Původně vyšlo na Zvířetníku (Neviditelný pes) 13. dubna 2017 (odkaz zde).

Krásné, zelené, svěží, voňavé, barvami hýřící. Také máte tak rádi ty krátké chvíle, kdy se příroda znovu probouzí?

Ještě dávno před prvním jarním dnem, z pod zbytků sněhu se za slunečními paprsky derou snad vůbec první poslové jara. Ze země nesměle vykukují drobné květy sněženek a bledulí. Zato čemeřici na záhonu najdete hned. A za pár dní, týdnů už to jde ráz na ráz. Nejprve větve keřů a stromů získají lehký zelený nádech. To od nasazených listů a pupenů. Pak se přidají krokusy, narcisky, zlatice, ladoňky, modřence, barvínek... a fialky. Jako jedny z prvních ovocných stromů začínají kvést špendlíky, meruňky, broskvoně, třešně, až po nich se přidají jabloně a hrušně a další...

Znovu vyraší nové pruty větví na vrbách i jarní bylinky, podběl, smetánka, kopřivy... neklamné znamení blížících se Velikonoc, svátků jara. S nimi je spojeno velké množství tradic, lidových zvyků.

Pojďme si některé z nich přiblížit.

Zelený čtvrtek, už samo jméno odkazuje na jarní bylinky, je to den, kdy bychom měli dát přednost jídlům jako je špenát, zelí... V tento den utichají i kostelní zvony a znovu se rozezní až o Velikonoční neděli.

Do spirály stočený váleček kynutého těsta, symbolizuje provaz, na kterém se oběsil Jidáš, který zradil podle bible Ježíše Krista a vydal ho na smrt.

Velký pátek, je pro křesťany dnem umučení Krista. Voda v řekách a potocích má mít léčivou sílu, ale jen do chvíle, než se jí dotknou první sluneční paprsky. Jídlo by ještě stále mělo být střídmější, bezmasé.

Bílá sobota, bývala dnem velkého úklidu a bílení. Domy na vsích obcházeli „klapotáři“, ráno, večer řehtačkami ohlašovali čas modlitby namísto zvonů.

Boží hod velikonoční, neděle – končí čtyřicetidenní půst. K svátečnímu obědu se peklo kůzlečí, skopové, králičí, nebo vepřové maso, hospodyně vařily jarní polévku a barvily a zdobily kraslice pro koledníky.

Červené, Velikonoční pondělí, patří koledníkům, pomlázce, kraslicím. Vajíčka symbolizují znovuzrození, životní sílu.

Dnes si o jarních svátcích většinou pochutnáváme na masových polévkách, nádivkách, kůzlečích, jehněčích a dalších pečínkách, mazancích, beráncích, velikonočních dortech i cukroví a samozřejmě vejcích, v různých úpravách.

Tradice pomlázky v Čechách je prastará, první zmínky se objevují již ve 14. století. Chlapci a muži ráno na Velikonoční pondělí ráno šlehají spletenými vrbovými pruty dívky, aby jim tak zajistili dobré zdraví, elán a energii po celý rok. Vdaným ženám má vyšlehání vyhnat z těla zlý jazyk. Někde místo pomlázky mají oblévačku.

Beránek – pro křesťanství symbol beránka Božího, obětovaného pro záchranu pokřtěných před hříchem a smrtí.

Zajíček - Své místo má v mnoha kulturách – egyptské, řecké, čínské a symbolizuje obvykle štěstí, ovšem i čas, který je vyměřený životu. V lidových tradicích je zajíček považován za symbol zmrtvýchvstání. A to proto, že nikdy nespí; nemá totiž oční víčka.

Origami zajíček a vajíčko vytvořili v Domově pro seniory Blaník

V Čechách a na Moravě dříve:

Na Olomoucku objevovaly děti na zahradě vajíčka od Pánbíčkových slepiček už na Zelený čtvrtek;

V západních Čechách zase ve stejný den hledaly v zahradách červená vejce od kohouta, který je snášel údajně jedenkrát do roka, právě při této příležitosti;

Ve Slezsku na Velikonoční pondělí hledaly děti v brázdách polí sladkosti, které jim tam nadělil skřivánek – škovránek;

Ve středních Čechách pro změnu nadělovala liška.

Nejstarší zdobená vejce (husí) kolem 320 n. l., byla nalezena v sarkofágu hrobky ve Wormsu nad Rýnem.

V našich zemích jsou barevné skořápky vajec z počátku 11. století potvrzeny archeologickými nálezy na jižní Moravě.

O tři století později se slovo kraslice objevuje v nejstarších českých slovnících.

V roce 1895 byla na Národopisné výstavě českoslovanské poprvé vystavena malovaná vejce a od té doby se stala trvalou součástí velikonočních trhů v Praze.

Věnec quillingovou technikou vytvořila Jitur

Závěrem jeden recept:

Variant na nádivku je bezpočet, chuť dotváří směs masa, máčení pečiva ve vývaru, nebo mléce, muškátový květ, bylinky jako kontryhel, popenec, pampeliška, kopřivy, pažitka. Do nádivky tradičně patří i kousky jehněčího, kůzlečí nebo telecí maso. Telecí často pocházelo z hlavy − proto se dodnes nádivce říká hlavička. Někde také sekanina či řežábek.

Kopřivová nádivka na slanině

• 300 g libového uzeného bůčku
• 8 vajec
• asi 5 rohlíků
• trochu mléka
• misku spařených lístků kopřiv
• 100 g anglické slaniny
• pepř, sůl

V mléce zvlhčené rohlíky, 4 rozkvedlaná vejce, na kostičky nakrájené maso a nasekané kopřivy osolíme, opepříme a dobře promícháme. Formu (například na biskupský chlebíček) vyložíme pečicím papírem, ten pokryjeme plátky slaniny a na ně navršíme polovinu směsi. Na ni urovnáme půlky zbylých čtyř vajec uvařených natvrdo, překryjeme je zbylou nádivkou, formu vložíme do předehřáté trouby a při 180 °C pečeme 45 až 50 minut.

V textu použity informace z iReceptáře – Velikonoční zvyky, recepty, návody

Recept: Irena Zelenková, Rakovník. Jitur ho teď o Velikonocích vyzkouší.

Foto: Jitur. Klikněte si do fotogalerie a potěšte se dalšími jarními fotografiemi.