D. Ruščáková 27.10.2015 14:57

Petro, nejsem teď v podstatě na netu

ale musím říct, že jsem to četla s velkým pochopením a plačka jsem taky, no, tak jsem měla tak skvělej pocit, když jsem četla, jak se to po zlém lepšilo a lepšilo až jsem z toho mále brečela taky - radostí:))

Ať máš smečku co nejzdaravější - a maminku do toho taky počítám:))

PS: potvrzuju, holky nejvíc blbnou právě po jídle a povinný klid je strašně otravuje:)) Když měla Berry torzi, tak jsem podezírala a podezírám skok do nebo z auta (jely jsme večer na nádraží). A to do toho auta obě skáčou denně... Myslím, že se tomu nedá úplně předejít, člověk prostě usí vsadit na to, že si těch svých zvířat dostatečně všímá (straší mě, že si všimnout nemusím)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 27.10.2015 0:09

Petro,

ještě štěstí, že máš ty svoje (a vlastně nejen svoje) pesany tak odpozorované! A Bubiška - nad ní já nepřestávám žasnout - kolik ona má sil a elánu a chuti do života! Tak snad se vám už podobné nervyzničující příhody napříště vyhnou!

Denis mívá po žrádle vynikající náladu a nejradši by hned zahájil nějakou akci jako přetahování a házení hraček a tak, a musí mu být pokaždé vysvětleno, že nejvhodnějším zaměstnáním po žrádle je klid na lůžku.  :))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 26.10.2015 22:19

Petro,

jsem šťastná s Tebou! Napsala jsi to krásně a přiznám, že jsem taky plačka, a jaká. My, co tohle všechno o kamarádech psích víme, chápeme ty obavy a všechny pohnutí mysli. Přeji Tvoji celé smečce, ještě hodně a hodně a nejvíc radosti a vzájemné společnosti. Ája má něco s kolenním kloubem, byly jsme na píchanec a prášky a bude rentgen a pak se uvidí co dál. Vet se ptal mně, co je Vám, tak jsem byla zelená starostí a celá opocená od nervů. Ach jo, my víme své, že jo?!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Glover 26.10.2015 22:16

petro ty jsi tak šikovná a bubi taky

teda petro, to muselo být nervově vyčerpávající,  ještě že jsi byla tak dobře informovaná o symptomech torze a včas jsi to poznala, a vůbec že tě napadlo ji tak pozorně sledovat hned od začátku. zachránila jsi holčičce zlaté život.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Kytka 26.10.2015 22:15

No fujtajxl

padla na mě hrůza, to jsou tak strašný situace, že člověk lituje, že neumí mluvit. No bulela jsem taky ze šťastnýho shledání. Oni si mooc dobře pamatují co zažili a kde se ocitli. Olda ještě za 6 let co je u nás nezapoměl. Posílá Bubišce ňufákofku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tora 26.10.2015 18:25

Jsem

moc ráda, že to všechno snad dobře dopadá. Dobře vím, jaké to je, když se něco takového řeší - ale to asi všichni, kdo máme ty svoje zvířecí spolubydlící. Moc moc držím palce, aby se Bubiška zahojila v pohodě a ještě dloooooooooooooho byla s vámi, plná elánu a energie. Užili jste si teda toho taky až kam. Dobře, že jsi na začátek napsala, že vše dobře dopadlo, asi jsem taky plačka, ale jak jsi psala o tom, že byla tak šťastná, když vás zas viděla... no jo, zamáčkla jsem taky slzu. Jsou to naši miláčci, a udělali bychom pro ně první poslední...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 26.10.2015 18:19

ještě že na začátku bylo avizo dobrého konce

protože až jsem věděla, že Budi "přežila" operaci, nevěděla jsem nic o průběhu její léčby a jak je na tom teďˇ!!! Navíc jsi popisovala situaci ty a ne Štajn, což už samo o sobě svých "slohem" dodávalo článku vážnosti !

No, když jsem četla... "následně se jí začlo divně chovat bříško. Tak jako se vlnilo. A poté se začlo nafukovat. To už jsem chytala paniku a přiznám se, že i hysterii"...tak to se mi úplně rozbušilo srdce a jako ostatní jsem pak celý článek četla dojatá. Hlavně pak tu pasáž o když vás po operaci zas uviděla !

Jen nevím, jestli jsem správně pochopila tu "zašitou díru v žaludku Bubi" ? Znamená to, že už jednou kdysi měla žaludek operovaný?

Každopádně jste nakonec měli při vší smůle (torza na chalupě) štěstí, na skvělou noční pohotovost, úspěšnou operaci, přítomnost Lucky a vůbec celkově šťastná konstalace hvězd !!! Já si stejně furt nedovedu představit, jak se může psu "přetočit" žaludek a že to jde vlastně tak snadno (když je to noční můra pejskařů). To jim v břiše žaludek visí jako bublina na dvou koncích upevněná na střeva a prostě pak nečekaně udělá "kotrmelec" ??? A co to znamená "ho přišít"..k čemu ???

Pohlaď Petra za mne Bubišku i Štajna (ale Bubi 2x) a jsem móóóc ráda, že to vše takhle skvěle dopadlo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 26.10.2015 18:06

Ufff

Ty nervy musely byt hrozne, ale konec dobry. Taky mne dojalo, ze si Bubiska mohla myslet, ze je zase opustena. A spolecny den jen ty a Bubiska. Jsi takovy psi kouzelnik.

Kdyz jsem se vratila domu po delsi dobe v CR, tak jsem do Columbie priletela kolem pulnoci, a domu jsme dojeli kolem jedne v noci. A Jakey, muj vazny pes, prisel ke kreslu, kde jsem se usadila a polozil mi hlavu do klina a koukal oddane a bylo na nem videt, jak je rad.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Asteris 26.10.2015 16:56

Je báječné, že to dobře dopadlo

a že se s Bubitkou máte. Mně se moc líbí, jak jste všichni dohromady úžasná společnost, sehraná parta. A je to samozřejmě Tvoje zásluha, Petro, protožes to všechny naučila. Bubiška i Rumíček jsou šťastni, že Tě mají, zrovna jako byl šťastný Ešus. Dovedeš se do nich vcítit. Tak ať vám to šťastné soužití vydrží co nejdéle!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Nelina 26.10.2015 16:16

To znám

Ahoj Petro, konec dobrý všechno dobré, jste kabrňáci všichni.

Tak už jen samé lumpačení!

Tvůj popis shledání se s vámi se skutečně vryje do paměti a i po hodně letech při té vzpomínce není o slzu nouze. Současně byli 4 psi, z toho 1 měl těžkou operaci ve 12r, následně bohužel, a 2 byli potrhaní kolem 15 r. Infarkty moje by se daly sčítat. Jak byli všichni nalezení tak to odloučení prožívají asi intenzivněji.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Dalmi 26.10.2015 11:52

No fuj,

to je tedy zážitek. Aspoň, že se konec vydařil. Jo, bojíme se o své miláčky, hodně se bojíme. Ať jsou malí nebo velcí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 26.10.2015 11:37

Petro vidíš

že ty jsi to asi natrefila - zmrtvění ocásku! Já ji totiž nechala dva dny před ochlazeníma ostříhat, sice jsem bleskově zakoupila svetříček, ale kořen ocasu pod něj už nepasuje, má dobře krytá bedra (ledviny), celou páteř až pod uši a předhrudí s hrudníkem (plíce). To víš, my co jsme celý život žili s kupírovanými pahýlky, nemáme s dlouhými ocásky zkušenosti. Dííííky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 26.10.2015 10:59

Ještě že jsem věděla předem,

jak to dopadne. O torzi jsem jenom slyšela, ale neuměla jsem si vůbec představit, jak se to navenek projevuje. Takže jsem moc ráda, že Petra popsala jeden takový případ, když už měli tu smůlu a Bubi to postihlo.

Bubi je opravdu formát, že to tak hezky zvládla a zvládá. A jako řada předřečníků jsem přesvědčená, že na tom dobrém hojení a vůbec formě má óbr zásluhu její domácí zázemí - prostě má proč žít :-)

A bylo by bezva, kdyby Lucka z veteriny nakoukla a poslala nám článek o své smečce :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 26.10.2015 10:55

UFF

Uff, jsem ráda, že to dobře dopadlo a přeju vám všem ještě hodně hromadných výletů na chalupu (a co nejméně návštěv veteriny).

Na veterině jsme byly předminulý týden - Brooke na cvičáku kousl thajec a tak jsem tam hnala obě "pro jistotu" - sice to vypadalo jenom jako odřeninka, ale vím, že už pár lidí z takové blbůstky mělo následně polízanici (čištění a drény a pod.). A taky že jo - měla utrhlý sval, takže antibiotika. A když už se z toho jakžakž dostala, na páteční vycházce na Pálavě se na ni vrhl nějaký seveřan (husky nebo malamut nebo nějaký mix). Tam jsme ji vlastním tělem ubránily, ale Terka to odnesla rozbitým kolenem a nemít na sobě bundu, tak snad i prokouslou rukou. Jó - se psy se člověk nikdy nenudí - někdy bohužel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek