Slíbila jsem depozitování dvou štěněcích slečen, které se nestihly umístit, a dosavadní depozitum je už dále nemohlo nebo nechtělo mít.

Původní dohoda byla, že holky nabere převozce v Praze okolo šesté a doveze mi je k nám – odhadovaný čas příjezdu před osmou večerní. Říkala jsem si, že se holky trošku seznámí se smečkou a s okolím, a než se půjde spát, tak si třeba trošku zvyknou. No člověk míní a okolnosti mění. Čas odjezdu se posunul na před devátou hodinu – tudíž se posunul rapidně i čas příjezdu. Pořád jsem neztrácela optimismus s vyhlídkou na klidné vyspání se a připravila velkou klec v hale – že tam holky stráví první noc u nás – vystlaná dekami, miska s vodou a granulemi, takže slibovala docela pěkný odpočinek.

Okolo desáté večerní začalo pršet, co pršet – spíš někdo nahoře vyléval jeden kbelík za druhým. Ve čtvrt na jedenáct dorazilo auto s tříměsíčními slečnami. Lilo, vyběhla jsem ze dveří s kočičí přepravkou – na fotce vypadaly slečny poněkud menší. Do přepravky jsem nedala ani jednu a třikrát se lijákem otočila na druhou stranu ulice – dvě holky plus očkováky.

Smečka zvědavá, ale naštěstí neštěkající , očichávala nové přírůstky. Trošku je nechám proběhnout a pak půjdou do ubikace. Kydla jsem do klece jednu a jala se honit tu plašší, první se vykydla z klece, ještě než jsem ji dohonila. Nakonec se zadařilo a obě jsou v kleci. Napapáte se, napijete, vyspinkáte a ráno se seznámíme. Napily se, papat prý nebudou a raději mi sdělí, co si o zavření v kleci myslí. Nebylo to nic pochvalného a bylo to dosti hlasité. 

Rychlé přehodnocení plánů – dobře, budou spát u mě v pokojíčku, ale na zemi. Popadnu Katy, vynesu ji nahoru a jdu lovit plašší Kelly. A historie se opakuje – Katy sbíhá ze schodů (z těch samých schodů, ze kterých ráno neuměla slézt a musela být snesena), ještě než Kelly chytím. Tak znovu popadnu Katy, vynesu ji nahoru a zavřu dveře, dohoním Kelly a jsme všechny šťastně nahoře.

Další předpoklad se hroutí, holky hravě vylezou na postel. Dobře, budou tedy v posteli, ale budeme všichni spinkááát. Holky nechtějí spinkat, dupe po mně zhruba deset kilíček živé chlupaté a záhřevné váhy. Mám důkladně vymyté uši, a kdybych nebyla měkká, mohla jsem mít i vymyté nosní dírky. Dostává se mi akupunktury všech částí těla a pak uklidňující masáže jazykem. 

Už se mi pomalu ani nechce spát. Holky usínají, ochrnutá Mimi skáče z postele na zem a po chvíli vyštěkává, že chce přemístit zpátky na postel. Posadím se a zvedám Mimi na postel – holky se probouzejí a opětovně nechtějí spinkat – umývají již umyté, pochodují po mně a zabodávají do mě drápy. Usínají – skok Mimi na zem a následující dění jsme si za noc zopákly ještě dvakrát.

Konečně všichni spíme a já slyším ránu vedle postele – obě holky se vyděšeně posadí na prdelky a vyluzují huááf, buáf. Kocour shodil přepravku ze skříně, která tam bez úhony byla několik měsíců. Takže zase umývání, akupunktura, pochod deseti kilíček…

Ráno pochvala za výdrž v posteli a z mé strany velká neochota vstávat… Několikrát za noc mi bleskla hlavou myšlenka na pohodlnou klec v hale, kde bych se mohla zavřít a být tam zcela sama…