19.3.2024 | Svátek má Josef


AUSTRÁLIE: Rodinná sešlost v sobotu 21-3-2020.

14.4.2020

Celosvětové šílení kolem koronaviru 19 se ve zdejší společnosti odráží čistě australským způsobem. I když ve společnosti vládne jisté udržování společenské vzdálenosti, lidi se při setkání neobjímají a neolizují jako obvykle, a většina zaměstnanců a studentů, pokud to jde, tak pracuje vzdáleně z domu, tak lidi se k různým příležitostem schází a celou tu záležitost bere většina obyvatel značně ležérně. Na veřejnosti a v nákupních střediscích je s rouškou, čili náhubkem, jen sem tam nějaký jedinec, drtivá většina obyvatel koná tak, jako by se nechumelilo.

Toho odpoledne jsme se celý rodinný klan sešli u příležitosti osmých narozenin našeho nejmladšího vnuka Toma. Sjeli jsme se do pěkného parku jménem Regatta zde u nás pod kopcem v Emu Plains u řeky Nepean. Dojeli i členové rodiny Kirsty, mámy Toma. Její sestra s rodinou a nedávno ovdovělá máma. Dohromady nás bylo 13 jako apoštolů včetně Ježíše Krista.

Když jsme kolem třetí hodiny odpoledne dojeli na místo, tak na několika místech v parku už bylo pár sešlostí a my jsme jen rozmnožili počet návštěvníků. Jinak všude čisto, bujná, udržovaná travička a v korunách vysokých stromů řvala hejna papouchů, bílých kakadu se žlutou chocholkou, že vlastního slova slyšet nebylo. Otevřené záchody byly čisté a toaletním papírem vybavené, jak tu je zvykem, kout s houpačkami a prolézačkami přišel dětem moc vhod. Přístřešek ke grilování zdarma byl čistý a všude uklizeno. Jinak se také dali slyšet havrani svým krákáním a ledňáci obrovští (kukabárové) se tomu všemu jen chechtali. Na široké a klidné hladině řeky Nepean, která je nedaleko přehrazena jezem, bývají vidět pelikáni, kačeny a husy a na jejím břehu ještěrky s modrým jazykem (které patří mezi scinky) a vodní agamy, které si zvykly na lidi a hlavně na kousky žrádla, které jim někdo občas hodí. Tyto skoro metrové agamy vodní (Intellagama lesueurii) s ksichty jako z filmu „Výlet do třetihor“ jsou tak oprsklé, že když někdo usedne k jídlu, tak chodí drze somrovat.

Takže do stínu jednoho se stromů jsme si z aut donesli židličky, stolečky a hlavně tašky plné jídla a pití, jak tu je zvykem, a bylo možno zahájit oslavu. Tom dostal kupu dárků a mimo ostatního jídla i dortu s osmičkou nahoře. Dorta byla taková podivná, australská, kávová buchta pomazaná modrou pomazánkou s mentolovou příchutí.

„Naše“ Blanča se synem Míšou odjížděli předčasně na další sešlost jeho kamarádů z fotbalu a tak Tom se bavil novými dárky a s pěknou mladší sestřenkou jménem Harriet. Zábava se točila okolo dopadů koronaviru 19 na trh práce a na společnost vůbec. Naše Edita, co dělá v cestovce, je už týden na nucené neplacené dovolené. Děti se ztratily v prolézačkách a na houpačkách a dokonce i počasí nám přálo, na blankytu oblohy se honily mráčky a teplota byla kolem 22 °C. Jen nejstarší vnuk, patnáctiletý Fynn, jaksi věkově nezapadal, i když je z rodiny nejdelší. A tak se věnoval, jak tomu je dnes zvykem, svému blbafonu – chytrému telefonu.

Kolem šesté k večeru jsme celý ten cirkus sbalili, rozloučili se a rozjeli se spokojeně ke svým domovům. Takže i přes „social distancing“ se odpoledne k všeobecné spokojenosti vydařilo.

Psáno 22/03/2020.

Fotografie si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.




KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !