13.6.2021 | Svátek má Antonín


Diskuse k článku

AUSTRÁLIE: Vzpomínky starého zbrojnoše - Vánoce v pravěku

První poválečné vánoce v roce 1945 byly pro nás děti hlavně a především ve znamení různých dobrot od tetičky UNRRY, které jsme za války neznaly...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Jenny 25.12.2018 18:10

Milé vzpomínky,

moc ráda vzpomínám! V Brně to bylo podobné jako v mém rodném městě. A představte si, že se u nás dalo úžasně sáňkovat nejen v přilehlé Čekyni(Iva zná) ale i uprostřed města, v jeho historické části. Z Horního náměstí směrem k Bečvě a odvážlivci skákali na saních až na Bečvu, přes odmontované zábradlí,kdy řeka již byla zamrzlá. Ledaskde se dalo i lyžovat. Jasanky byly, jasně,vázání kandahár,samá pérka a pružiny,nebo tzv. patičkové, pro méně zdatné děti. Jednou taky v zimě vezla bábinka mečová mého tatínka a po několika hodně metrech si uvědomila, že sáňky jsou nějaké lehké. Tatínek prý ležel ve fusaku na chodníku o pár metrů vzadu. Mně zase jednou z Čekyně z chaty od známých, vezli rodiče na saních a abych se zahřála dali mi na cestu čaj, bohužel v něm byl rum. Celou cestu jsem vřískala nějaké lidové písně, ještě, že v tu dobu nefungovala sociálka nebo nějaký norský Barnevernet,to by dopadlo! :-)) Jiří, díky, vzpomínám s Vámi.

T. Zana 25.12.2018 16:09

Moc pěkné vzpomínání.

Velmi souzním s myšlenkou, že vánoční cukroví se nesmí jíst před Štědrým dnem. Na to se u nás doma hledělo tak přísně, že mě vlastně nikdy ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak :-)

Lyže jasanky měli naši. Já taky začínala na dřevěných - a vlastně jsem se nikdy nedopracovala jiných, protože s Frantou jsem ze začátku nejezdila, on na sjezdování moc není.

Potom s Michalem jsem jezdila na bigfootech, aby nebylo tolik velkých zavazadel. No a pak jsem se na nich rozsekala a přestala jezdit, dodnes je mi to líto, ale prostě jsem se už bála.

U nás sníh nepadal ani náhodou, ale dnes bylo docela příjemně, tak jsme pochodili tady po stráních nad Vltavou. S výjimkou botanické, kudy jsme se vraceli, nebyl nikde ani človíček - fajn to bylo.

A. Lex 25.12.2018 14:43

Krásné povídání!

Já byla tou dobou ještě na houbách, ale i o pár let později jsem se stejnými pocity prožívala jak Mikuláše s čertem a jeho hudrováním, tak Ježíška s cinkáním zvonečku.:-).

Nevím, zda-li je ještě mohutný litinový kříž, na staré silnici u Pohořelic, ale tam jsem se jako dorostenka poprvé od tatínka dověděla o tomhle zběsilém odsunu, a že na něj nejvíce doplatili velmi stáří lidé :-( .

Z. Lika 25.12.2018 14:41

Díky za vzpomínky

Leccos jsem našla podobného a ten "švunk" potěšil :-)

Přeji hezký svátek vánoční!

Z. Matylda 25.12.2018 9:49

Jen malá oprava

"U mrzáčků" je pořád ústav pro postižené, domov pro seniory je kousek nad ním ve starých zahradách, je to mnohem modernější budova než "zámeček". Jezdím sem za babičkou.

Z. Xerxová 25.12.2018 6:42

hezký den

hezký Boží hod vánoční všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

Dík za vzpomínky z časů už zapomínaných...

U nás včera byly nakonec bílé Vánoce (i když sněhu byl jen poprašek) a v noci se sypalo víc a tak máme opět kolem sebe čistě bílou krásu. Jdu sypat pipinám - mají velkou spotřebu