22.9.2020 | Svátek má Darina


AUSTRÁLIE: Rodinná sešlost v sobotu 21-3-2020.

14.4.2020

Celosvětové šílení kolem koronaviru 19 se ve zdejší společnosti odráží čistě australským způsobem. I když ve společnosti vládne jisté udržování společenské vzdálenosti, lidi se při setkání neobjímají a neolizují jako obvykle, a většina zaměstnanců a studentů, pokud to jde, tak pracuje vzdáleně z domu, tak lidi se k různým příležitostem schází a celou tu záležitost bere většina obyvatel značně ležérně. Na veřejnosti a v nákupních střediscích je s rouškou, čili náhubkem, jen sem tam nějaký jedinec, drtivá většina obyvatel koná tak, jako by se nechumelilo.

Toho odpoledne jsme se celý rodinný klan sešli u příležitosti osmých narozenin našeho nejmladšího vnuka Toma. Sjeli jsme se do pěkného parku jménem Regatta zde u nás pod kopcem v Emu Plains u řeky Nepean. Dojeli i členové rodiny Kirsty, mámy Toma. Její sestra s rodinou a nedávno ovdovělá máma. Dohromady nás bylo 13 jako apoštolů včetně Ježíše Krista.

Když jsme kolem třetí hodiny odpoledne dojeli na místo, tak na několika místech v parku už bylo pár sešlostí a my jsme jen rozmnožili počet návštěvníků. Jinak všude čisto, bujná, udržovaná travička a v korunách vysokých stromů řvala hejna papouchů, bílých kakadu se žlutou chocholkou, že vlastního slova slyšet nebylo. Otevřené záchody byly čisté a toaletním papírem vybavené, jak tu je zvykem, kout s houpačkami a prolézačkami přišel dětem moc vhod. Přístřešek ke grilování zdarma byl čistý a všude uklizeno. Jinak se také dali slyšet havrani svým krákáním a ledňáci obrovští (kukabárové) se tomu všemu jen chechtali. Na široké a klidné hladině řeky Nepean, která je nedaleko přehrazena jezem, bývají vidět pelikáni, kačeny a husy a na jejím břehu ještěrky s modrým jazykem (které patří mezi scinky) a vodní agamy, které si zvykly na lidi a hlavně na kousky žrádla, které jim někdo občas hodí. Tyto skoro metrové agamy vodní (Intellagama lesueurii) s ksichty jako z filmu „Výlet do třetihor“ jsou tak oprsklé, že když někdo usedne k jídlu, tak chodí drze somrovat.

Takže do stínu jednoho se stromů jsme si z aut donesli židličky, stolečky a hlavně tašky plné jídla a pití, jak tu je zvykem, a bylo možno zahájit oslavu. Tom dostal kupu dárků a mimo ostatního jídla i dortu s osmičkou nahoře. Dorta byla taková podivná, australská, kávová buchta pomazaná modrou pomazánkou s mentolovou příchutí.

„Naše“ Blanča se synem Míšou odjížděli předčasně na další sešlost jeho kamarádů z fotbalu a tak Tom se bavil novými dárky a s pěknou mladší sestřenkou jménem Harriet. Zábava se točila okolo dopadů koronaviru 19 na trh práce a na společnost vůbec. Naše Edita, co dělá v cestovce, je už týden na nucené neplacené dovolené. Děti se ztratily v prolézačkách a na houpačkách a dokonce i počasí nám přálo, na blankytu oblohy se honily mráčky a teplota byla kolem 22 °C. Jen nejstarší vnuk, patnáctiletý Fynn, jaksi věkově nezapadal, i když je z rodiny nejdelší. A tak se věnoval, jak tomu je dnes zvykem, svému blbafonu – chytrému telefonu.

Kolem šesté k večeru jsme celý ten cirkus sbalili, rozloučili se a rozjeli se spokojeně ke svým domovům. Takže i přes „social distancing“ se odpoledne k všeobecné spokojenosti vydařilo.

Psáno 22/03/2020.

Fotografie si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.