Zkusila jsem z našeho letošního vánočního putování do Plzně napsat článek, ale byl nekonečný. Takže jen stručně:

Mapa pěší trasy Rokycany - Plzeň

České dráhy – potěšily, kupé jen pro nás (stáhnout topení!) a milý průvodčí.
Rokycany – nepotěšily – na výběr chodník s vrstvou ledu nebo s vrstvou soli. Šli jsme po silnici.

Psi – balada na chlupaté téma. Bez hlídání, bez jediného povelu jdeme spolu zazvěřeným lesem. Když pak Vaška připnu, nasadí svůj plynulý, mírný a příjemný tah… no tak mírný teda dnes ne, donutili mne klusat. Oba!
Psí polívka – poprvé a určitě ne naposled – psí kapsička + studená voda + horká voda z termosky = ňamka. Variace se škvarky místo kapsičky byla také schválena. Čistou vodu už prý pít nebudou.

Psí polívka

Trasa – itinerář je ve fotkách – tak schválně, kdo podle něj trefí? Nádraží Rokycany – bazén Plzeň Slovany.
Otužilci – cestou mi táhlo hlavou ledacos, i otužilecké výstupy, se kterými se teď roztrhl pytel. Je rozdíl rychlý hodinový výstup s minimem oblečení a moje více než šestihodinová cesta. Navíc se musím starat o pohodu psů. Ale pokud se jde s rozumem, respektem k horám a počasí, a s oblečením v batohu, je to taky dobrý zážitek. Ostatně – mám na sobě jen triko a tenkou mikinu. Kalhoty s měkkou podšívkou, i ta mi dokázala odřít přední stranu stehen – příště namazat!

Na Plzeň!

Radyně – fujtojealekopec!

Asfalt – v Hraběcí aleji mi neseděl, netěšil. Na cestě z Radobyčic do Hradiště to byla hrůza. Bývala tu příjemná polní cesta, lahodící oku i duši, teď je z toho cyklostezka z fondů EU – a cyklisté rozrývají les, protože po asfaltu je to nuda. Alespoň tu vysadili novou alej a dalo se jít kolem mladých stromků – podle stop jsem rozhodně nebyla jediná.
Úhlava – miluji řeky. Úhlava se tady nádherně kroutí, dvakrát ji přecházíme, jdeme vysoko nad ní i přímo vedle ní… Jsou tu bobři! 

Trhy v Plzni

Cíl – 32,6 km za 6:20. Stihli jsme chvíli s páníkem, nechal nám dočepovat psí termosku. Pak pauza v autě za hustého sněžení. A dalších 5,8km kolem řeky na trhy a zpátky, podstatně víc oblečení (všichni tři).
 

Trhy – každoroční cíl mne tentokrát zklamal. Asi nejvíc za to mohl nápad toho, kdo místo obvyklého cinknutí na „zvonek přání“ začal provazem zběsile mávat a výsledný efekt trhal uši i mně, Vašek musel trpět. Bohužel jej buď vystřídal další pitomec, nebo jej nikdo neodstavil… prostě to bylo dlouho a velmi nepříjemné. Navíc jsem meziročně stačila zapomenout, že bígl je nenažraná kyselina a mám mu dát náhubek, takže jsem vlekla vzpouzející se vysavač. Trhy jsme tak tentokrát jen rychle prolítli a zmizeli. 

Konec – pak se do mne dal hlad, zamířila jsem zpátky k autu a na další courání už to moc nebylo – no a závody se o hodinu protáhly, takže jsem vydatně promrzla. Finále nám tak letos vůbec nevyšlo, ale ta cesta! Tak… kudy za rok?

PS: Dovoluji si vám představit naše nové společníky, krysy kancelářské ochočené. Dva roky jsem po nich koukala a letos jsme nevydrželi a koupili ji oba :-D

Foto: Petrs01. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti. Mnoho jich věru není, foťáku zamrzly skoro všechny akulumátory.