Posledních pár dnů bydlím s chcípem, různě se ploužím a polehávám a předstírám, že se pokouším pracovat. Kočky, které se domáhají vycházky na balkon, aby mohly mlsně špízovat sýkorky a jiné i mnohem větší ptactvo, odbývám krátkým pobytem zachumlaná v šálách a svetrech, protože, bohužel, kočky v poslední době bez dozoru na balkon nesmějí - jsme ve 4. patře a ony objevily, že se dá skákat na truhlíky.
Takže po minutě udělám „šupky hupky“, černá Suzinka udělá uražené „E“ a skokem je uvnitř, Čenda zaujme polohu rozpláclého střelce a nakonec ho jako zvadlou utěrku odtransportuju taky dovnitř. Tak osmkrát denně.
Naposled jsem zase takto ukončila vycházky, spokojeně zavřela balkonové dveře a věnovala se samoléčbě. Tak po hodině slyším divné značné bouchání a vidím Čendu, an napjatě pozoruje z vyvýšeného botníku balkon - dveře na něj jsou částečně prosklené. Havaroval nám tam snad havran?
V nanosekundě mi prolétlo hlavou - černá veverka! Obří netopýr! ČERNÁ KOČKA!
Vytřeštěné oči, vyceněné upíří zuby, rozježená hlava. Visela na dveřích jako horolezec ve stěně, současně se snažila do dveří mlátit a něco na mě řvala (nebo možná na Čendu: „Běž pro ni, ty blbče!“).
Strašně jsem se lekla - totiž vy neznáte naši Suzinku, ta ještě před tím, než jsme balkon zasíťovali, co to šlo, bez problémů skákala v té výšce po parapetech, než jsem na to přišla. Ta je na vynalézání netradičních řešení kadet.
Nakonec se naštěstí rozhodla pro řešení tradiční - bušit na dveře, dokud někdo neotevře. Měla studený kožich a já ji hned celou muchlala a krmila a chovala se prostě jako praštěná kočkařka.
Vůbec nechápu, jak jsem ji tam mohla přehlédnout, vždyť jsem ji naposled jasně viděla vbíhat dovnitř ještě před Čendou. Nikdy nepodceňujte schopnosti koček!
Snad mi to leknutí aspoň zabilo chcípa. Myslíte, že se lekání s věkem lepší? Máte nějaké svoje pamětihodné leknutí?
Každopádně vám přeji pěknou sobotu a neděli bez lekání a chcípů, a pište sem o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.