Drápky

Pes a kočka mají na předních končetinách obvykle pět prstů (a tudíž pět drápků) a na zadních čtyři. Existují však výjimky, kdy se na zadních končetinách může vyskytnout tzv. vlčí dráp (někdy i dva). Většinou je to jev nežádoucí a chovatel je nechává u malých štěňat odstranit, u některých plemen je naopak zapsán ve standardu a jeho výskyt je vyžadován. Psi si drápky pravidelně obrušují při pohybu po tvrdém povrchu, kočky si je zase brousí na škrabadle. Na první prst (počítáno z vnitřní strany ven) však pejsci nedošlapují, tudíž si drápek neobrušují, a některým kočkám to na škrabadle taky nejde. Tento dráp stále dorůstá a má tendenci se stáčet zpět ke kůži. Proto hrozí, že zaroste špičkou do kůže, zvíře začne kulhat, rána se zanítí a zhnisá. To samé platí i pro vlčí drápy, které jsou navíc náchylnější ke zraněním.

Pokud je pejsek obézní, líný, má problémy s chůzí, nebo má z jiného důvodu málo pohybu, případně běhá především po trávě, ani ostatní drápy se neobrušují dostatečně a přerůstají. Dlouhé drápy způsobují další potíže s chůzí, mohou se lámat, zachytávat o koberec atd. Proto je důležité pravidelně drápky kontrolovat a stříháním korigovat jejich délku. Tuto službu poskytují (obvykle za úplatu) veterinární pracoviště, ale pokud projevíte zájem a nebudete se bát, rádi vás to naučí a můžete svého miláčka ošetřovat doma.

Tlapky

Další citlivou partií, o kterou se musí postarat především majitel, jsou prstní polštářky. Trpí především v zimě na posolených chodnících - kůže je vysušená a praská. Takže platí po procházce do sprchy, omýt packy, osušit a namazat krémem. Můžete použít komerční krém na tlapky pro psy, mastnou indulonu nebo třeba vepřové sádlo. Důležité je pejska ohlídat, aby si tu dobrotu neolízal dřív, než se vsákne. Jinak se snadno může stát, že proběháte následující hodiny ven a dovnitř s průjmujícím psem.

Naopak v období od jara do podzimu jsou častým problémem travní osiny a trny zapíchnuté v tlapkách. Obvykle se nezapíchnou do polštářku, ale do prostoru mezi nimi (tzv. meziprstí). Kůže je tam pružná, ale měkká, a proto se tvrdá a ostrá osina snadno zapíchne a často se v kůži úplně uzavře. Mechanickým drážděním a zanesením nečistot vzniká zánět - pejsek si tlapku neustále líže, kulhá, postižené místo je oteklé, zarudlé a citlivé. S tímto problémem je nutné navštívit veterináře a léčba může trvat poměrně dlouho. Osina navíc může v podkoží cestovat a nakonec může být nalezena třeba až u lokte. Prevencí je prohlížet po procházce meziprstí - osina obvykle nezajede pod kůži celá najednou, ale nějakou dobu kouká kousek ven a tak jí lze vytáhnout včas. U dlouhosrstých psů s bohatě osrstěnými tlapkami se doporučuje srst vystříhávat, aby v chlupech osiny neulpívaly (mohou se v dlouhých chlupech zaklesnout a do kůže se zapíchnou "dodatečně").

Dalším problémem jsou různé infekce kůže, které opět vznikají zejména u hodně chlupatých psů. Vliv má zapaření kůže - vlhko a teplo svědčí kvasinkám i některým bakteriím. Kůže je zarudlá, svědí, pes si tlapky neustále olizuje, čímž infekci prohlubuje a vzniká začarovaný kruh. Léčba bývá dlouhodobá a problémy se často vracejí. Prevencí je opět vystříhávání srsti a udržování tlapek v čistotě a suchu.

Uši

Péče o uši je důležitá pro všechny psy. Za normálních okolností se ve vnějším zvukovodu tvoří malé množství mazu, který má slabé antibakteriální účinky a udržuje správné mikroklima. U psů roste z vnějšího zvukovodu různě velké množství chlupů, kočkám obvykle chlupy v uších nerostou. Záněty vnějšího zvukovodu jsou způsobeny parazity (svrab), bakteriemi nebo kvasinkami. K uchycení patogenů přispívají cizí tělesa (osiny, kousky větviček), některá metabolická onemocnění a poruchy endokrinních žláz (štítná žláza), alergická onemocnění (alergie na krmivo, atopie) a nesprávná výživa, nadměrná vlhkost a macerace kůže (nadměrné koupání) a nesprávná péče o uši. Vliv má také tvar zevního zvukovodu (nikoli boltce!) a příp. výrůstky uvnitř ucha.

Oproti tomu zažitý názor, že u psů, kterým se dříve uši kupírovaly, a dnes je to zakázáno, vzniká nyní mnohem více zánětů, je velký mýtus. Zajímavé je, že většinou ho papouškují lidé, kteří mají svého prvního psa takového plemene, a tudíž s kupírovaným jedincem nemají žádné zkušenosti, jen jim prostě ten kupírovaný připadal "drsnější" na pohled. Pravdou totiž je, že jedním z plemen nejvíce postižených záněty uší je německý ovčák...

Na počínající zánět nebo přítomnost cizího tělesa (osina, větvička, svízel) ve vnějším zvukovodu zvíře reaguje třepáním hlavou a škrábáním postiženého ucha. Později je ucho citlivé, boltec je zarudlý a může být zraněn v důsledku úporného škrábání. Z ucha vytéká zapáchající sekret různé konzistence a barvy. Vyplatí se navštívit veterináře a platí, že čím dříve, tím lépe. Pokud se v uchu zánět rozvine, zvukovod je oteklý a sekretu je mnoho, nelze bez anestezie ucho dobře vyšetřit (pacient se brání, zvukovod je zúžený, přes sekret není nic vidět). Proto musí veterinář psa zklidnit léky nebo uspat a provést důkladné vyšetření, případně výplach ucha. Důkladné vyšetření před začátkem léčby je nutné proto, že pokud je bubínek porušený, nesmí se do ucha aplikovat některé léky (riziko trvalého poškození sluchu). Dalším problémem je případná přítomnost cizích těles, které je nutné odstranit, aby byla léčba zánětu úspěšná.

Pokud majitel počáteční příznaky zanedbá, může při silném třepání hlavou a tření ucha o předměty vzniknout othematom (na boltci praskne podkožní žilka a prostor mezi chrupavkou a kůží se naplní krví). Tento stav je pro zvíře (převažují psi, ale už jsem viděla othematom i u kočky) velmi nepříjemný až bolestivý a zvířata na něj reagují dalším třepáním a škrábáním ucha. Othematom může vzniknout i v důsledku jiného zranění (bouřlivá hra, rvačka, tupý úder). Léčba je poměrně obtížná, bývá nutný zákrok v narkóze, a i přesto často dochází k trvalé deformaci ušní chrupavky.

Správná péče o uši je do jisté míry závislá na plemeni a individualitě jedince. Jsou plemena, která mají výrazně zarostlé zvukovody (bišonek, jorkšír) a chlupy zadržují ušní maz a nečistoty v uchu. Pokud se u takového psa projeví obtíže, doporučuje se pravidelné vytrhávání chloupků z uší. Tuto péči je však třeba provádět opatrně a nepřehánět, protože i nadměrné vytrhávání a tím podráždění (příp. poranění) kůže může vést k zánětu. U některých plemen je výrazně zarostlé hlavně okolí zvukovodu (kokršpaněl) a po dlouhé srsti dovnitř snadno vklouzne osina. V takovém případě se doporučuje srst na vnitřní straně boltce stříhat nakrátko.

Čištění samotného zvukovodu se provádí komerčními přípravky na bázi propylenglykolu (preparáty s alkoholem jsou méně vhodné - dráždí a macerují kůži), které se nakapou do ucha, a po masáži boltce necháme zvíře, aby tekutinu vyklepalo ven. Pak lze vzít gázový čtverec nebo papírový kapesníček a otřít jím maz vyklepaný na okraj boltce. Používání štětiček do uší by si měl majitel rozmyslet, neboť může ušní maz zatlačit hlouběji do ucha a vytvořit neprostupnou a těžko odstranitelnou zátku nebo zranit vnitřek ucha.

Oči

Soustavná péče o oči není u většiny psů nutná. Výjimku tvoří zejména plemena s velmi vypoulenýma očima (mops), zkrácenou čenichovou partií (kavalír a king charles španěl) nebo s nadměrným množstvím kožních řas (šarpej) a psi, kteří mají nějaký vrozený defekt očních víček nebo jiné postižení očí.

Pokud začne pes více slzet (stružka pod okem), ale výtok je čirý, spojivka světle růžová a pejsek oko nemhouří, jde většinou o podráždění očí nečistotami. K pročištění očí lze použít umělé slzy nebo borovou vodu. Je-li spojivka mírně zarudlá a pejsek oko trošku mhouří, můžete jako první pomoc použít opthalmo-septonex.

Jestliže se stav nezlepší, zhorší se nebo vznikl náhle (např. po procházce pes najednou oko zavírá), je čas navštívit veterináře. Kromě zánětu spojivek je třeba vyloučit např. přítomnost cizího tělesa v oku, poškození rohovky a ucpaný slzný kanálek.

Pokud je výtok slz vně oka důsledkem vrozeného zúžení slzného kanálku (psi s výrazně zkrácenou čenichovou partií), je nutná péče i o okolí oka, aby kůže nemokvala a nedocházelo k zánětu.

Pokračování příští týden...

(Foto - pes se zkrácenou čenichovou partií trpí výtokem slz v důsledku vrozeného zúžení slzného kanálku.)