My tam jeli vlakem. Mluvím o Háji ve Slezsku, protože jsme si předsevzali podívat se do části republiky, kde jsme ještě nebyli (a my se pořád chlubíme, kde všude už jsme byli, že).

Tak tohle je z Prahy docela dálka (a co teprve zpátky, kdy měl vlak hodinu zpoždění). Ale místo je to moc pěkné, jen nám trochu kazilo náladu, že Franta si při nastupování do vlaku naboural koleno, takže první páteční procházka vedla do lékárny. Tam naštěstí nafasoval ortézu, díky které jsme zvládli skoro všechno, co jsme měli naplánovano.

Cestou do Dolního Benešova

V pátek jsme zašli do Dolního Benešova, moc hezká cesta to je, kolem rybníků (prý jsou to bývalé štěrkovny), spousta žab tam kvákala (ahoj, Vave), plavaly tam divoké husy s housaty, počasí bylo příjemné a vůbec svět zase vypadal nadějně.

Polňačka

Odpoledne jsem vynechala pěší přesun, místo toho jsme popojeli autobusem a po hezké polňačce došli do Plesné, kam jsme šli zcela neomaleně na kafe a na pohár.

Abychom si to aspoň trochu odpracovali, vrátili jsme se hezky lesem do Dobroslavic, kde mají zámeckou zahradu bez zámku (při bojích Ostravské operace byl skoro zničen, později zbořen), tedy bývalou zámeckou zahradu, a v ní most, před kterým kdysi bylo jezírko, kde panstvo jezdilo na lodičkách. Most trochu připomíná Ďáblův most v Kromlau a už je chudák na mapách.cz označen jako zřícenina.

Na sobotu jsem naplánovala zámek Kravaře a Opavu, Kravaře hlavně proto, že tam slibovali farmářské trhy v zámecké zahradě a člověk po dvou letech covidových uzávěr získá k těmhle akcím vřelejší vztah. Povedlo se nám tam koupit nějaké dárečky pro naše mladé a přiměřeně obtíženi jsme se vydali opravdu krásnou a udržovanou zámeckou zahradou do Velkých Hoštic, kde je další zámek s parkem (a kde jsme doufali, že se najíme v zámecké restauraci, což nevyšlo).

Zámek Kravaře

A tak jsme pokračovali směrem k Opavě na vlak do Malých Hoštic, protože jsem přece jen nechtěla Frantu moc honit. V Malých Hošticích jsme zapadli do cyklistické osvěžovny, kde paní na náš dotaz, jestli nám stihne udělat bramboráky (nic jiného teplého neměla), odpověděla „snad ano“. Ona to stihla, ale my ještě nikdy tak rychle nejedli…

Cesta do Malých Hoštic ústila do řepkového pole, počítám, že ji na jaře rozorali, aby toho žlutého nadělení měli víc. Víte, jak vypadá černé tričko poté, co projdete pěšinkou v lánu řepky? Ostatně řepkový pyl měl i Franta na texaskách (já měla kalhoty světlé, kde vcelku nebyl vidět). Oprášit to nešlo.

Turistická cesta řepkou

Takto vylepšeni jsme vlakem dorazili do Opavy na nádraží Opava východ. Budova nádraží z roku 1851 je památkově chráněná a v roce 2012 zvítězila v anketě Nejkrásnější nádraží roku.

Opava je uváděná jako krásné město s mnoha historickými památkami. To v nás vyvolalo pocit odpovědnosti, a tak jsme zamířili do infocentra vyfasovat průvodce a pak jsme se poctivě snažili to všechno obejít. Výsledkem je totální zmatek a vzpomínka na Opavu jakožto místo, kde jsme ve značném horku úmorně klopýtali…

Ale něco mi přece jen v hlavě utkvělo – třeba konkatedrála (druhý biskupský chrám ostravsko-opavské diecéze), zajímavá ukázka slezské cihlové gotiky. Určitou nevýhodou téhle stavby je, že se prakticky nedá vyfotit.

Asi nejznámější symbol a dominanta Opavy je budova radnice s typickou věží, podle které se celé budově říká Hláska. Vznikla jako věž na začátku 17. století (mimo jiné se odtud hlásily požáry, proto to jméno). Na začátku 20. století ji přestavěli a hlavně rozšířili v historizujícím slohu, aby byla patřičně reprezentativní a doplnila původní renezanční věž.

Opava - radnice

Pak jsme se vydali hledat něco „starší moderny“ – bývalý obchodní dům Breda. Bohužel je zavřený a vypadá, že se na něco čeká (asi už docela dlouho).

Obchodní dům Breda

Taky jsme si potřebovali prohlédnout budovu Slezského zemského muzea, což je nejstarší muzejní instituce u nás a ve střední Evropě. Vzniklo v roce 1814, budova je z roku 1895. A taky ho znám z téhle písničky, tak jsem ho prostě potřebovala vidět.

U všech historických budov v Opavě je poznámka o tom, jak moc byly poničeny na konci 2. světové války.

No, obešli jsme to, co uváděl leták, asi všechno, ale byla to úmorná dřina, tohle jsme dobře nevymysleli. Nakonec z Opavy vzpomínám nejvíc na pás parků, který se táhne kolem centra.

Foto: Zana, další fotky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.