Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

na Velikonoce

jsme jezdili vždy do chaty, takže jako napsaly některé zde, vyšlehání se ujímali tatínek, bratr a mužské příbuzenstvo(máme chaty blízko sebe), někdy přišel nějaký kluk z okolních chat. Ale vždy to bylo jen tak zlehoučka, z legrace. A nějak si nepamatuji ani na barvení vajíček, možná byla, možná ne, možná maminka něco upekla a rozdávala, fakt si nepamatuji. A nemyslím, že se vyšlehání zapíjelo :) Je to už opravdu dávno. Zvyk z navazováním mašlí vůbec neznám, je český, nebo moravský? Byly něco jako trofeje koledníků aby se pak mohli chlubit kolikrát šlehali?

Re: na Velikonoce

Mašle určitě byly trofeje a mládenci se trumfovali, kdo má víc a krásnější. A děvčata si vybírala, kterému mládenci navážou nejkrásnější mašli. Nebo vůbec nějakou :-)

Děkuju všem

za milé komentáře a vzpomínky.

Olčava to s tou provodou či Provodou vypátrala naprosto přesně. Je to neděle následující po velikonočních svátcích, které kdysi dávno bývaly delší než dnes.

smutné O.T.

Našla jsem před polednem na zahradě Zuzanku-Mikešína, ležela na boku, jako by se vyhřívala na sluníčku, ale ono zrovna nesvítilo. Možná proto byla tak tichá, tak studená.

Ještě včera si hrála v kupkách vyhrabané staré trávy. Přiběhla za mnou, ale spíš než jídlo chtěla pomazlit, protože byla nakrmená od sousedky. Mourovaté kočička s kratším ocáskem, která uměla skočit na balkón a přes den se v zimě chodívala prospat k sousedům.

Nevím, co se stalo, zranění jsem neviděla a ležela tak klidně, neviděla jsem nikde zvratky. Byla určitě mladá.

Teď spí kousek od převislé okrasné jabloně, kousek od plotu sousedů, ke kterým chodívala spát.

Je mi hodně smutno.

Re: smutné O.T.

...ach jo, tohle je vždycky smutné, i když nejde přímo o "našeho" mazlíka, jsi hodná, že jsi se jí postarala o poslední útočiště... :-), srdíčko

Hm.

Můj vztah k českým velikonočním zvykům tu je celkem známý - nesnáším je:)) Nevadí mi, když se z nich radují ostatní, ale mě to odjakživa vadilo. Nejenže kluci bývali suroví (haha lehké plácnutí mašlemi), ale býval to tak trochu akt moci - teď se musíš nechat! Jako holka jsem si sakra vybírala, kdo na mě mohl sáhnout a o Velikonocích jsem byla volně k dispozici? Možná, kdybych vyrůstala na Moravě, kde je to takové... folklórní, tak bych k tomu možná měla jiný vztah, ale Praha nebo Dvůr mi v tomto směru nic hezkého neukázaly. Vím, že se prostě setkala moje nevhodná povaha s ne nejlepší ukázkou těchto zvyků. Naši to uznávali a celé roky jsme tak jezdili na Velikonoce k nám do hor, na chalupu. Tam to bylo vždycky krásné a taťku a bráchu jsem snesla (ale nerada:))

Moje mužstvo naštěstí můj vztah k Velikonocům zná a respektuje. Já jim za to dělám na Velikonoční pondělí hon za pokladem:)))

Re: Hm.

Dede jsme na tom úplně stejně. Když dorazili na chalupu koledníci v relativně střízlivém stavu, tak to šlo. Koleda, vajíčka, panák, lehce přetáhnout pomlázkou, já měla vždy stuhy připravené a šli dál. Pokud ovšem dorazili notně připití, což bývalo bohužel častější, tak mlátili druhým koncem hlava nehlava a to už jsem nesnášela. Takže jsem to řešila tak, že malovaná vajíčka sice ano, jarně naklizeno a nazdobeno také (někdy tam ještě leželo 20-30 cm sněhu, takže "zelené" se fakt sehnat nedalo), ale já ráno vypadla z domu a vracela jsem se až v pozdním odpoledni, kdy už byli všichni v hospodě, aby se "dopili" buď do bezvědomí nebo ke střízlivosti. Když přišly děti, zazpívaly, řekly básničku, koledu.... tak dostaly obvykle i zlatý čokoládový penízek navíc. Ale pak se stávalo, že dorazili výrostci odkudsi ze vsi, které tam odvezli rodiče autem a šli do hospody a stáli přede dveřmi jak sloupky a nic z nich nevypadlo. Když jsem donesla ošatku s vejci tak ohrnuli nos a prý "aspoň padesátku". Tak na tohle už jsem nerv fakt neměla. Jsem zvědavá jak to bude tady, jestli někdo zazvoní. Pokud ano, jsem totálně mrtvý brouk neb vajíčka barvit opravdu nebudu. A kočky neotevřou, jen budou sedět za dveřmi a vyhlížet návštěvu. Cecilka připravená k výskoku na dotyčného, žužlání ucha, které bude nejblíž a demonstraci ubohé nedomazlené kočičky. Damíšek bude toužit po procházce po schodech. Melíšek zpovzdálí bude ostražitý, aby ho náhodou někdo neunesl a Lady? Naší mňaudámě jsou návštěvy celkem šumák, pokud nezachrastí pytlíčkem s oblíbenými chrusťáčky. To pak je z ní okamžitě bílá střela, která si počká až budou chrusťáčky chrastit v mističce.

velikonoce

se hodně držely když jsme byly na základce a ještě bydlely v Bratislavě, řekla bych že kromě doby v tom hrála roli i mnohem větší religiozita na Slovensku... taky jsme spolužáky očekávaly a taky jsem byla v rozpacích co mám dělat - ale běda kdyby nepřišli :-DDDDD

v Hradci už to nějak ustalo a když byla malá Kačenka, tak už to bylo jednak v Praze, druhak pozdější doba, ale mám pocit že sem tam někdo přišel, jestli pištěla si nějak nepamatuju

do úplně posledních svých Velikonoc nás vždy vyšlehal táta a tady chodí vždy poctivě Zdenda, a dokonce s básničkou, jsem zvědavá zda letos přijde, vlastně jsou rozvedení (vloni teda nepřišel, ten první rok ještě ano) ale jsou zase spolu - ale čokoládového zajíčka pro něj mám :-)))))

Ad pištění

Kousek od nás měli tři hezké až krásné dcery, tam bylo o Velikonocích veselo, pěkně stylově. Jelikož u nás býval sníh, tak se děvčata házela do závějí (naštěstí nebyl v donosné vzdálenosti potok, to by se létalo do potoka), a navíc je mládenci zlévali kýbly vody. Jindy mládenci pohotově napustili vanu (to byla negativní stránka zavedeného obecního řadu - kdyby si ji museli napumpovat, asi by se nenamáhali) a za pomoci dívek ověřovali zkušenými hody (aby to pořádně cáklo) Archimédův zákon (aniž by o něm měli tušení, mám takové tušení). Potopa v koupelkách značná, však paní matka pak přísně dohlédla, aby si to dcery samy uklidily. Jo a když si v té domácnosti pořídili kohout s hadicí na venkovní zalévání, to bylo o Velikonocích správného jekotu!

K nám chodili sice taky s tatarem, ale často spíš s jalovcovými větvemi. Teď mě napadá (mám teda sakra zpoždění), jestli mi tím oni nechtěli něco naznačit? :D Styděla jsem se pištět, u nás se nosilo spíš ticho. Ale mašle a kraslice a panáky dospělým, to bylo. A následně zprávy o šesťácích až osmácích, které sanitka sbírala z křipopy :DD

Umím zdobit kraslice voskem, nechcete mě někdo? :DDD

Re: Ad pištění

docela bych tě asi brala - hlavně na tu výrobu koukat - ale nemám bílý vajíčka :-((((

Chichi,

radostné pištění je vskutku podstatou pomlázky!

I když jednou jsem bezelstně trávila Velikonoce v jiném kraji, a ten kýbl vody do postele někdy v pět ráno ve mně tedy vyvolal reakci zcela jinou než radostnou. Včetně projevu verbálního. :D

Učila jsem teď vnučku- Hody hody doprovody, já jsem malý zajíček... a ona chtěla vědět, co je to doprovody. Nevíte to někdo?

Re: Chichi,

Vave důsledně používá "do provody", určitě to něco znamená.

Vave,

........? Už zas trnu, jak se nebudu umět pomlázce zasmát, o radostném pištění nemluvě. ........

:D :D tak tu sedím a směju se nahlas. Představivovat je hrozná mrcha :D . vidím tě kterak jak Šebestová poté, co na ni Mach bafne po otevření dveří, zvedneš ruce a pištíc prcháš :D :D tak nějak to vidím. Jen ten Mach má v ruce pomlázku :D

Já tuhle tradici přestala pěstovat když člověk povyrostl. Páč ono to v tom paneláku nějak nemá ty grády, že jo. Má drahá půle nemá v krvi mlátit svou něžnou žínku :D (nicméně jsem si naopak jistá, že v průběhu roku by mě xkrát nejradši přerazil vejpůl, to stopro :D ), takže tady taky nic. Chalupu máme sice na vesnici, ale na samotě... :D . Takže Velikonoce na rozdíl od Vánoc, tak trochu chudý příbuzní. Ale! K čemu Velikonoce!! Řekla jsem si ondynoj, já slavím jaro! A vyzdobím si byt jarně. Ani jedno vajíčko, slepička. Teda takhle pardon- musím přiznat že jedno vejce mám. OBŘÍ ČERNOU KRASLICI :-D, kterou mi stylově pořídila kolegyně-taky černá můra. Ale jinak byt plný jara- veselý dřevěný kytičky, nabarvila jsem si jarně větývky, který jsou ve vázách. Na nich mám veselý kolíčky, berušky, motýlky a tak jako podobně. Takže Velikonoce jsou pro mě příležitostí otevřít jaru dveře dokořán. Ale bacha - pištím taky!! Každý ráno, když mě honí Rumouš kolem zábradlí a já musím pro efekt pištět, když mě dopadne :-D. Páč bez pištění to nejni vono :-) .

Re: Vave,

A je ta kraslice zdobená, malovaná? Musí to být krása. A černé se používaly i krajově, depešačky tu byly odedávna :D

OT - palcodržna pro Kačenku

poprosím lehce o palcodržnu pro Kačenku, v neděli mi psala, že v sobotu ji KRUTĚ bolel žaludek, že až křičela bolestí, když jsem se jí zeptala jestli nemůže mít vřed, tak se hrozně naprdla, prý všechno hned vidím katastroficky... no, utěšovalo mě, že v pondělí bude v práci kousek od špitálu a včera už mi psala, má prý ucpaná střeva!!!! tak pokud nepůjde do středy na velkou, tak bude muset na čištění střev - a já tiše, katastroficky, dodávám, že to může vést až i k operaci :-((((((

takže jí prosím držte palce, ať se vykadí - ježiš to je legrační přání :-DDDD

Re: OT - palcodržna pro Kačenku

Víš, Bedo, to by jeden nevěřil, jakou někdy u zvířat, a nejen u zvířat, může udělat radost takový jeden pěkně vyvedený bobek - trochu jsem to odlehčila. Držím palečky, ať je vše ok!!!

Velikonoce

U nás nějak nebyly velkým svátkem, nejvíc pamatuju, jak jsme nadílku jako malí hledali (taky se schovávala :-)

Ale ostatní zvyky mě celkem minuly.

Ovšem na jaro se těším moc - i když se mu k nám nechce.

Re: Velikonoce

Jé vidíš, hledání. My jezdily s holkama každý rok na Velikonoce na výpravu, jen jsme většinou končily v neděli, aby byly na nadílku doma. Ale jeden rok jsme byly v Adršpašských skalách a v pondělí ráno jsme vyslali hlídky na hledání zajíčka a koukaly ( my vedení) za nima z okna. A holčiny se tak zabraly do stopování, že nám málem zmizely v Polsku