Na sever od městečka Jimramov, ve Východních Čechách, mezi městem Proseč a Litomyšl, se rozkládá zajímavé krajinné území. Jmenuje se podle jednoho loupeživého rytíře – Toulovcovy maštale.

Svítání na Vysočině

Rytíř Vavřinec Toulovec je rozporuplná historická postava. Podle lidových vyprávění se v mládí (v polovině 14. století) vydával se svými žoldáky na lup na Moravu a snad i do Uher se vydával. Lup, dobytek a koně, ukrýval ve skalnatých hlubokých údolích. Skalám se začalo říkat Toulovcovy maštale.

Později se stal velmi bohatým, štědrým právoplatným občanem Litomyšle, založil mnoho charitativních nadací pro chudé, dost majetku věnoval přímo městu Litomyšl. Tyto jeho odkazy se staly základem majetku města a přetrvaly staletí. Odkud jeho bohatství pocházelo, se přesně neví, ale jeho nadace potvrdil i král Václav IV.

Nu, jenom tak soukromě si myslím, že Toulovec byl normální lump, který zbohatl nečestně. V dobách jeho mládí byly loupeživí rytíři jakýmsi normálem ve společnosti, Karel IV. jejich činnost zakázal, ale za panování jeho synka Václava se opět rozmohli.

Ranní mlha v Městských maštalích

Skalní pískovcové útvary jsou rozděleny na Městské maštale a na Toulovcovy maštale. Rozkládají se v úzkých údolích, která vyhloubila říčka Novohradka se svými četnými přítoky. Toulovcovy maštale se liší od jiných pískovcových skalních měst např. v Českém ráji nebo v Adršpachu. Nevystupují NAD okolní terén, ale jsou ponořeny do pískovcové plošiny a tím jsou pro mne tajuplnou oblastí. Na náhorních plošinách skal rostou borovice, bohaté borůvčí a brusinčí. Poprvé v životě jsem viděla kvést a zrát červené brusinky, ano prosím, v přírodě a ne v zavařovací skleničce nebo sušené v pytlíku.

Zanořené soutěsky Toulovcových maštalí

Celá tato oblast mne uchvátila už před pár lety, letos jsem se mezi stinné skály vypravila znovu, s kamarádkou Věrkou, jejím retrívrem Tobym a Ajvinkou. V polovině září, v období bohatém na deště, se pro nás udělal uprostřed týdne krásný slunečný den. Začaly jsme brzy ráno v obci Jarošov, tam jsme nechaly auto a celý den jsme procházely tichá bezlidnatá skalnatá údolí, obdivovaly jsme klid roklí a hukot potůčků, borové lesy s rozsáhlými vřesovišti, vřes začal právě rozkvétat.

Nevadilo nám, že jsme se také trochu ztratily, když jsme hledaly Městské maštale. Netušily jsme, že jsme jimi už dávno prošly :-) . Krásná příroda, mohutné stromy, na dně skalních útvarů mech a kapradí, na vyhřátých skalních plošinách vůně borového lesa a vřesu. No prostě – ráj. Snad napoví něco dalšího fotoalbum s textem, znázorňující celou naši cestu. Ta je vyznačená na druhé mapce fialovou barvou. Pokud bydlíte poblíž, nebo budete na dovolené poblíž, zajeďte se podívat na tuhle kouzelnou a trochu opomíjenou oblast.

Renesanční dort se šlehačkou

Severně, těsně u Toulovcových maštalí je obec Nové Hrady s krásně opraveným rokokovým zámkem, tam jsme se vydali s pánečkem a Ajvinkou další den. Už jednou, před lety jsme zámek obdivovali, je v soukromých rukou a citlivě spravován. 

Výzdoba parku u sýpky

Tentokrát byl naším cílem zrestaurovaný barokní špýchar a v něm unikátní největší soukromá sbírka bicyklů. U barokního sila byla obnovena oranžerie a v ní je umístěná výstava anglických klobouků.

Nakoukla jsem dnes už do vzrostlého tújového bludiště, před lety bylo teprve sázeno.

Bez dechu, s nadšením, jsem se vydala i na pastvinu se stády jelenů. Můžete jí volně procházet, ale nesmí tam psi, takže Ajvi i s pánečkem zůstali u dobytčího roštu. Opět další krásný den, plný zajímavostí. Snažila jsem se jej zachytit na fotkách a v textu, které jsou v druhém albu.

Foto: autorka. Alba z Toulovcových maštalí najdete zde a z Nových Hradů zde.