28.11.2023 | Svátek má René


ČLOVĚČINY: Ludra Mudra

20.7.2015

Ocitla jsem se neplánovaně ve špitálu, což je záležitost sama o sobě nemilá a navíc tam ke všemu nebyl můj oblíbený, hodný, milý, inteligentní, empatický, no prostě doktor sympaťák, nýbrž jakási osoba, které jsem v duchu začala říkat Ludra MuDra.

Vím, že učený z nebe nespadl, vše nutno se naučit, zkušenosti postupně získat, a jsem připravena to nejen tolerovat, ale i podpořit třeba laskavým slovem či trpělivostí při rýpání v žíle či jiných mučeních. Jen vám to nesmí druhá strana kazit. A Mudra se činila, ne, že ne!

Vnitřní nejistotu, která se evidentně v kritických chvílích blížila panice, zakrývala chováním délesloužícího důstojníka, který nestrpí odporu, šíleně drmolila a ještě ke všemu „ti tlapala na jaďyk“. Pečlivě spletený cop, hranaté brýle a špičatý nos dokreslovaly obrázek.

„Pudetevpátekdomunebone,“ vtrhla tam takhle jednou ve středu. Snažily jsme se rozklíčovat sdělení a zároveň dumaly, jak máme ve středu vědět, jestli v pátek půjdem domů, když o tom rozhoduje primář ve čvrtek?

„Pítutoprokolegyni,“ informovala nás Mudra.

Tužka mezi palcem a ukazovákem vyklepávala staccato o malík.

„Abytetyvpáteknetělydomu!“ uzemnila nás!

Pojala jsem podezření, že důvod snahy bude jiný než předání služby kolegyni, a tušení mne nezklamalo. Ve čvrtek, na velké vizitě, naklusala primářovi v patách.

„Tak jak se cítíte,“ zeptal se mne pan primář laskavě.

Nadechla jsem se...

Mudra byla rychlejší. Hbitě otevřela připravený status a už to jelo: „Tatatatatata!

Neměla jsem šanci se dostat ke slovu a nějak jí to „kazit“.

Pan primář byl buď zvyklý, nebo mu to bylo fuk, ale nehnul brvou. Poslechl si mne a konstatoval, že pokračovat v inhalacích.

To nejlepší ale mělo teprv přijít.

Víkend mě milosrdně zbavil přítomnosti Ludry Mudry, ale zároveň nadělil nepříjemné křeče, na které mi bylo naordinováno rozpustné magnesium s draslíkem.

I nadešel kýžený den D, já propuštěna, ovšem mělo to háček. Propustit mne musela Ludra Mudra, kterou to zjevně poněkud vykolejilo a drmolila ještě rychleji než obvykle. Sebrala jsem všechny síly, podařilo se mi porozumět i domluvit se, jen na závěr jsem se dopustila fatální chyby.

Požádala jsem Mudru o předpis na ono magnesium. „S draslíkem,“ dodala jsem.

Mudra se zapotácela a zjevně u ní nastal problém.

„Magnetium je hořtík,“ oznámila mi.

„Jistě,“ souhlasila jsem. „S draslíkem.“

Mudře z toho zešpičatěl nos a kmitání tužky mezi prsty zvýšilo znatelně frekvenci. „Hořtík,“ procedila mezi zuby.

„Ano,“ usmála jsem. „Já ho dostávám s draslíkem,“ informovala jsem ji.

Mudra znatelně vadla a docházela k názoru, že ta bába od slepic je úplně pitomá a plete si to. „Dratlík je kalium,“ vysvětlovala mi už poněkud netrpělivě.

Děvče evidentně nesportovalo a tak neznalo známé heslo: „Na křeče si vezmi sůl, to ví přece každej vůl!“ Nějak jsem neměla pocit, že by bylo vhodné jí význam přísloví ozřejmovat.

„Jistě,“ souhlasila jsem, neboť mi docházely síly a nebyla jsem si jistá, že se vydržím nechechtat. „A hořčík je magnesium.“

Moje vnitřní jistota Mudrou zřetelně otřásla.

„Játenatopodivám,“ zadrmolila a dala se na zbabělý ústup.

Měla jsem velikou chuť ji, jemně a nenápadně, upozornit, že když se podívá do zásob léků na oddělení, tak to tam určitě najde. Neudělala jsem to!

 








KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !