Letos jsme s Frantou měli oba kulaté narozeniny. Když se nás naši ptali, co bychom rádi, pípla jsem, že bych někam jela. A tak jsme dostali poukaz do Jizerek, do Bedřichova. Do ukrutně nóbl zařízení (které mělo jedinou chybku, že bez auta bylo trochu odlehlé, ale zvládlo se to). V nóbl zařízení jsme měli apartmán s kuchyní, obývákem, dvěma ložnicemi, dvěma koupelnami a dvěma záchody. Člověk se tam docela naběhal ;-)

Kvetoucí louky

Hned po příjezdu jsem vyrazila na průzkum – nejprve zjistit, jestli někde koupíme něco k snídani, nebo bude třeba zajet do Liberce pro zásoby. Naštěstí místní konzum základní potraviny měl.

Zároveň jsem si vyfotila kostelík a našla místo s krásným výhledem na jizerské louky.

Druhý den ráno jsme si řekli, že když už bydlíme spíš pod Bedřichovem, tak se vypravíme do Jablonce – to jsme nikdy nezkoušeli. Musím ale říct, že v Jizerkách se dá pořídit lepší výlet – asi nejzajímavější bylo, když jsme dorazili v Jablonci k přehradě a trochu si ji obešli. Udělalo se docela teplo, na březích polehávali na dekách lidé v plavkách a dokonce jsme objevili jednoho otužilce, co v ní plaval.

Kromě lidí v přehradě plavala spousta kachen a ryb (kapři?) gigantických rozměrů – aby ne, skoro soustavně je tam někdo krmí.

Přehrada na Černé Nise (oficiálně vodní nádrž Bedřichov)

Další den jsme se vypravili do těch končin, které mám ráda – směrem k přehradě na Černé Nise a od ní na Hřebínek. Tam obvykle funguje roztomilý stánek, polepený nabídkou a různými průpovídkami… no, nebylo otevřeno. Těšili jsme se na klobásu, mívají tam skvělé. Tak nic – naštěstí aspoň samoobsluha fungovala, tak byla tatranka.

Ale cesta to byla krásná – Jizerky nacucané, takové, jaké si pamatuju z dob, kdy tam naši měli chalupu, všude voda, vysoký mech, čvachtavo pod nohama. Kolem na loukách pomněnky, kopretiny, rdesno a pryskyřníky… modrá obloha a tmavě zelený les.

Přehrada na Černé Nise - křížek na břehu

A další den jsme zkusili podobný výlet – pěkně přes Maliník na Novou louku na oběd a zpátky lesem podle patníků bývalé obory zpátky.

Potom jsme uklidili bejvák a vydali do Liberce, tam jsme si už ubytování sehnali sami, takže bylo citelně skromnější, což normálně bereme jako standard, ale… nevěřili byste, jak si člověk rychle zvykne na panské!

Navečír jsme navštívili Xerxovou a družili se s Yodou (je skoro třikát těžší než Meg a přijde mi, že je větší, než ta váha napovídá). Ale družil by se podobně jako ona.

Pro následující den jsme dlouho bádali, kam vyrazit. Původně jsme chtěli na Rašovský hřeben, ale slibovali horko až vedro. Nakonec jsme se vydali na okruh kolem přehrady Josefův Důl – tahle cesta je poměrně hodně vedená lesem. Takže jsme vyjeli zpátky do Bedřichova, vyběhli nahoru na Šámalku, kde měli ty klobásy, co jsme je postrádali na Hřebínku! Sice jsme chtěli původně obědvat později, ale kdo by odolala klobásám (byly výborné). Nakrmení jsme se vydali kolem vody, která samozřejmě prakticky není vidět, les je tu fakt hustý a jen občas se zableskne odraz slunce na vodě.

Přehrada Josefův Důl

Až jsme došli k hrázi, odkud ty hezké výhledy jsou. A pak na Prezidentskou na kafe a do Bedřichova na autobus do Liberce.

Botanická zahrada v Liberci

Poslední den jsme vyrazili na poměrně městský okruh, protože Franta objevil zajímavou výstavu v technickém muzeu, takže jsme ráno zašli do místní botanky (pořád říkám, že je tam nejlepší skleník v republice) a pak jsme se rozdělili – Franta na výstavu a já podívat na Lesní koupaliště. To je taková liberecká ikona – a bylo dlouho zavřené, různé problémy se kupily…. Pak jsem ještě narychlo nakoukla do ZOO a už jsme šli balit. A pak domů.

Foto: Zana, další fotky najdete tady na Rajčeti.