Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Dobrý večír

koukám, že nás tmavovlasých i světlovlasých blondýn se sešlo požehnaně :oD. Jednoho potěší, že pitominy jak na běžícím pásu nevyrábí sám, ale má k tomu vynikající spolupracovníky. Jedna báseň číst ty příspěvky. Tlemím se od ucha k uchu.

Dnes proběhl experiment, kdy velikáči a psiny zůstaly téměř celý den doma. Nevím, koho mám zabít. Zda-li akční psy či neakční potomstvo,grrr.

Re: Dobrý večír

Nejlepší je o tom napsat článek :-) Ty se odreaguješ a my se poučíme.

blonďatá chvilka

je bezva výraz, taky ho zařadím do své mluvnice a takových chvilek já máááám.....na tréninku s pejskem neustále ale to se můžu vymlouvat na umělou blbost na hlavě - melír - úsměv

hlášení: lítají jak šílenci, otravuju všechny, okusují všechno, nejlepší sranda provokovat matku když žere, ona tak krásně vrčí....a ti malí dacani skákají kolem ní...včera i Chicco prchal

zájemci se tak nějak ozývají....uvidíme kam je osud zavane...

fotky od kamarádky zde: http://vranky.rajce.idnes.cz/STENATKA_NASTENKY_-_7.../

mě se fotit nedaří, nepostojí, černé mázlé fleky já mám furt :)

Re: blonďatá chvilka

Pájo, to je krásná fotodokumentace! A jak jsou pejskové na těch fotkách klidní a důstojní, panečku :-) Podle toho, co píšeš, tak fotografka zřejmě vystihla okamžiky vysílení. Nastěnka už se asi těší, až půjdou do služby. Jsou to krasavci, takoví černí beránci. Ale ta očička tedy ovčí nejsou :-)

Mám jednu takovou kilíčově-blonďatou sousedku.

Je to osoba sebekritická a jelikož to o sobě ví schovala si u mně náhradní klíče od domu.

Zároveň je to ovšem osoba trpící strachem z loupežníků. Takže na vchodových dveřích zvenčí koule a uvnitř se zamyká. Aby klíče nehledala, když potřebuje zamknout, má je permanentně zasunuté v zámku...

Nikdy to neděljte...

Musíte totiž navíc zapomínat zavřít okno v ložnici v prvním patře a mít souseda s pětimetrovým žebříkem. Podmínkou ovšem je, že soused bude doma a nebude mít housera ani opici!

Soused měl vše - žebřík, housera i opici, ale udatně vylezl nahoru, sešel dolů, odemkl dveře, vyšel nahoru, slezl po žebříku a odebral se tento uklidit...

Re: Mám jednu takovou kilíčově-blonďatou sousedku.

Jo, tohle jsem zažila v opačném gardu. Naši odešli na ples a my, celkem malé děti, jsme zůstali doma a šli způsobně spát. Uprostřed noci nám v patře najednou kdosi bušil na okno, já přesvědčená, že je to čarodějnice, starší brácha přesvědčený, že je to lupič, tak jsme se schovali pod peřinu. Nakonec fyzicky zdatný soused, takto majitel nejdelšího žebře v okolí, z těch šprušlí u našeho okna slezl a procedil se dole okýnkem na záchod :-)

Checheche

Článek přímo pro mne (a navíc jsem snad doopravdy bloncka, akorát že po těch iks přelivech a se šedivěním to už není poznat - vizuálně).

Oba dva jsem vystoupili z výtahu, já odemknu, vytáhnu klíče ze zámku, hodím na botník, vezmu mu tašku z ruky, hodím na zem, popadnu vodítko, Toyu a zabouchnu dvérca ... "A kde máš klíče?" ... "Na botníku! Kde máš ty svoje?" ... "V tašce na zemi v předsíni!" Tenkrát bylo jediné štěstí, že dcera byla na koních na kole, tak jsme čekali jen hodinu než dorazí a mezi tím jsem v pohodě vyvenčila Toyu (:o))).

Sama doma, venku zuří dušičkové počasí, umývám zem v kraťasách a nátělníku - z kapsy vytáhnu mobil a volám MLP "Kdy dorazíš?" ... "Za hodinu." Spokojeně hodím mobil pod zrcadlu, domyju chodbu, jdu umýt zápraží, zabouchnu dveře ... jen opustí klika ručku moji ladnou v mozku dojde k záblesku - klíče visí na věšáku. Venku kolem nuly (já ty kraťase a tilko) a Jan v pr...čoudu. Jdu k sousedům poprosit o možnost zavolání (aby Jenda dorazil trošku spíš). "A neumíte přelézt plot?" ... "To bych mohla zkusit" ... Tož mi šoupli židli k plotu a já plna adrenalinu (a radosti, že se dostanu domů do tepla) se sešoupnu na druhou stranu - že jsem odraná od kolen až po prsa (to triko se mi zrádně vyhrnulo a u ňader se zastavilo) jsem zjistila až za půl hodiny. To samé se mi stalo v létě (tam se mi dveře zabouchly průvanem), ale už jsem věděla, že se nesmím sešupovat, ale rovnou skočit! (Che - cestu přes plot od sousedů si už vyzkoušela i Terka, takže teď je na řadě Jan).

Re: Checheche

Chvilku jsem si pobaveně představovala, že asi máte na zahradě tepleji než před dveřma :-)) No jo, adrenalin je mocný kouzelník, jsi prostě hospodyňka, co přes plot skáče :-)

Jednou jako malá školačka jsem přišla domů a zjistila, že je zamčeno a já neměla klíč. Tak jsem vymyslela přímo hlavou trasu: vyškrabala jsem se dva metry k větracímu okýnku pod střechou garáže, uvnitř odsunula poklop nad uhelným sklepem, ten potmě prolezla šátrajíc kolem (velcí tlustí pavouci tam byli, ale asi prchli) a druhým sklepem se vynořila doma na chodbě. Otce pak mohlo trefit, prý jsem ukázala cestu zlodějům. On byl dost paranoidní tedy.

A to jsem se zasmála! Dík

......ale i bezzubý sedmdesátník s dlouhým drátem byl uvítán jako anděl spásy......

Tak omrzliny žádné, jo? :-D

Mé blond chvilky se dostavují

čím dál více. Náhradní klíče už mám raději u sousedů neb mladí okolní spolubydlící již několikrát museli přes střešní okno k nám a já se zvířaty buď venku nebo zvířata uvnitř sami, s napětím přihlížela záchranné akci.Horší je, že jsem už několikrát zapomněla náhradní klíče vrátit k sousedům, teď už si dávám pozor.Jednou jsem si taky nachystala Karkulčin košík do auta a jela se psy na chatu, vypustila psy ven,zkontrolovala košík v autě a spokojeně zabouchla páté dveře, košík s klíčí od chaty, od auta,od bytu poslušně zůstal v zamčeném autě.Hodný soused chatový musel zavolat synovi ať to vezme přes naší dědinu a vyzvedne u nás náhradní klíče od auta,naštěstí.Jen přednosta mi vzkázal,čím jsem asi sekla trávu, když jsem se nedostala do chaty,no je toto možný?! Matko Vlčice, to je výživné téma. :-))

Měla jsem blond chvilku i s článkem

Ráno (ehm, někdy v sedm) kouknu za Zvířetník, jestli je všechno v ókeju, a koukám na pouták: "Příhody, které se zpětně zdají veselé a ve středu potěší". Cože? To už je středa? Xerxová to buď milosrdně přehlédla, nebo dneska učí podle středečního rozvrhu...

Re: Měla jsem blond chvilku i s článkem

Ta druhá možnost by byla taková tématická :-))

Moc pěkné

ehm, znám, velmi dobře znám. O víkendu, jak jsme jeli do Milovic: v pátek večer jsme koukli na idos, kdy nám jede vlak, zkonstatovali, že z Masaryčky, a šli spát. Ráno jsme odjeli na Hlavák (pro mimopražské - obě nádraží jsou v centru, necelých 10 minut pěšky od sebe), vystáli dost dlouhou frontu na lístky - a paní v kase nám tvrdila, že ale do Milovic musíme přes (už nevím co) a že žádný přímý vlak tam nejede.

Ehm, už jsme měli nakročíno k tomu, být pěkně protivní, když zezadu z fronty někdo pobaveně prohodil "přímé vlaky jezdí z Masaryčky...

Stihli jsme to, ale celou cestu jsme hloubali, jak je možné, že včera večer jsme přemýšleli, jak dojedeme na tu Masaryčku - a ráno jeli jinam.Takový blond páreček :P

Re: Moc pěkné

Zano, s tím nemá blond co dělat, to byl autopilot!:)))

Cizí neštěstí nemusí potěšit,

ale dodá jednomu útěchu v tom, že v tom není sám:))

Já jsem měla podobně šílenou příhodu s klíčema od auta před Vánocema, a nejhorší na tom bylo, že to vůbec, ale ani na chvilku nemuselo být žádné drama, pokud člověk jako drama nebere fakt, že musí rozmontovat klíčky na malé kousíčky (a má čím). Jenže já byla nastydlá, měla jsem rýmu a bolela mě hlava. Kolik nesmyslů jsem dokázala napáchat a lidí do toho zapojit... jeden by nevěřil:))

Re: Cizí neštěstí nemusí potěšit,

Šiš rozebrat klíčky??? To pomůže? Jsem bezautí, tak se omlouvám za tuto blonďatou otázku.

Vždycky jsem byla

černovláska (dnes jsem už šedovláska), ale blonďatých chvilek jsem taky měla v životě dost. Jo a termín "blonďatá chvilka" je tak přesný a kouzelný, že si ho s dovolením občas vypůjčím :-))