A. Zemanová 25.2.2021 19:18

Děkuju vám všem za milé a nezdolné komentáře. Přesně tak jsem se potřebovala utvrdit, že tohle je něco, co zvládneme, nedáme se.

Dnes se sluníčko mlhou prodralo už někdy po druhé hodině, ne až večer, jako v minulých dnech. Užívala jsem si ho, jak jen to šlo. TO PUDE, jak říká má přítelkyně Simona.

Děkuju všem! <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 25.2.2021 19:15

Četla jsem a je mi to moc líto. Držím všech zvířatům palce. <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 25.2.2021 18:46

Asi jo, dle zpráv jsou tím imigrantem nakaženi nejmíň čtyři kousky, co se odtamtud vrátili. Další se sledují.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 25.2.2021 17:43

O.T. - Gorilák Richard má koronáče .

A dva lvi...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 25.2.2021 17:41

A já ji psala s průklepákem .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 25.2.2021 17:01

Jsme dost nenaladěná už delší dobu a navíc mě celý únor (jako vždy) pronásleduje únava. V kombi naco s nenaladěností je to mizérie. Ale dneska konečně oschla jedna polní cesta a mohla jsem nechat na sluníčku proběhnout psy- prostě nádhera! Hned je všechno veselejší

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 25.2.2021 16:50

Jestlipak si taky přivezl jihoafričana ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 25.2.2021 16:19

Tak si představ, jedna moje dobrá nejmenovaná známá, hlídala za úplatu psa. Páníček odletěl na Zanzibar. Když se ho ptala na důvod, tak ji řekl , že jsou tam všichni, co tady něco znamenají. Tak fakt nevím...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 25.2.2021 16:05

Páni, to jste si krásně užili .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 25.2.2021 14:45

Vyjeli jsme s Trpajzlíky na Smědavu - metr sněhu všude kolem, modro na nebi a snad patnáct stupňů nad nulou. Už dlouho jsem nelyžovala v tričku s krátkým rukávem... i Trpajzlíky jsem nechala bez bund, čepic i rukavic... Moc jsme si to užili.

A mimochodem - na horách lidi jsou. Hodně sportovců i rodin s dítky. Všichni dodržují rozestupy (u oblíbených svačinových míst), nikde se nikdo nemačkal... a u Smědavy bylo okýnko s občerstvením - a kdo si co nafasoval si odnesl někam na sluncem zalitý pařez daleko od jiných. My jeli na pozdní oběd domů - takže jsme jim tržby nechali jen za parkovné... Moc hezké rozloučení se sněhem

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Jakovljevičová 25.2.2021 14:44

Ach Vave, moc tě lituju a foukám na bebí. Vím jak to bolí, už jsem si to taky vyzkoušela.

Já jsem na tom tak, že mně jsou vládní nařízení v podstatě fuk. Nemůžu moc chodit, tak mně neomezuje zákaz výletů (ale závidím je všem, co chodit můžou). Jo, únor mi připadá neskutečně dlouhý a otravný, ale léčím to listováním v zahradnických katalozích a objednáváním kytiček a semínek. Takže pro mně je únor hlavně drahý

Moje maminka zažila dvě světové války a tak si furt říkám, že z jejího pohledu je mi houby zle. Mám kde bydlet, mám co jíst, mám báječnou rodinu a dva skvělý psy. Takže mám všechno, co k životu potřebuju a nebudu se rouhat a naříkat. Občas mně taky chytne blbá nálada, ale pak si tohle všechno uvědomím a nadávám si v duchu, že jsem neskromná a nevděčná

Hurá, právě teď mi došla objednaná semínka, jdu vysévat rajčata!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 25.2.2021 14:40

indexy jsou zrušené... už dávno... Už pouze systém studijní agendy... Já jsem asi mladší - já diplomky děrovala do štítků... A měla jsem jich krabice od bot... a chodilo mi to...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 25.2.2021 14:04

A třeba máš na zahradě i toho kosa

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 25.2.2021 13:24

Ad mlha - je to voda a stromy pijí prý taky kůrou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 25.2.2021 13:23

Možná se tím Zanzibarem myslí ta slavná hospoda!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 25.2.2021 12:53

Je to tak. A člověk si to musí opakovat, když je otrávenej - nic se mi neděje...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 25.2.2021 12:43

Ali, jááá víííííím, že ty víííš.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 25.2.2021 12:33

Alenko, vím moc dobře, jak se cítíš . Nanicovatě mi je už od prosince, furt se nutím do nějakého optimismu, ale jde to ztuha. Dnes poprvé mám pocit, že snad to jaro by mohlo přijít a snad i ten koronáč poleví a snad i přestanu být uvázaná kolem baráku...

I tady nás každé ráno vítá mlha, ale dnes se rozpustila už v jedenáct, takže radost veliká a naděje .

Au au, naražená kostrč , lituju velice. Ono to nakonec přejde, ale optimismu určitě nepřidá.

Víš jak to bylo v tom filmu: "A protože dobrých zpráv je čím dál méně..."

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 25.2.2021 12:28

Já nehraju, Jenny mě předběhla ! Takže ještě jednou

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 25.2.2021 12:14

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 25.2.2021 12:13

Milá Vave, vím jak to moc musí bolet, ještě dnes cítím ty moje kostrční příhody a nebylo jich málo.Hlavně nedělat nic nad rámec bolesti,taky nějaký bublinkový polštářek a hodně kočičí lásky. Zbytek se vždycky nějak pořeší. To tejpování mohu doporučit. Hlavně, že to není zlomené. Zrovna včera jsem byla v mém rodném městě doprovodit moji kamarádku k lékaři, má únavovou zlomeninu v oblasti lopatky,ležela v nemocnici s jiným problémem a tam přišli na původ bolesti v zádech. Teď už je doma a chtějí po ní další vyšetření, zda nedošlo ke změnám. Je to tak fyzicky i psychicky náročné,že vůbec nevím zda je potřeba ji takhle trápit. Zítra ještě jdeme na srdce. No, takže nálada blbá ve všech směrech a tak jen drobné krásné radosti se zvířenou,sluníčko,krásný den,když se opět vzbudím,dobrá knížka a přátele. Vlastně mi celkem nic nechybí,rajzat můžu vůkol,nepotřebuji k tomu Zanzibar.Hlavně ať jsme všichni doma i tady na Zvířeti zdraví!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 25.2.2021 11:54

Tak jsem napsala poměrně obsáhlý příspěvek o pozitivním myšlení, pak nějak blbě klikla a celý příspěvek zmizel a moje pozitivní naladění se otřásá. Odkazuji na knihy : Rhonda Byrne - Tajemství a Joe Vitale - Klíč. Světem prý vládne zákon přitažlivosti, který nerozeznává "ne". Nesmíte říkat "nechci přijít pozdě"(zákon slyší "chci přijít pozdě"), nýbrž "chci přijít včas". Takže hledejte všude důvod k radosti a myslete pozitivně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 25.2.2021 10:17

Zdravím a jen prolétám, všichni se držte.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fialová 25.2.2021 9:36

Ano ano, to je fajn že stíháš Mě to suplování natolik vyčerpalo, že bych příště snad šla radši k Tobě na zkoušku I když - naposled jsem seděla ve škole v době děrných pásek, to bys mě teď nejspíš mázla indexem přes tlamu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fialová 25.2.2021 9:31

S kostrčí s Tebou velmi cítím, já si ji fest narazila před rokem na náledí.

Jinak - heslo Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř?

Třeba generace našich rodičů, která zažila naplno válku - by se musela posrat z toho na co si teď lidi stěžují, jak jsou kráceni ve svých "lidských právech" když nesmí do hospody...

Dokud Dalmi nenapíše "z první linie" že už ve špitále zvládají a že už z toho nepadají na hubu, tak holt jsou ta omezení potřeba. Nepředpokládám že by to skončilo brzy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 25.2.2021 9:27

Taky mě občas popadají takové nálady - nenálady, ale pak si řeknu - holka, co blbneš, máš kde bydlet, teplo, co jíst, je tady MLP a zvěřinec, mladí jsou v pořádku, co bys ještě chtěla? I sluníčko tu občas svítí .

Ta naražená kostrč je pěkná bolest, znám z vlastní zkušenosti. Je už to pěkná řádka let (spíš řada desetiletí), kdy jsem jako mladá paní v novém bytě chtěla nablýskat v kuchyni lino. Dneska by mě to ani nenapadlo, nehledě na to, že tam máme dlaždice. Napatlala jsem na to nějakou pastu a aby to bylo opravdu jak zrcadlo, vzala jsem si teplé ponožky a klouzala jsem se po tom. Tak dlouho, než mi podjely nohy a já dopadla kostrčí na roh rohové lavice. Už vím, jak to vypadá, když vidíš hvězdičky a všechny svatý. Hooodně dlouho jsem si pořádně nesedla.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 25.2.2021 9:13

Jo jo, někdy na člověka skočí depka takovým způsobem, že si říká, že je všechno na prd a žádného smyslu nemá (teď nemyslím klinickou depresi, ale obyčejnou blbou náladu)! A to i na životní optimisty, za jakého se považuju - a pak si řeknu: děvčico, buď ráda tomu, co máš - relativně zdravou rodinu blízkou i širší, teplo domova a teď už i to sluníčko (dnes svítí od rána! ) . Není to AŽ TAK zlé a každý obrat k lepšímu si tím víc užiju (teda doufám ).

A k naražené kostrči - lity lity milá Vave. Já si ji narazila (nebo možná i zlomila) před pár desítkami roků - samosebou z blbosti. V kuchyni na horní skříňce byla piksla kakaa, které jsem si chtěla uvařit před ranní cestou do zaměstnání. Podotýkám, nikdo jiný nebyl doma - i vylezla jsem na židlu, posléze na linku a šmátrala po krabici. Šťastna, že jsem ji uchvátila, popaměti jsem došlápla zpět na štokrle, aniž bych si uvědomila, že v zápalu honu za pochutinou jsem na lince udělala jeden úkrok stranou... když jsem na zemi po pár sekundách přišla k sobě, tak první myšlenka byla, že jestli jsem ochrnula, tak se pomoci nedovolám (ano, mluvím o době bezmobilové) - takže nejprve zkontrolovat, zda hýbám nohama. Ta úleva, když to šlo - ale řeknu vám, ta cesta do zaměstnání na kole byla úděsná, ještě teď mne oblívá studený pot. Ale tenkrát jsem byla ještě tvrďák - dnes bych na té zemi zůstala ležet až do odpoledne, dokud by se někdo nevrátil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 25.2.2021 8:33

Jsem optimistický realista (co vše si člověk musí vymyslet, aby se popsal). Chvíli dobře nebude, ale zítřky sice nejsou zářné, ale ono se něco najde, co člověka potěší, povzbudí, udrží nad vodou nebo dokonce vytáhne do slunných výšek. Máme střechu nad hlavou, máme co jíst. Kolik lidí nemá ani tohle? Těm je pak sluníčko i covid fuk. Je nutné si uvědomit, že život je, vždy byl a vždy bude těžký. Pak chvíle, kdy je nám dobře o to více oceníme. Momentálně jsem zdravá (doufám že to vydrží, neb nemám plné zastoupení v péči o štěňata). Dožila jsem se věku o kterém se předkům pře 200 lety nesnilo. A morové rány šly světěm od dob, kdy bylo dost lidí, aby mor mělo co živit. Takže nic nového. Vytáhnu respirátor a vyrazím pro zásoby. To zas není tak špatné, ne? Proti tomu, že v únoru už třeba co jíst... (proto se nedělaly svatby v máji, aby rodička měla co jíst). Chvíli bude hůř, ale není konec světa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Jiřina 25.2.2021 8:17

K tomuto názoru se plně připojuji a to nejsem úplná optimistka ale spíše jen optimistický realista.Je jen a jen na nás samotných jak se budeme dívat na svět kolem nás.Umět se radovat z obyčejných,malých radostí života.Mějte se rádi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 25.2.2021 7:23

Jo a mnohem víc se raduju z maličkostí....třeba z toho, že čemeřice,která 2 roky vypadala,že chcípne,natož aby kvetla,teď krásně pokvete

• reagovat
• nahlásit příspěvek