MLSOTNÍK: Velikonoční smotanec

Totiž narazila jsem na toto inspirativní video, které se mi ihned zalíbilo - pečení mi připadalo zábavné a ozvláštněné. Navíc mi připadalo, že je to příležitost vyzkoušet novou remosku :-)

Tušíte správně, toto vyprávění bude obsahovat poučení na konec :D

Ale nenechte se odradit!

Takže co potřebujeme, celkový pohled:

Suroviny na velikonoční „smotanec“

Na kvásek:

• teplé mléko 80 ml
• cukr 1 polévková lžíce
• instantní droždí 7 g (pekařského „mokrého“ 18 g)
• mouku hladkou 1 PL

Zde není nic složitého - zamíchat, počkat 10 minut, až se objeví bublinky až pěna. Ozvláštnila jsem si tuto etapu tím, že jsem misku s mlékem ohřívala mezi okny na slunci, kde se mi málem pasterizovalo :D

Na těsto:

• vejce 2 ks
• šťáva z pomeranče 2 - 3 PL
• kůra z celého pomeranče, nahrubo strouhaná
• máslo 40 g rozpuštěné
• špetka soli
• cukr 100 g
• mouka hladká 300 - 350 g

Postup: smíchává se všechno postupně shora dle položek, akorát po cukru se přidá kvásek, a mouka až úplně nakonec. Těsto mi připadalo nějak řídké - i po nahlédnutí do videa, ale to může být odlišností v mouce (jsou různě suché), tak jsem přidala mouky od oka, až byla konzistence ručně zpracovatelná. Trochu jsem se obávala výsledné chuti, ale ta byla i tak vynikající - to prozrazuji předem, ať máte motivaci dočíst :-)

Kůru z pomeranče ostrouháme nahrubo

Začínáme tvořit těsto

Pak přidat kvásek a mouku. Těsto vypracujeme a necháme kynout.

Těsto se pořádně promíchá, promačká, až se přestane chytat nádoby, a nechá se 40 minut kynout. Dle návodu. No jo, u mě se po 40 minutách ve 23 pokojových stupních nestalo celkem nic, tak holt opět nastoupilo solární topení u okna a po další půlhodince těsto trochu povylezlo. Nemusí vyskočit jako na knedlíky!

A teď přijde ta legrace. Této etapy jsem se trochu obávala, ale nakonec to šlo nadmíru výtečně. Prvním postupným cílem je získat postupně dvě placky, z nichž každou naplníte a zavinete, přičemž do té druhé zavinete tu první. Jasné, ne? S druhým postupným cílem se vytasím posléze.

Na náplň placek potřebujeme:

• máslo změklé 80 g (podle mě méně)
• rozinky 100 g (nenamočené, podle mě taky méně, ale prostě jak to vyjde, uvidíte proč)

Takže hroudu těsta vyklopíme na vál nebo podložku. Podložku jsem si nijak nemoučnila, ale potřela jsem ji trošinku olejem a udělala jsem dobře. Těsto se rozdělí na dvě půlky. První půlka se má rozválet na obdélník, ze začátku se těsto roztahá prsty, pak se má použít váleček. S radostí jsem zjistila, že moje těsto má takovou konzistenci, že žádný váleček nebudu potřebovat - těsto šlo parádně rozňahňat prsty po celé ploše podložky (cca 40 x 30 cm).

Z poloviny těsta rozválet placku, potřít ji tence máslem a posypat rozinkami.

Pak se má placka pomazat změklým máslem - cca 80 g (nepochopila jsem, jestli na každou placku, ale bohatě mi to množsví stačilo na obě placky). Prostě jsem uloupla hrudku z kostky másla, rozdělila ji na placku a začala ji opět naplacato rozňahnávat. Po chviličce to šlo opravdu velmi dobře - jako když natíráte opalovacím krémem někomu záda - tenká vrstvička, paráda. No a přiměřeně posypat rozinkami.

A zavineme, podélně. Opět milé překvapení, šlo to velice dobře. Kdyby se vám rolička na konci rozvírala, zaštípejte těsto na švu tak, aby šev držel.

Smotat, odložit stranou.

Tuto roličku odložíme a pustíme se do druhé placky. Postup stejný jako u té první včetně náplně, ovšem avšak až na rolování, zde nastane změna.

Před začátkem rolování druhé placky totiž položíme první už hotovou ruličku na začátek druhé placky, a takto zavineme druhou placku. Čili první rulička tvoří náplň druhé ruličky. Kapišto?

Druhou placku rovněž potřít máslem, posypat rozinkami a položit na ni první...

Tak, a máme jednu tlustší hadici, moc pěkně barevnou.

A teď nastává druhá zajímavá etapa, zvaná „formování“. Nejdřív musíme hadici podélně rozfiknout. Je na to potřeba ostrý nůž a doporučuji se toho nebát, nakonec to šlo - opět - překvapivě dobře. Řez vedeme až téměř ke konci, ale nedořízneme, necháme si tak na 2 cm spoj.

Výslednou hadici podélně rozříznout, na konci nechat 2 cm spojené.

A motáme. Jednu „nohu“ smotáme směrem ven do placaté spirálky, načež druhou nohu vedeme horním směrem kolem dokola a současně nahoru - jako když motáte drdól.

Jednu nohu smotat do spirály.

Druhou nohu omotávat vnějškem.

Výsledný „drdol“

Výsledkem je veselá smotaná hrouda :-)

Má se to strčit do přiměřeně velké (tj. o něco větší než hrouda) dortové formy, nechat půlhoďku dokynout a péct na 160 °C 50 minut. Počítejte s tím, že těsto bude nakonec vyšší než forma.

Před pečením.

Dumala jsem, jak na to - do plynové trouby se mi to nechtělo dávat, el. minitroubička mi neudrží teplotu, jakmile se do ní strčí něco většího než rohlík... Tak vyzkouším novou remosku! Ta má mít stabilní, přesně žádanou teplotu (no, uvádějí rozsah 160-180) a hlavně vím, že je na kynuté těsto jako dělaná. Výškově taky odpovídala.

A zde jsem se dopustila chyby v úsudku: vycházela jsem totiž ze zkušeností se starou remoskou, která má tenčí mísu a proto drží max 150 °C. O důsledcích se zmíním posléze.

Ale zatím jsem pokračovala dle návodu: smotanec jsem umístila do mísy nové remosky, přikryla mikrotenovým sáčkem a nechala v teple dokynout půl hodinky - těsto se má prostě zvětšit (nikoli nádobu zaplnit). A pak jsem se pustila do pečení, minutku jsem nastavila na 50 minut.

Spokojeně se věnuji čemusi pracovnímu, když tu najednou... Z dětství mi uvízlo v hlavě máloco užitečného, ale jedna poučka jistě: jakmile pečivo v troubě začne výrazně vonět, už se připeklo!

Vystřelila jsem jako raketa, zvedla víko remosky a zaplakala jsem:

Taková škodááá, bědovala jsem, teď budu muset běžet pro buchty do sámošky, aby měl MLP co k snídani...

Ale počkat... obrátila jsem smotanec dnem nahoru...

To nevypadalo špatně!

Podrobněji jsem prozkoumala spáleniny, a naštěstí nebyly 3. stupně, jen místy max. 2. stupně. Popadla jsem nůž a začala je odkrajovat. Šlo to jako po másle, chycený byl opravdu jen vršek tak na 2 mm, a když jsem ochutnala, začaly do mě odkrojky padat jako do mlátičky. Dobrota!

Pohled shora po okrájení z nejhoršího.

Tak nakonec pro buchty nepoběžím. Smotanec je i po okrájení dostatečně vysoký a chutná náramně. Ten pomeranč!! Příště určitě budu podobné věci péct v remosce s tím, že je musím vrstvit spíš naplacato, žádné „drdóly“. Jo a musím s touhle remoskou ubrat i na délce pečení - víko jsem sundávala, když do uplynutí 50 minut zbývalo ještě 15, a to už byl ten vršek... však jste viděli, jaký. Tak si to sami spočítejte :D

No, na výstavu to není, ale chutná to náramně :-)

Doufám, že vaše pečení bylo méně dobrodružné, ale nejméně tak chutné jako to moje.

Tuhle buchtu můžu opravdu doporučit! Jo a vlastním jménem se jmenuje kraffin neboli cruffin :-)

A přeji krásné Velikonoce.

Foto: Lika