Jedná se o tak běžnou (možná bohužel) věc, jakou je gramatická chyba v textu. Děláme je všichni a kdo bude tvrdit že ne, bude lhát. Tedy, až na těch několik vyvolených, kteří se češtinou a zvláště pak gramatikou zabývají jaksi do hloubky. No, ale i ti se mnohdy přou a radí. Nakonec, Ústav pro jazyk český je toho dokladem.

Pamatuji si na jednu povídku, kterou jsem hrdě odeslal kdysi do redakce a která byla zveřejněna. V té povídce jsem udělal chybu a ona prošla do vydání. Reakce některých čtenářů byla tak neskutečně tvrdá, až jsem myslel, že půjdu na několik let do vězení s nejvyšší ostrahou.

Od té doby si dávám větší pozor při kontrole vlastních textů, ale mám takový názor, že striktní dodržování pravopisu nesmí mít vliv na obsah textu. Vždyť jistě se mnou budete souhlasit, že mnoho dokonale gramaticky napsaných textů postrádalo a postrádá jakoukoliv myšlenku. Co je větší hřích? Plácat hlasitě a kultivovaně do světa nesmysly, nebo koktat pravdu a ponaučení?

Dobrá tedy, řekl jsem si, budu si všímat více těchto prohřešků a uvidíme. A ejhle! Od té doby jsem objevil chyby snad všude. Ne jenom v odborných textech, ale i v článcích, které se přímo gramatikou zabývaly.

Chybují vědci, titulovaní vysokoškoláci, češtináři i ti, u kterých by to snad nikdo nečekal, přímo redaktoři mnoha novin a časopisů. Nehledě na vyjadřování moderátorů ve veřejnoprávních médiích. Mnoho chyb je tzv. přehlédnutých a jsou na první pohled zřejmé. U jiných si nejsem zcela jist, že se jedná o překlep.

Já sám jsem typ pisálka, který se nechává vést srdcem a když píšu, tak píšu. Mnohdy článek vychrlím a potom si ho v klidu přečtu a teprve opravuji. No, často se potom směji sám sobě. Psaní mi zkrátka vychází odněkud z duše a chyby? No a přijde chvíle, kdy je prostě opravit nestačím a v kalupu článek odešlu…

No a teď k tomu dopisu. Slíbil jsem, že ho nezveřejním, ale abych se přiznal, docela mě to mrzí. Proč? Já bych si totiž docela rád přečetl vaše reakce. A tak mě napadlo alespoň veřejně na onen dopis reagovat.

Jde zkrátka o sympatické psaní od mladé dívky, která by se ráda účastnila diskuse na Zvířetníku, ale stydí se za svůj projev a hlavně za špatnou znalost gramatiky. Jistě není sama.

Čeština patří jako jazyk k těm těžším a rozhodně nechci popírat její krásu a už vůbec bych nerad nabádal k chybám či k jejich hromadné toleranci. Pochopitelně, že gramatická chyba je špatně! Ale co s tím? Nebudeme tedy komunikovat? Nebudeme psát, a když tak se strachem, že nás někdo odsoudí?

Nejvíce mě mrzí, že právě s tímto si dělají starosti ti slušní. Reakce v některých debatách na internetu jsou tak vulgární, sprosté a primitivní, že člověku běhá mráz po zádech. Takoví pisálci si jistě starost s pravopisem nedělají a tak je zase bita slušnost. Doufám, že nebudeme slušnost všeobecně poměřovat podle množství chyb v textu.

Mimochodem, nepřispívá právě internet, médium tak využívané mladými lidmi k tomu, aby se psát chybně přímo učili? Psaní textů bez diakritiky, nerozlišovat velká a malá písmena?

Pokuste se tedy psát, nebojte se a pusťte do světa svoje myšlenky. Budou-li s chybou, jistě se nemusíte bát pranýřování. No a kdyby? Maximálně vás někdo poopraví a dobře tak, čím více oprav, tím méně se budete v budoucnu chyb dopouštět. Zrovinka nedávno jsem byl podroben zdrcující kritice pro chybu v textu a bác, zrovna v té kritice byla chyba, pamatujete? Vždy si přečtěte články těch co kritizují, pokud je vůbec někde najdete.

Zkrátka, chyby byly, jsou a budou. Myslím, že více než gramatika je v textu důležitá myšlenka. Doufám, že mi češtináři prominou to rouhání a nebudou se zlobit. Tímto článkem rozhodně nenabádám k anarchii v pravopisu. Mimochodem, mám to potěšení sdílet svůj život s češtinářkou přímo kovanou, a když objeví nějaký ten prohřešek, dostávám také! A na holou!

Z pochopitelných důvodů (právě stojí za mnou), tedy opakuji, že chyby v textu nejsou správné, ale rozhodně nejsou smrtelným hříchem.

P.S. Jano, máte-li dobré srdce, vzhůru na Zvířetník! Rádi Vás mezi sebou přivítáme.