Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ty skleněné kytky jsou nádherné, tiše je pražákům závidím. Ale abych se za nimi z Brna vydala, na to už jsem jednak stará a líná, jednak bych asi od Jeho Kocourstva krále Odyssea Obrovského z Monte Bů a spol. nedostala propustku ...

Do knihovny chodím pravidelně, mám docela blízko Mahenovu knihovnu. Půjčuji si buď oddechovou literaturu (detektivky), nebo populárně naučnou, pravidelně časopis Vesmír.

Rádio sice jakési mám, ale už neposlouchám. To raději koukám na telku, na dokumenty z přírody na dvojce nebo na Prima Zoom.

Ty kytky se mi moc líbí, koukám na ně jako na umělecká díla, ne jako náhradu živých květin. Jen škoda, že to mám dost z ruky .

A na rádio mám ty samé vzpomínky jako Jajka . Rádio poslouchám ráda, ovšem teď obvykle jen jako zvukovou kulisu.

Bez knihovny bych nemohla existovat, naštěstí je tady, mám ji skoro za rohem a paní knihovnice je skvělá, ví, co ráda čtu, vždycky má pro mne něco připravené a co nemá (další díly nějaké serie např.) to sežene z okolních knihoven.

Jo a radiobudík , resp. žádný budík nepořebuju, máme Lízu

ta botanicka zahrada je nadherna!

a ja radio uz skoro neposloucham, obcas muziku pri vareni, ale jako dite jsem mela nedelni pohadky rada, nejake jsem mela i nahrane na kazete a vzdy jsem si u nich hrala nebo kreslila

Rádia máme, i radiobudík, když je buzení na čas potřeba. V kuchyni speciální kuchyňské, namontované pod horními skříňkami.

A kdysi - nedělní pohádky, sobotní? hra pro mládež, zákruta, 12 na houpačce...

To byly časy. Měli jsme rozhlas po drátě skoro všude, v dětském pokoji, u babičky, v kuchyni. Pak pořad 3x stereo... ten jsme si i nahrávali, když jsme jako bezdětní manželé někam jeli... Bejvávalo.

Mám tranzistorák na pracovním stole a kdykoliv tam něco dělám, nám ho puštěný.

Co se týče knihovny, průkazku jsem si nechala nepozorností propadnout, ale budu to řešit, už mám na seznamu nějaké knížky, které bych si chtěla přečíst a kupovat se mi je nechce, jednak peníze a hlavně místo v knihovně...

Luskounům moc přeji, ať se jim daří a v přírodě přežijí.

Já se na ty skleněné kytky snad budu muset jít podívat! Nevím, jestli to mám přiznat, ale mě se nelíbí ani trochu. Práce je to úžasná, ale jsou to tvrdé a studené předměty, v žádném souznění s živými rostlinami tam. Snad jeden kousek, dva, ale je jich moc. Abych byla spravedlivá, půjdu to obhlédnout in natura, ale když mě se nechce!

V Praze to dnes ale údajně to v Botanické v Tróji bude i napřesrok

hezkou VíPákovitou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům

na zahradě nám vykvetly nizoučké plnokvěté sněženky - a teď se na ně potichu snáší vločka za vločkou. Uvidíme, kolik toho napadne, myslím, že nic moc...

Když sněženky, tak sníh!

Mám rádio i průkazku do knihovny. A chodím tam často. A kde jsem byla v pátek? V botanické zahradě, zůstala jsem do setmění, abych viděla osvětlenou skleněnou nádheru a poslechla si hudbu a shlédla videomapping promítaný na kapli sv. Kláry. Fotek moc nemám, byla jsem s Emmou a to se moc fotit nedá. A podařilo se nám odejít těsně před tím, než se přihrnula spousta večerních návštěvníků.

Však jsme si na tebe s Jajkou vzpomněly. My byly v zahradě skoro samy. Bez ponoukání Zany bych se tam ale nevypravila

Rádio poslouchám téměř výhradně v autě - Černou horu. K padesátinám jsem dostala takovou nějakou věž - rádio, přehrávač kazet, spousta funkcí, kterým už nerozumím. Protože displej pořád svítil, je vytaženo ze zásuvky. Pak jsem si koupila malinké rádio, které jsem pouštěla psům, když jsem odcházela na kratší dobu z bytu. Moji rodiče měli veliké gramorádio značky Tábor, koupeno někdy začátkem padesátých let, bedna vyrobena z nějakého luxusního dřeva. Když se pak maminka stěhovala do pečovatelského domu, rádio si nadšeně odvezl nějaký milovník starožitností a gramodesek.

Ano, dřevěné "bedny" mívaly úžasný zvuk.

Rádio posliuchám často v autě, při popojíždění po okolí je to moc fajn. Do knihovny chodím, místní vesnická má tu lrhčí četbu, co teď čssto preferuju. A protože mám rýmu jak trám, jsem zalezlá doma a venku jsem byla v tom dešti jen venčit psy.

Tak den rádia mě trochu míjí. Měla jsem v kuchyni rádio po našich a občas jsem si ho tam ráda pustila. No, už odešlo na hřbitov všech gerétů... a já to místo okamžitě zarovnala kuchařkami a spol.

Ale trochu mi chybí.

Průkazku do knihovny nemám (mívala jsem), nějak se ze mne stala fiflena, co nemá ráda ošmatlané knihy.

No a ta skla jsou úžasná, že jo .

My máme doma rádií několik. Franta ho má puštěné neustále k práci, a já ho mám v kuchyni, starý bytelný tranzistorák, ten si ráda pouštím ke kuchtění :-) Se slzou v oku vzpomínám na dráťák, ten byl na každém pracovišti.