PSI: Sdílení

Zvířátka, co jsme měli v rodině, se většinou dobře snášela. O všech jsem už na Zvířetník psala, s výjimkou Goliáše, to je můj dluh. Teď ale jsem vybrala jednu záležitost – jejich toleranci. Dulinka skvěle snášela bílé myšáky, které na mně vyškemral syn.

Dulinka s bílými myšáky

Když jsem přijala Alánka, Dulinka ho přijala též. Smečce ovšem šéfovala ona. Každý měl svůj pelíšek, ale byli schopni fungovat i spolu. Hodně nablízko třeba ve psí tašce, která sloužila jak k transportu, tak jako pelíšek.

Alánek a Dulinka

Když Dulinka odešla a pořídila jsem si Korinku, s Alanem se snášeli dobře, ale vyloženě blízcí si nebyli. Když Alánek odešel a přišel mazel Goliáš, tak to zas bylo sdílení.

Goliáš a Korinka

A když jsme příležitostně hlídali známému německého ohaře Enza, velmi rychle se gaučinku přizpůsobil.

Enzo, Goliáš a Korinka

Foto: Kimi