O Vánocích jsme v dobách mého dětství měli vždycky veliký strom. Až do stropu - a to byly dobře tři metry. A musel to být smrček, aby byly všechny koule, zvonky a řetězy pěkně vidět.

Vánoční kaktus :-)

Po svatbě jsem nějaké ozdoby dostala „do výbavy“. Když se zrovna (za totáče) daly sehnat, přikupovala jsem další a nakonec jsem zbytek po našich podědila. Takže mám dvě obrovské krabice plné skla – protože skleněné ozdoby jsou na velký strom to pravé, že.

Jenže synek se už odstěhoval, navíc začal koncem roku jezdit na dovolenou, prostě zdobit velký strom pro dva dospělé…

Loňský stromek

A tak jsme loni koupili malinký stromek v květináči, s těžkým srdcem nechali velké krabice ve skříni a pořídili pár přiměřených ozdobiček, něco ze slámy, nějakou droboučkou keramiku. Keramiku mám nejraději.

Letos zase rozum říkal: „Nekupuj další ozdoby, na třiceticentimetrový stromek jich máš až až!“

Letošní úlovek 1

V Jizerním Vtelně naštěstí vánoční ozdoby neprodávali. V Nelahozevsi neměli nic, co by mne vzalo za srdce. Ale v Praze na Výstavišti to byl boj. Tolik krásných drobností! Opravdu jsem se snažila to vydržet – stála jsem nad těmi titěrnými kousky, váhala, brala je do ruky a zase vracela (musela jsem vypadat, jako kdybych si vybírala dům). A jako obvykle jsem slavně prohrála.

Letošní úlovek 2

Tohle je všeobecný víkendový pokecník, pište sem o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit. Ale hlavně o vánočních ozdobách!

Foto: autorka