Z. Yga 21.4.2022 12:00

Je mi to moc líto - běž Míšo, utíkej po zelené trávě tam za Duhovým mostem

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 21.4.2022 11:50

Už jsem tu psala o zahradě prarodičů, rostly tam vysokánské ovocné stromy, hrušeň až po střechu, že vyrůstala z dolního dvorka, trhali jsme hrušky z koruny, obrovská jabloň, na které rostla brzo zrající jablíčka - žňovky. Nikdy a nikde už jsem tak velikánskou jabloň neviděla.

O.T. Ráno, když jsme šli s Goliáškem pro noviny, běžela přes silnici veverka, byl dost provoz, ale jí se zadařilo. Mám o ni strach, protože přeběhla z místa, kde je hodně stromů, do civilizace, kde je pár keříků, ale stromy skoro žádné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 21.4.2022 11:36

Připojuji se k Jenny.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 21.4.2022 10:53

Ach ne! Přej mu klid a dej průchod slzám. Trochu se ti uleví.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 21.4.2022 10:53

Ořechy pomelu,dám do sklenic a zavařím. Osvědčilo se. Sklenice neponořuji celé, jen do půl,či třičtvrtě. Jsou jako čerstvé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 21.4.2022 10:48

Tak,tak, ještě přidám, že ořechů není nikdy dost!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 21.4.2022 10:48

K tenisovému kurtu který jsme koupili na stavbu domku patřil javor, který je na jedné straně pozemku, kdežto ta alejka šesti lip je na straně druhé. Na javorové straně jsme museli vyrovnávat terén a strom by patrně zašel. Také překážel stavbě a měl být odstraněn. Néé! Nechali jsme udělat kolem spodku kmene víc než metr vyzděný kruh, který umožňuje dešti a vodě vůbec přístup ke kořenům a javor po těch desesetiletích ještě více zmohutněl a k radosti naší i ptactva si tu s námi žije. Je estét, s pomocí slunce nám kreslí krajku na trávníku, je i bezproblémový a listí, na rozdíl od lip, z něj spadne skoro všechno naráz. Jsme rádi, že ho máme!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 21.4.2022 10:47

To je mi moc líto!Jsme s Tebou,objímám a hladím po tlapkách.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 21.4.2022 10:47

ořechy rostou rychle a taky se dají hodně ořezat - obrazí taky rychle a dobře plodí...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 21.4.2022 10:46

myslím na tebe - ale užil si u vás kus života v pohodě a lásce

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 21.4.2022 10:45

Vyrůstala jsem v rodinném domě se zahradou ,kde byly stromy,které jsem s tatínkem a bráchou sázeli. Byla tam taky stará ,přestará blůma,rodila sladké ovoce,spoustu jich zůstávalo na zemi pro vosy, v rohu zahrady stála krásná bříza a před ní modřín,ten zůstal stát i když po letech dům zbourali a postavili paneláky.Ořešák sice nebyl ale vím, co to je vyrůstat se stromy,které provázely životem. Před naším bydlíkem roste smrk,který jsme dovezli z rodného města,za těch 20 let je už pěkně vysoký a zabydlen ptáčky. Na zahradě,kterou obhospodařujeme ,ořešák ještě stojí i když je mírně ohořelý od požáru šopy,který působili sousedi. Tak ho poranili a on stejně rodí,to je nadějné. Vave díky!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Jakovljevičová 21.4.2022 10:43

Omlouvám se za jedno smutné O.T.

Míša včera večer přeběhl přes Duhový most. Rakovina v celém tom malém křehkém tělíčku. Je mi hrozně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fialová 21.4.2022 10:42

Čéče, mně na fotce připadá jako mladý ořech. Staré ořechy jsme měli u babičky, kmeny měly v průměru snad 60 cm, už byly uvnitř vykotlané, do té díry se dítko schovalo

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 21.4.2022 9:28

Ano, mladé ořechy jsou lahůdka. A vzpomínám na loupání ořechů, jaké jsme pak měli hnědé ruce :-) Se zájmem jsem si přečetla o hi-tech metodě konzervace ořechů u vás, páni! U nás se prostě sušily, ve skořápkách, v troubě (v kamnech se stejně topilo).

A ty větve jsme si užili spíš u lísek, to jsme ovšem byli hodně malí, že nás unesli. Vlastně v mém rodišti vlašáky nerostly, to u babičky v teple.

Moc pěkná vzpomínka, Ygo

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 21.4.2022 8:46

Poznámka: ehm - uskladněné ve sklenicích čekaly ty ořechy, ne my!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 21.4.2022 8:44

Vzpomínám na ořešáky mého dětství - rostly před naším barákem za cestou a byly celé dětství a dospívání mými souputníky. Těch dobrodružství, co jsem na nich zažila - dvě spodní větve prohnuté tak, že jsem si na nich připadala jako na koni - ano, naráz se proměnily na Ilči a Hatátitlu, další větev byla pohodlná na ležení a ze mne se stal černý panter Baghíra, pravda Baghíra gramotný, neb jsem tam ležívala s knížkou. A další větve spletené do trůnu a ejhle, byla tu celá královská rodina (samosebou v mém zastoupení).

Koncem prázdnin jsem k nim chodila s nožíkem, jím jsem rozevírala ještě zelené ořechy a vybírala lahodná jádra ještě se slupkou, která se dala svléknout. Mňam, to byla dobrota. No a kolem mých narozenin jsme pobíhaly (taťka se takovýchto kratochvil neúčastnil, neb se zase babral v motoru zlostka) s dlouhými tyčemi a "rážaly ořechy", následně sbíraly do bedýnek a v zimě v teplíčku kuchyně, ozbrojené deskou (prkýnkem) a kvichtem (nejlépe půlkilovým závažím z decimálky) je rozbíjely, loupaly, dávaly do sklenic, které mamka vývěvou vysála a takto uskladněné čekaly na další zpracování do buchet a koláčů.

A dvě mamčina moudra, týkající se ořechu: "Rážání ořechů a odhrňání snihu sú dvě nejzbytečnější práce na světe" a "Nikdy nespi pod ořechem, vleze ti do ucha střiháč a dostaneš zápal blan!"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 21.4.2022 7:42

Vzrostlé silné velké stromy jsou vzácnost a tento ořešák vypadá krásně. Babička říkávala: když máš ořešák, nebudete mít hlad. Sice se jeho listí nedávalo na kompost (dezinfikuje), ale zase byly výborné na vlasy. Ořešáky stávaly na dvorech, nikoli na zahradě, právě kvůli stínu a tomu listí, a byly velice vážené.

Máš na něj krásnou vyhlídku, Vave

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 21.4.2022 6:12

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům

..miluju ořechy mojí sousedky - listí neuklízím, nestarám se a ořechy všechny sklízím... neb holky sousedky je nechtějí... Vynikající dělba údělů

• reagovat
• nahlásit příspěvek