ROZCESTNÍK: Königstein a městečko Oybin v čase adventním

Ráda bych Vás svým povídáním pozvala na dvě místa, která jsme letos o druhém svátku adventním navštívily (tvrdé y je správně, byly jsme tři kamarádky) a která mě nadchla a určitě se tam vypravím ještě jednou v teplejším počasí a se psem. Je to kousek za hranicemi poblíž Žitavy, na Trojmezí (Česko, Polsko, Německo). Je to pevnost Königstein a městečko Oybin se zříceninou hradu a kláštera. Na Königstein už přede mnou někdo zval dříve, na Oybin myslím ještě ne...

Se svou dámskou partou máme už celkem hezkou tradici, že každý rok vybereme jedno místo a o adventu si uděláme výlet, obvykle v pracovní den a s přespáním, abychom toho stihly více. Letos se nám počet účastnic smrskl z obvyklých pěti na tři a ještě nějak nezbyla dovolená, tak jsme hledaly něco blízko hranic, kde jsme ještě nebyly.

Protože jedna z nás má chatu v Kryštofově Údolí (mimochodem taky úžasné místo, kouzelné chaloupky, kamenný viadukt a Ještěd na dohled – doporučuji návštěvu), vybraly jsme ji jako základnu a volily cílové destinace. Když padl návrh Königstein, vzpomněla jsem si, že jsme ji loni míjeli na výletě lodí po Labi z Děčína do Drážďan, že to byl velmi impozantní pohled zezdola na tu skálu, kde pevnost Königstein stojí (247 metrů) a že tedy ano.

V sobotu ráno jsme vyrazily, cesty jsou dobře značené, na místě je parkovací dům a k pevnosti je to kousek.

Pohled z parkoviště k pevnosti Königstein - je to opravdu kousek

Protože ráno mrzlo a nevěděly jsme, jestli to nebude moc klouzat, přece jenom to kopec je, volily jsme variantu turistického vláčku – jezdí přímo od parkovacího domu až nahoru ke kase, za dvě eura. U kasy jsme byly příjemně překvapené, spoustu materiálů mají v češtině, včetně plánku a audioprůvodce.

Ve skalní stěně mají vysekanou šachtu pro výtah s kapacitou 42 osob (z roku 1970) a venku je moderní prosklený panoramatický výtah z roku 2005 – bohužel v provozu jen v sezóně. Pevnost je ohromující – po obvodu je krásná procházka necelé dva kilometry, s úžasnými výhledy na Labe, protější horu i na Žitavu a bohužel i polskou elektrárnu...

Výhledy

Areál má 9,5 hektaru a v pohodě se dají prohlídkou strávit více jak tři hodiny. Kromě prohlídky pevnosti jsou zde i trvalé nebo tematické okruhy. Pevnost je bezbariérová, je přístupná pro psy – kromě vstupu do objektů. Jediný problém vidím v tom, že od kasy je k výtahu vstup přes turniket a velcí psi (ahoj Najtíku) se asi neprotáhnou, ale je tam obsluha a pustí přes vjezd pro vozíčkáře. Nebo je snad možnost obejít pevnost zleva, ale to jsme nezkoušely. (Na internetu najdete informace třeba zde.)

Pravděpodobně nejstarší písemná zmínka o hradu na hoře Königstein je z roku 1233 – v jedné listině českého krále Václava I. je zmíněn „purkrabí Gebhard vom Stein“. Tehdy hrad patřil k Českému království. Více z historie najdete zde.

Zajímavostí bylo využití po 2. světové válce – jako vzdělávací a výchovné dílny pro politicky nepohodlné mladistvé. Od roku 1955 je areál zpřístupněn veřejnosti jako vojenský historický skanzen.

Kromě nejhlubší studně v Sasku – 152,5 m – je zde na padesát dalších staveb a stavbiček včetně hradní kaple a hladomorny a na hradbách mají úžasné dělo.

Samotný adventní trh byl na volném prostranství uprostřed mezi budovami až dolů ke katakombám a pokračoval i uvnitř, kde vánočně osvětlené pískovcové chodby měly zvláštní atmosféru.

Adventní trh na Königsteinu

Na prodej byly jako všude tradiční výrobky ze dřeva, kovu, produkty z medu, bylinky, domácí hořčice, klasické klobásy, punče a svařáky a my si daly rybí polévku – jinou než u nás, čirý rybí vývar s masem, brambory, mrkví a kupodivu koprem, ale nebylo to špatné.

Mají tam i kamennou prodejnu domácích koláčů a nápojů a posezení se švestkovým koláčem a svařáčkem na sluníčku s výhledem do krajiny nemělo chybu. Nakonec jsme si chtěly nechat duchovní zážitek – v kostele byl v každou celou hodinu varhanní koncert, bohužel jsme začátek nestihly asi o pět minut a už byly dveře zamčené, aby courající návštěvníci nerušili ostatní.

Protože bylo krásně, sluníčko svítilo a bylo ještě dost času, sešly jsme dolů pěšky – neklouzalo – a zajely ještě na adventní trh do Žitavy. Měly jsme jenom asi hodinu a půl na prohlídku centra, protože jsme měly na šestou zamluvenou večeři v penzionu, a celkem to stačilo.

Trh v Žitavě je slušně řečeno skromnější, ale zase je tam dost místa pro návštěvníky...

Adventní trhy v Žitavě

Pravda, centrum bylo hezky vyzdobené, pro mě dost zvláštně byly některé domy na náměstí rudě nasvícené, ale třeba to má nějaký hlubší význam. Na náměstí bylo asi pět stánků, strom dost chudě ozdobený a nasvícený a u něj tradiční německý vánoční kolotoč.

Ale každý obchod, který měl otevřeno, měl hezky ozdobené výlohy a před vchodem lampičky – někdo svíčky ve skle, někdo svíčky v ozdobně nastříhaných papírových sáčcích, někdo ve sklenicích ozdobených mechem a větvičkami, po setmění to bylo moc hezké...V jedné uličce slečna předváděla ohňovou šou, jinde měly místní starší dámy módní přehlídku ze svých výrobků před místním klubem seniorů a pěkně si to užívaly...

Večer jsme docela padly za vlast, ušmajdané a vymrzlé jsme byly dost, ale na druhý den jsme se těšily.

V neděli nás vzbudilo sluníčko a modrá obloha, a měly jsme štěstí, drželo se nás krásné počasí celý den – až do překročení hranice, pak padla mlha a až do Prahy bylo hnusně.

Ale teď už jsme byly na cestě do Kurortu Oybin, což je malé lázeňské městečko s roztomilým nádražím a úzkokolejkou.

Nádraží Kurort-Oybin, úzkokolejná trať

Leží na trati Žitava – Oybin a jezdí tam parní vláček. Přímo proti nádraží je parkoviště, kde jsme nechaly auto a prošly se po městě. Čekaly jsme trochu větší ruch, nebyli tu ani místní, ani turisti, a navíc je tam při cestě výborná cukrárna, na kterou jsme se těšily – bohužel od listopadu až dokonce prosince zavřeno. Asi po sezóně majitelé odjeli na dovolenou do teplých krajů...

Podle šipek jsme vyšlapaly schody až nahoru k pokladně kolem kostela, ale zavřeného. Někde jsem se dočetla, že tam mají raritu – kostelní lavice ne za sebou, ale že se postupně zvedají jako v divadle, což bych tedy ráda viděla. Schodů je dost, ale byly posypané pískem a měly důkladné německé zábradlí a výhledy byly krásné. Na pokladně jsme obdržely letáky a plánek v češtině, protáhly se turniketem a vyrazily do prudkého kopce kolem vodní cisterny k hradní bráně. (O Oybinu se na internetu píše třeba zde.)

Po schodech na Oybin

Místo je to úžasné, podívejte se na fotky, to je víc než jakýkoliv popis. Uvnitř zříceniny klášterního kostela byla v neuvěřitelné výšce pověšená žlutá vánoční hvězda, je mi záhadou, jak ji tam dostali.

Hvězda na Oybinu

Nepřehlédněte uvnitř vchod na vyhlídkovou terasu (vedle hlavního vchodu). V zadní části je hřbitov, kde se ještě do dnešní doby pohřbívá a také tam visí upozornění, aby návštěvníci zachovávali pietu místa. Nejstarší dochovaný hrob Petera von Döbschitz je z roku 1550.

O krásných výhledech ani nemluvím, ty jsou tam snad ze všech stran, na městečko, na Žitavu, i na protější Hvozd s rozhlednou...

Celý komplex se dá obejít po upravené stezce se zábradlím, ale pozor, na několika místech se prochází úzkými místy. Já jsem dost prostorově výrazná a profiltrovala jsem se tam i v zimní bundě, ale batůžek na zádech už neprošel.

Je možné vystoupat po stezce až nahoru mezi stromy ke kříži, ale ta byla tak namrzlá i přes to sluníčko, že jsme nechtěly riskovat držkopád. Je tam za hřbitovem vyhlídková restaurace, postavená ve švýcarském stylu, kterou jsme moc nepochválily, protože byla zavřená.

Oybin - má atmosféru

Podle pověsti objevil skálu v roce 1256 při lovu medvědů Chval z Lipé, který hrad založil. Další zajímavosti z historie najdete zde. Od roku 1990 probíhá rekonstrukce, i za naší návštěvy jsme viděly pár stavebních strojů a opravená místa jsou znát.

S námi se prohlídky zúčastnilo jenom pár lidí, většinou Čechů, i přes krásnou slunečnou neděli. V sezóně si umím představit, že je tam hlava na hlavě, takhle to bylo komorní a mohly jsme si v klidu vychutnat atmosféru tohoto místa. Se psem je vstup povolen, několik jsme jich tam viděli. Dolů vede kromě schodiště do města, kterým jsme přišly my, i několik stezek lesem mezi balvany, ale teď v zimě to bylo celý den ve stínu a jeden led.

Oybin

Na zpáteční cestě k autu jsme v jednom krámku – samozřejmě zavřeném – objevily plakát zvoucí do vedlejší vesnice na adventní trh, pouze tento víkend, tak jsme vyrazily. Bylo to v Bertsdorfu, malé vesničce poblíž Oybinu.

Byl to nezvyklý adventní trh, na rodinné farmě na kraji vesnice. Cesta vedla mezi výběhy s koňmi, samotný trh byl ve dvoře obklopeném stodolami a stájemi, každou hodinu zpívaly děti koledy, stánky byly jenom místních řemeslníků a občerstvení bylo také místní – přímo těch statkářů, stodoly byly otevřené, uvnitř byly balíky slámy s kožešinovými přehozy na sezení, a v bývalé stáji předělané na obytnou místnost byla charitativní módní přehlídka.

Bylo to moc příjemné, takové rodinné a návštěvnost vysoká, při odchodu nás požádali, abychom do kasičky vhodili nějakou minci, jakoukoliv, jenom aby spočítali, jaká byla návštěvnost, aby se mohli připravit na další rok...

To už ale bylo dost pozdě, sice ještě svítilo sluníčko, ale už jsme zavelely k návratu do Prahy. Jako v pohádce – překročily jsme hranice do Čech, padla mlha a bylo hnusně...

Překvapení na závěr

Víkend se ale vydařil, bylo to fajn. Možná že vzhledem k bezpečnostním rizikům na velkých adventních trzích bude lepší příště navštěvovat takové menší akce, je tam méně lidí a dá se jich navštívit za den víc.

Ale na obě místa se podívám ještě jednou, tentokrát třeba společně s návštěvou hradu Grabšteina nebo zámku Lemberk, možností v okolí je více. A na Oybinu podle jejich stránek pořádají večerní koncerty pod otevřeným nebem, historické kostýmované přehlídky a podobně, to by mohlo být zajímavé.

Podívejte se na rajče, omlouvám se za kvalitu, foceno mobilem, nepočítala jsem s veřejnou prezentací :-)

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.