Občas v životě nastanou chvíle, kterými je člověk velmi potěšen. Jedna taková se nám přihodila na letošní krátké dovolené v zářijových Jeseníkách.

Jeseníky nás letos překvapily vedrem a suchem. Nikde ani houbička, ani žabinka, potoky se klikatily někde mezi kameny, žádné bouřlivé šumění nebo hučení vody. Vzdala jsem myšlenku na prohlídku kdejakých vodopádů (mám moc ráda vodopády) a přizpůsobili jsme program. Byli jsme ubytovaní na konci Horní Lipové, v místech, kde jednokolejná trať tvoří oblouk tzv. Slezského Semmeringu. Ten byl v té době uzavřený, protože se na trati dělaly opravy a místo vlaků se na kolejích pohybovaly postavičky v oranžových overalech.

První den jsme se na doporučení paní správcové vypravili všichni tři, v pozdním odpoledni, do Lesního baru, v lesích nad Horní Lipovou. Vyzbrojeni batohy a dobrou obuví jsme vyrazili. Před jedním z viaduktů je malý plácek – parkoviště pro ty, co jedou nahoru do baru. A pak už jsme stoupali úzkou lesnickou silničkou až k baru.

Napřed se prochází údolím kolem nivních luk.

Po cestě nás provázely na dřevě popsané vtipné propozice, cesta byla lemovaná hříbkovými lavičkami.

Odpočívadla pro děti alespoň zabavila mrňata při vleklém stoupání. A začalo PRŠET! To bylo na celém výletě to nejlepší. My z vyprahlé Jižní Moravy jsme mohli zakusit dvouhodinový déšť!

Hříbkové lavečky

Konečně jsme přišli na mýtinu, kde stojí větší bytelný přístřešek, chráněný z jedné strany zdí. Uvnitř jsou stoly s lavicemi, otevřený krb, pitná voda v PET barelech, dvoukolový vařič na propan-butanovou bombu, zavěšené lampičky na svíčky. Poutníci se mohou obsloužit vlastnoručně opečeným špekáčkem nebo klobásou, ty jsou v přenosných chladicích taškách, chleba je nakrájený v uzavřeném chlebníku. K dispozici je kečup a hořčice. Mohou si uvařit čaj nebo kávu (všechno je v dobře uzavíratelných dózách včetně cukru a malých smetánek). Mlsouni si mohou nabídnout nějakou tu sladkou tyčinku. Všude jsou rozmístěné odpadkové pytle na tříděný odpad.

Už jsme tam. Prší! Vpravo pod Františkem Dobrotou je kasička.

Voda ledového potoka je svedena do korýtek, která ji vedou na chlazení nápojů. Piva jsou lahvová nebo v plechu, k dispozici je mnoho nealko pití. Platí se do kasičky pověšené na dřevené plastice venku, pod ní je nádoba s drobnými penězi na vrácení. Když jsme přišli, tak se pod přístřeškem občerstvovala přehršle turistů a jeden dětský kočárek s miminem. Lidé věřili, že déšť rychle přejde.

Nu, nepřešel zase tak rychle, takže se Lesní bar pomalu vyprazdňoval otužilejšími turisty, nebo těmi, kteří byli vyzbrojeni pláštěnkami. Zůstalo nás sedět jenom pár. My s pánečkem jsme si zakoupili špekáčky a nealko pivko a u krbu jsme si je pěkně opekli. Šumění deště se snažilo přehlušit šumění vody v potoce a mně bylo dobře na duši.

Chlazení nápojů.

Najednou se objevilo auto, kombík a v něm přijel pán, který bar s partou nadšenců před pár lety realizoval. Přijel se podívat, co se bude muset pro příští den doplnit, odvézt odpadky, vybrat kasičku s platbami, aby nakoupil nové zboží. A tenhle zázrak skutečně funguje. Myslím, že už se o tomto baru mluvilo i v nějakém pořadu v televizi. Vyptávala jsem se, zda lidé neutíkají bez placení. Tvrdil, že ne. Jenom je někdy trochu poničené vybavení, ale spíš je to nedopatřením, nebo prostým užíváním. Nakonec pronesl s úsměvem větu, kterou si dovolím citovat, asi v tomto smyslu:

„Toto zařízení je jako skanzen české poctivosti.“ A já dodávám za sebe: „Jsem ráda, že funguje a že se v naší kotlince najdou ještě lidé, kteří dokáží s humorem a s nadsázkou, bez nároku na odměnu vytvořit něco takového, jako je Lesní bar pro turisty v lesích nad Horní Lipovou.“

Fotky baru jsou i přímo zde na Rajčeti. (Fotil páneček na mobil a já foťákem, světlo bylo prachmizerné, ale jako dokumentační foto stačí ;-) ).