s potěšením zkonzumuji.

Raději než zmrzlinu mám kornouty jako býval Pierot nebo teď je Cornetto a podobné, kde je i čokoláda a oříšky. Když už zmrzlinu, tak dobrou čokoládovou. A na polárkový dort s čokoládovou polevou vzpomínám se slzou v oku. Chodili jsme na něj do Mléčného baru v Olomouci, kde se sedělo v barevných umakartových křesílkách vzor Brusel. To byla úžasná dobrota!

Několikrát jsem doma udělala zmrzlinu podle RenatyE, z karamelového Salka, smetany a kousků čokolády. Anebo jsem místo čokolády dala borůvky. Obojí mělo úspěch. No, borůvková sezóna je právě v plném proudu, ale chybí sběrači. MLP ani psa to nebaví a mně samotné se až tak nechce.

OT: K odpolední kávičce - malý testík pro cestovatele (slepá mapa ČR, trefíš 20 známých míst?):

https://1url.cz/GKBOD

Netrefím

Zmrzlinu mám ráda moc. Kdysi hlavně u Itala, ach ty poháry!! Mám ráda skoro všecky druhy zmrzlin - nemusím pistáciovou a vanilkovou, naopak miluju čokoládovou (hodně tmavou!) a ořechovou, zejména z vlašáků. Ale zrovna tak i ovocné sorbety...

A přijde mi, že z kategorie "cuc na klacku" dodnes snad nejlíp funguje Míša.

Jinak na doma občas koupím Vienettu, to taky není marný .

Ale doma zmrzlinu nedělám, přijde mi, že to by bylo nebezpečné .

No jo, u Itala, tam jsme také chodívali. Jeden nevěděl, který z pohárů so vybrat. A nebo alespoň venku jen kopeček do kornoutu...