20.9.2020 | Svátek má Oleg


AUSTRÁLIE: Vánoce u klokanů.

24.12.2019

Zásadní rozdíl mezi mnohdy idylicky zasněženými a mrazivými vánocemi v srdci Evropy a žhavými, často i požáry buše a kouřem zdobenými vánocemi u klokanů je ten, že u klokanů je v tuto dobu léto v plném rozpuku a teploty se pohybují spíše kolem 40 °C než kolem nuly. Ideální počasí zajít se ochladit na pláž k Pacifiku a nebo někam k řece.

Ale vezmeme to popořadě. Příchod vánoc u klokanů nehlásí jen příroda, třeba kytkami, které tu rozkvétají, či příslušníci různých křesťanských církví, chystající se k oslavám narození Páně, spasitele všeho lidstva, tak už od září komerční šílení v obchodech. Toto, s blížícími vánocemi, postupně nabývá až nechutně na síle.

Dnes si už téměř nedovedeme představit vánoce bez teplot kolem čtyřicítky, kouře z okolních požárů buše, kvílení hasičských aut a rachotu hasících helikoptér a letadel nad hlavami. To je zde místo malebných zvuků vánočních koled, mrazu, sněhu, klidu a míru v kotlince. Když jsme před více jak padesáti lety slavili naše první vánoce u klokanů, tak jsme moc veselí nebyli. Nejen horko léta, ale i anglosaský přístup k oslavám těchto svátků, které od těch, na které jsme byli zvyklí z domu, byly a dosud jsou značně odlišné. Dovolte mi to vše trochu přiblížit.

Ano, vánoční stromečky se ve výzdobě vyskytují, ale Ježíška nahradil Santa Claus, nám tak silně připomínající Dědu Mráze. Ano, za hlubokého socialismu přijížděl do tehdejšího Československa ze Sibiře Děduška Moroz a jolku nám priňos. Štědrý den je u klokanů den pracovní, ale také bujarých oslav, „Chrismas parties“, takže tento den zde připomíná spíše Silvestra, jak jsme byli zvyklí, než jsme se mezi klokany octli. Tedy žádné svátky klidu, míru a pohody v kruhu těch nejbližších, ale divoké párty, kde alkohol teče proudem a dobroty sviní žaludky. Tedy žádný půst se zlatým prasátkem na stěně pro postěné, žádná štědrovečerní večeře, ale slaví se a pije až do půlnoci, kdy se věřící ovečky, doufejme že neožralé jako ten dobytek, odeberou na půlnoční mši svatou.

Klokaní vánoce potom propukají až druhý den ráno, tedy 25. prosince. To děti nemohou dospat a hledají, kde jim co Santa Claus v noci na saních taženými soby dovezl a nadělil. Že zde není sníh, aby ty sáně měly po čem jet, neva, ostatně i Santa je v kožichu a válenkách s čepicí a palčáky. Že je kolem 40 °C, se jaksi přehlíží. Potom vypuká vybalování dárků, které jsou dokonce i pod stromečkem a potom nastává velká a bohatá rodinná snídaně. Tato je však jen předzvěstí slavnostního „Christmas dinner“ (odkaz zde). Tento, mimo tradiční pečené krůty osahuje různé pochutiny, které jsou v anglosaském světě považovány za dobroty, jako třeba „christmas pudding“ (odkaz zde). My dáváme přednost české kuchyni, i když její dobroty se do čtyřicetistupňového hicu zrovna nehodí a tělu neprospívají. Až se celá anglosaská rodinná sešlost 25. prosince úspěšně přežere a někteří jedinci se i opětně stihnou ožrat, tak v horku klokaního léta takový jedinec zaleze pokud možno do chladu a někde ve stinném koutku pracně tráví a odhání Pepku, která se o něj pokouší.

Ovšem najdou se i rozumnější občané, kteří se na tradiční anglosaské vánoční oslavy vybodnou, sbalí si svých pár švestek už týden před vánocemi a vyrazí někam k vodě, ponejvíce na pláž k Pacifiku, kde potom 14 dnů pobudou a řádně se zrekreují.

Abych se snad nezmiňoval jen o klokaních vánočních jevech, které na nás zrovna kladně nezapůsobily, tak se musím zmínit o jednom moc pěkném zvyku, kterému se zde říká „Carols by candlelight“, něco jako „koledy při svitu svíček“ (odkaz zde). Tato událost se obvykle koná v pátek a nebo sobotu večer před vánocemi, v parku a nebo na pěkném veřejném prostranství. Obvykle se už před setměním sejde velký dav lidiček, ponejvíce rodinky s dětmi, protože to je v létě, tak si přinesou něco, na co se dá sednout a nebo i lehnout, nechybí občerstvení a obligátní svíčky. Ty potom, až se zešeří, zapálí a hned všude blikají světélka, jako by se rojily svatojánské mušky. Koledy hrají a zpívají různé místní pěvecké spolky, školní sbory a také sólisti známé anglosaské koledy. Někdy se přidávají i všichni přítomní a celá sešlost se velice spokojená rozchází kolem půlnoci. Ovšem neschází i „Nativity play“, hra – vánoční příběh o zrození Ježíška v Betlémě, provedená obvykle žáky nějaké školy (odkaz zde).

Toto se koná skoro v každé městské čtvrti a nebo u nás v horách v každé osadě. Je zajímavé, že při této příležitosti není nikdo z přítomných ovlivněn alkoholem a všichni jsou na sebe hodní a ohleduplní. Vládne všeobecné porozumění, opravdu zvláštní atmosféra i přesto, že někdy bývá dosti horko.

Naše rodinka se drží jakési hybridní formy oslav vánoc. Moje žena Míla od počátku prosince peče tradiční české vánoční cukroví. Její vanilkové rohlíčky jsou zde vyhlášené široko daleko. Ona to není žádná sranda, dělat a péct vánoční cukroví, když je kolem 40 °C a těsto se roztéká pod rukama. Na to je zvláštní technika. Těsto se zadělá večer, když už je chladněji, a uschová do lednice, kde ztuhne. Druhý den, brzy ráno, se z tuhého těsta vyrobí cukroví a potom i za horka peče v troubě, která potom vytopí domeček tak, že je lepší se přechodně vystěhovat. Vánoček peče Míla několik, jak pro naši rozvětvenou rodinu, tak i kamarády.

Na Štědrý den nás navštěvují kamarádi, vyměníme si dárky a oni pak po občerstvení odjedou s výslužkou. Později odpoledne se začne sjíždět náš rodinný klan, abychom mohli večer zasednout ke společné, tradiční, štědrovečerní večeři. Nechybí chutné bramborové saláty a rybí šnycle, ale ne z kapra, avšak ze zdejší vynikající dravé sladkovodní ryby barramundi (odkaz zde). Tuto obvykle koupí náš starší syn Petr na rybím trhu čerstvou, než jedou k nám. Kapři se zde nejí, je to zde ryba plevelná a nepříliš chutná. Po večeři si ještě smlsneme na cukroví a vánočce a potom následuje pod taktovkou babičky modlitba a zažehnutí svíc na adventním věnci a rozdání dárků, které čekaly pod Alšovým Betlémem a stromečkem. V obýváku chladí klimatizace a je frmol. Vybalují se dárky, vnoučata výskají, do všeho se pletou naši psi Max a Frank a kočičák Packa. Nastává tak idylka vánoc.

Později odjíždí Martinova rodinka do sousední osady k babičce č. 2, mámě naší snachy, které se v rodině říká „grandma“, aby zde příští den ráno oslavili vánoce v anglosaském stylu. Ano, moje žena Míla je rodinná „Babi“ a Editina máma „Grandma,“ aby se to nepletlo a bylo hned jasno, o které z nich je řeč. Starší syn Petr jde potom s mámou na půlnoční mši svatou a já jdu po tom frmolu do hajan.

Jak „našim“ holkám, tedy snachám, tak i vnoučatům se dvojí oslavy vánoc – 24. a 25. prosince – moc líbí. Zrovna jako česká kuchyně a slivovice, i když jsou oslavy od minulého roku pozměněny. Na Štědrý den odpoledne se náš celý klan sjede v domečku mladšího syna Martina. Je tam více prostoru a mně to vyhovuje, když potom dojedeme domů, tak je v našem domečku klid, mír a uklizeno. Vše probíhá tak, jak probíhalo vždy u nás, jen všechny dobroty dovezeme autem těch 85 km, co nás dělí. Akorát je třeba jet obezřetně a bedlivě sledovat silniční provoz, mnoho řidičů je v tento den nadrátovaných, jak zákon káže, že na cestu ani pořádně nevidí.

Psáno 10/12/2019.



Exkluzivní rozhovor s naší Hankou: 12 hodin před plánovaným císařem jsem se dozvěděla, že je syn pozitivní na Covid-19
Exkluzivní rozhovor s naší Hankou: 12 hodin před plánovaným císařem jsem se dozvěděla, že je syn pozitivní na Covid-19

Naše kolegyně a bývalá šéfová eMimina Hanka v úterý 8. září porodila zdravou holčičku Emičku. Plánovaný porod císařským řezem zkomplikoval Covid-19...






KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !