Fenomén úštěckých jarmarků jsme objevili už před časem. Jsou úžasné, zatím jsme se vždycky dobře bavili. Ale do letoška jsme ještě nebyli na masopustu.

Tak jsme se to rozhodli napravit.

Původně jsme počítali s tím, že v městečku bude zima, a hloubali, co všechno na sebe navléct. Pak nás převezla tlaková výše a slibované teplo (konkrétně v Úštěku podle Meteoskopu 8 stupňů).

Na nádraží v Lovosicích

V sobotu jsme vstávali v půl šesté, abychom stihli vlak do Lovosic a další do Úštěku. Masopust tam pořádají teprve osmým rokem, takže Národní dopravce si zjevně ještě nestačil všimnout, co se tou dobou na dráze děje. Někteří lidé se do vlaku prostě nevešli…

My měli štěstí, vagon zastavil dveřmi u nás.

Takže jsme se mohli soustředit na to, jaká je zima. Když jsme vyjížděli z Prahy, začínalo svítit slunce. To zmizelo v mlze někde u Kralup a mlha houstla, přibývalo jinovatky. V Lovosicích byla mlha jak mlíko, kousek za nimi se začaly objevovat zbytky sněhu. Těsně před Úštěkem se mlha během asi dvou minut zvedla.

V Úštěku se (oba) vagony vylidnily a dav se přesunul do městečka.

Úštěk

Masopust tady má trochu netradiční součást, a sice přílet prasete z obecního úřadu (tady musí mít vždycky něco extra). Pokud hledáte vyloženě národopisnou událost, jste na špatné adrese, tady je masopust roztomile naivní. Umělohmotného čuníka nejdřív jeden z pořadatelů chystá k odletu ze štaflí, pak ho jako lanovku druhý vytáhne ke střeše obecního úřadu. Po krátkém proslovu pořadatelů ho spustí zpátky mezi návštěvníky. Prostě taková legrácka.

Prase na startu

Prase létá třikrát denně, aby se dostalo na všechny.

To ostatní je tradiční – stánky řezníků (s obrovskými frontami), stánky s báječnými koláčky, stánky s pitím (výborná piva z malých pivovarů, opravdu domácí limonády, čaje, káva, grogy, svařáky a medoviny), další stánky s překvapivě dobrými bramboráky, sýry včetně grilovaných, guláš z obrovského kotle, domácí dorty… máte hlad?

Jsou úžasné!

Samozřejmě průvod masek, muzikanti…

A zima, on se masopust prostě nedělá v teple. Slunce sice svítilo (čili se přes hradbu stínících historických domků nedalo na náměstí pořádně fotit), ale nehřálo.

Usoudili jsme, že ve čtvrt na čtyři už je čas odjet. Ještě jsme se prošli kolem zamrzlého rybníku Chmelař a zařadili se do obrovského davu, který doufal, že se nasouká do vláčku. I tentokrát jsme měli štěstí a podařilo se nám vměstnat dovnitř.

Zamrzlé jezero Chmelař

Venku se zase začala objevovat mlha.

Fotky: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.