Vaříme s pagekonem

Předchozí povídání o pagekonovi najdete na tomto odkazu.

Dnes vám popíšu kulinářské zážitky s pagekonem. Pokud se vaše myšlenky zatoulaly k vaření, kde součástí pokrmu je pagekon, nemusíte se bát. V dnešním článku se pozastavím u Juniorových (pagekon sídlící u nás v domácnosti) stravovacích návyků a také přihodím hmyzí povídání. V tomto případě bych recept hmyzího pokrmu sice mohla přihodit, ale napíšu raději pohádku. Takové mouchy na divoko při sportu, to si nechám na jiné vyprávění.

Moc děkuji za minulé komentáře a linky k videím. Videa mi pomohla pochopit styl života pagekona v jeho přirozeném prostředí. Pár videí jsem ukázala Juniorovi, protože jsem mu chtěla ukázat bratry a sestry na svobodě, ale nijak se netvářil, následně vyplázl jazyk a šel si lovit. Se synem jsme si říkali, že by bylo velké dobrodružství se s pagekonem do Nové Kaledonie podívat, ale když jsem viděla ceny letenek, zjistila jsem, že by to pro mou peněženku bylo hodně velké dobrodružství, v podstatě dobrodružství mířící k nevšednímu bankrotu. Zemi pravděpodobně navštívíme v příštím životě nebo možná, ještě pravděpodobněji, ve snu.

Malinko odbočím, ač je Junior sameček, navzdory svému pohlaví a prostředí (u nás doma) je nesmírně klidný, proto pagekona nazývám „Šaman“. Ocásek má stále a těší se dobrému psychickému i fyzickému zdraví. Na videích jsem viděla mnoho exemplářů bez ocásku, ale zdá se, že se touto ztrátou pagekoni nijak netrápí a vesele si skotačí dál. Když je ocásek zachován, je zde malá kontrola, že je pagekon v pořádku. Křivý ocásek tak může poukazovat na nedostatek vitamínů (zdroj: www.hobbys.cz).

Mimochodem, dodala jsem si odvahy a pagekona pohladila. Byl to hladký, podivně divný zážitek, kdy nic a nikdo neodpadl. Co tedy pagekon jí? Nejprve jsem ve zverimexu dostala poučení, že pagekon potřebuje žrát co druhý až třetí den. Když syn donesl zvířátko domů, byl ještě mládě, a o to více jsem měla strach, že něco u zvířete zanedbám. Pagekoni se živí hmyzem a ovocem. K juniorovi a pakobylkám přibyli tedy ještě cvrčci a s tím následné problémy. Paní prodavačka se při přendávání cvrčků z krabičky do krabičky „rozněžňovala“, avšak já jsem jen mlčky trpěla. Možná si toho někdo ve vesmíru všiml, protože minulý týden u nás doma běhal, v mé hlavě deseticentimetrový, ve skutečnosti cca třícentimetrový, pokoutník. Bohužel můj strach byl tak silný, že mé lovení slyšel celý dvanáctipatrový dům. Když vám k tomu párkrát utečou cvrčci, což se bohužel stalo i mně, je zaděláno na hmyzí farmu v celém domě. Jeden pán mi doporučoval nalákání mých nápadníků na cvrččí sbírku. Jelikož jsem nevšední až divná i bez hmyzu, tak si nejsem jistá, že by dotyčný vyvolený zahořel horoucí zvědavostí a neutekl. Ale inzerát na seznamce by určitě vynikl.

V jednom z videí jsem narazila na chovatele a nadšence, který se do nové Kaledonie vydal a zjišťoval, jak pagekoni žijí v přirozeném prostředí (zdroj: www.youtube.com; Dāv Kaufman’s Reptile Adventures). Ve videu se zmiňuje až o 90 % nalezených pagekonů bez ocásku.

V Kaledonii se střídá období dešťů a období sucha (8. minuta ve videu). Podle období je buď dostatek ovoce, takže se pagekoni krmí především těmito pokrmy, nebo je období sucha, a potom mají na výběr hlavně hmyz. Podle jeho teorie mají pagekoni tato období v sobě i v zajetí a řídí se svými vnitřními hodinami. U cvrčků je potřeba hlídat velikost, tu lze zjistit rozměrem mezi očima pagekona. Cvrček by neměl být o moc větší než mezioční rozměr, protože by se pagekon mohl větším cvrčkem udusit. Co se týká ovoce, náš pagekon má moc rád velmi zralé banány, ale ty, dle doporučení jednoho zkušeného chovatele, dáváme pouze jednou za čas, jako lahodný zákusek. Zkoušela jsem nabídnout Juniorovi rozmačkané maliny, jablka, broskve, ale nejraději si smlsl na zmiňovaných banánech nebo na fících s hrozny. Je to holt vybíravý gurmán, protože když jsem mu koupila směs, ze které se dá připravit kaše, která obsahuje vše potřebné, nežral ji. Zkoušela jsem do kaše přimíchat banán, ale on vyžral pouze vrcholky banánu a kaši nechal celou. Je holt labužník a také jde vidět, jak se mu dělají zajímavé mřížky na bříšku s oblými kopečky mezi. Mám to poslední dobou podobně, a proto budeme s pagekonem příště cvičit. Příště tedy: „Cvičme v rytme s pagekonem!“

Zde ještě příběh motýlí, protože k nám domů nedávno zavítal motýl. Chtěla bych ještě dodat: Jinak mám doma čisto a hezky, až tedy na občasný úprk hmyzu nebo občasnou návštěvu obřích mutantních pavouků.

Motýlí pohádka

(na základě skutečné události)

Motýl Očko si létal volně ze dne na den, měl svá oblíbená místa, měl svůj život plný kamarádů, který ho těšil, a nic zásadního v něm nemusel řešit. Občas jej z rutiny vytrhla malinko vzrušující situace v podobě: „Něco motýlka sežere“ nebo: „Motýlek by něco rád smlsnul“, ale jinak dny plynuly ve své kolébající všednosti.

Jednoho dne Očka zlákala dálka dálek, o které slyšel povídat starší motýly. Měl sice strach, ale zvědavost nad strachem převážila. Je třeba ještě dovysvětlit, že Očko byl malinko zbrklejší povahy, takže rady zkušenějších vůbec nevnímal. Také měl radši své vlastní zkušenosti, a když k tomu ještě připočteme tvrdohlavost, je zaděláno na velké zkušenosti. Ze začátku cesta nijak nebezpečná nebyla, hladce plynula, nikde nic, co by vyvolávalo adrenalin, slunce svítilo, v dohledu i pěkná samička, jenže jak se tak zakoukal, nevšiml si, že vletěl do podivného otvoru.

Za otvorem se nacházely zvláštní květiny a ovoce, které nikdy neviděl, divné cizokrajné vůně ho zlákaly prozkoumat každý kout nového místa, a tak létal a létal, že si vůbec nevšiml, že se otvor zaplnil něčím, co ho nepustí zpátky. Stal se ze dne na den vězněm, který se domů možná už nikdy nevrátí. Snažil se schovat před podivnými bytostmi, které se ho snažily chytit, aby mu pomohly. Jedna z bytostí tušila, že by mohla motýlkovi více uškodit, kdyby mu pomohla, a tak ho nechala svému osudu, ať si sám zvolí cestu. Někdy totiž pomoc více škodí, než dělá užitku. Je zde velmi tenká hranice, která je řízená jemností intuice. Dny plynuly a Očko, ač obklopen nedozírným bohatstvím, pomalu začal chátrat a začala jej pohlcovat temnota. Nevěřil, že se ještě někdy dostane zpátky na čerstvý voňavý vzduch, že ještě někdy uvidí své kamarády, že uvidí svůj domov. Ve svém smutku létal sem a tam, tam a sem, a ani si nevšiml, že se nachází opět blízko otvoru, kterým přiletěl, Podivná bytost otvor pomalinku otevřela, a motýla opatrně navigovala na místo, kde již mohl cítit závan větru a fííííííí, Očko byl zase svobodný a volný, mohl si letět kdekoli, nikde nebyly žádné rohy ani zdi, fííííííí!

„Co to mami zase píšeš za hlouposti?“ povídá syn mamince, když maminka dovyprávěla příběh. „Musíš lidem napsat, že motýl byl už hodně starý a že mu tady doma bylo teplo a měl klid. Mohl jsem si jej připíchnout na nástěnku.“

A tak je to o úhlech pohledu, jeden vnímá tak, jiný zase jinak. Mějte se hezky a možno pohádkově!

Foto: wikipedie