18.11.2019 | Svátek má Romana


ROZCESTNÍK: Vyhaslá sopka Uhlířský vrch u Bruntálu

6.8.2015

V Nízkém Jeseníku je několik vyhaslých sopek, které byly činné na přelomu třetihor a čtvrtohor a jsou tak dokladem nejmladšího vulkanismu v této oblasti. Nejznámější z nich je Uhlířský vrch u Bruntálu. Tato sopka vznikla před jedním a půl milionem let. Nejstarší z bruntálských sopek jsou Velký a Malý Roudný (3,3 mil. let), nejmladší je Venušina sopka (800 000 let).

Uhlířský vrch (672 m n. m.) je dominantou krajiny. Dokud nebyla dálnice, jezdilo se z Ostravy do Prahy cestou přes Opavu a Bruntál směrem na Hradec Králové. Uhlířský vrch nešlo na silnici před Bruntálem přehlédnout.

Uhlířský vrch, pohled ze silnice  od východu

Uhlířský vrch, pohled ze silnice od východu

Na vrcholu vyhaslé sopky je barokní kostel Panny Marie Pomocné z roku 1758, k němuž vede čtyřřadá lipová alej. Mnoho lip za těch více než 200 let odumřelo, ale alej se obnovuje a staré stromy se ošetřují.

Naposledy jsem Uhlířský vrch navštívil před 25 lety. V červenci tohoto roku jsme se tam vypravili s vnučkou. Z centra Bruntálu to jsou k začátku lipové aleje asi 2 kilometry. Uhlířský vrch je pro svou vysokou geologickou hodnotu od roku 1966 chráněným přírodním výtvorem.

Jedna z původních lipových alejí

Jedna z původních lipových alejí

V lipové aleji začíná 1 400 metrů dlouhá naučná stezka s pěti zastaveními, která vede na vrchol ke kostelu a pak sestupuje do odkrytého sopečného tělesa. Převýšení na naučné cestě je 200 metrů. V roce 2004 byla v lipové aleji obnovena křížová cesta se 14 zastaveními. Vytvořil ji bruntálský řezbář František Nedomlel ze dřeva a kamene z okolí Bruntálu.

Z vrcholu jsou krásné výhledy na Nízký i Hrubý Jeseník. Na severozápadě můžeme spatřit nejvyšší horu Hrubého Jeseníku Praděd (1 491 m n m.) a na opačné straně přehlédneme Nízký Jeseník od Velkého Tetřevu až po nejvyšší horu Nízkého Jeseníku Slunečnou (800 m n. m.). Asi 3 kilometry jihovýchodním směrem je u obce Mezina Venušina sopka (655 m n. m). Výraznější je ale 8 kilometrů vzdálená sopka Velký Roudný (780 m n. m.), vedle níž je sopka Malý Roudný (771 m n. m.).

Vyhlídka na jihovýchod

Vyhlídka na jihovýchod

Uhlířský vrch je příkladem vrstvené sopky, která se nazývá stratovulkán. Typickým pro tento typ sopky je střídavé navrstvení vyvřelých hornin a kompaktní lávy. Proběhly zde tři velké erupce. První vynesla na povrch velké množství sopečného popela a úlomky do červena až hněda vypálených hornin podloží. Ztuhnutím těchto vyvrženin vznikly horniny nazývané tufy. Následně vyvřeliny přikryla až 13 metrů mocná vrstva pórovitého čediče. Druhá erupce vyvrhla 50 metrů silnou vrstvu tufu šedočerného až ohnivě červeného zbarvení. Poslední erupce vytvořila padesátimetrovou vrstvu fialově šedého struskovitého čediče.

Jsou zde vidět všechny typy vyvrženin – sopečný prach, sopečné bombičky i jeden metr velké sopečné pumy. V 80. letech jsem si zde nasbíral malé i větší kameny do svých akvárií. Je to nejen nádherná dekorace, kameny sopečného původu mají vysoce pozitivní vliv na chemismus vody. Dosud mám všechny kameny, které jsem si z Uhlířského vrchu přinesl. Při redukci počtu akvárií jsem nepotřebné sopečné horniny dal na zahradu, kde porostly mechem.

Stopy po těžbě

Stopy po těžbě

Obnažení sopečného kužele je důsledkem dlouholeté těžby. Sopečné horniny na Uhlířském vrchu těžil již Řád německých rytířů. Ten sídlil na bruntálském zámku, který získal jako konfiskát po bitvě na Bílé hoře. Intenzivní těžba hornin s použitím těžkých mechanismů začala v roce 1953 a trvala do roku 1962. Těžené horniny známé jako bruntálské tufy se používaly jako přísada do stavebních tvárnic. Zlepšovaly se tím izolační vlastnosti materiálu.

Sestup od kostela do odtěžených prostor sopečného kužele je poměrně náročný. Místy stezka vede nad hlubokými srázy. Správně by zde měly být na okrajích zábrany a na místech některých příkrých sestupů, kde terén není nijak upraven, by měla být lana.

Cesta z vrcholu k západní straně sopečného kužele

Cesta z vrcholu k západní straně sopečného kužele

Uhlířský vrch není jen dokladem o poměrně nedávném vulkanismu. Jde o komplex, který zahrnuje hodnoty zoologické, botanické i historické. Na jižní straně v místech, kde byla odtěžena velká část sopečného kužele, je suché a teplé prostředí, které vyhovuje teplomilným druhům rostlin, plazů a hmyzu. Lze zde spatřit například vzácného otakárka fenyklového. V měkkém, suchém tufu jsou liščí a jezevčí nory. To a spoustu dalších zajímavostí lze o flóře a fauně vyčíst z informačních tabulí na naučné stezce.

Uhlířský vrch není místo, kde by proudily davy návštěvníků. Od vstupu do lipové aleje až do sestupu k sopečnému tělesu jsme potkali paní, která si z nedaleké čtvrti rodinných domků vyšla do aleje na procházku s pejskem a pak jen dva výletníky vracející se alejí zpět. Po sestupu do sopečného kužele jsme již obcházeli lomové stěny sopky sami. Uhlířský vrch je jedinečná přírodní památka a podivuhodné kouzelné místo. Dá se tam znovu vracet a vždy vidět něco nového.

Foto: autor. Bohatá fotogalerie - klikněte na kterýkoli obrázek v textu.



Pronájem, byty 3+1, 77m2
Pronájem, byty 3+1, 77m2

Boháčova, Pardubice - Bílé Předměstí
12 900 Kč/měsíc