Poslední pátek 13., v r. 2021, byl v mým vesmíru vlastně šťastný den, protože Ferince byla diagnostikovaná pyometra ještě relativně včas, ačkoli už v akutní fázi, a ten den jsem strávila strachováním, co operace. Když se tentokrát zase pátek 13., tentokrát května, blížil, řekla jsem si, že si vezmu dovolenou a toto pro někoho nešťastné datum strávím příjemnými činnostmi.

Ranní procházka při východu slunce se smečkou nepřinesla kýžené pozorování východu slunce, protože vysoká oblačnost spolehlivě kryla skoro celý obzor.

Marné čekání na východ slunce. Pohled severně od obce Klobouky u Brna

Psi si ale vycházku v příjemně chladných ranních hodinách náležitě užili. Nicméně za šera se hýbající se psové nefotí zrovna dobře a tak žádný foto důkaz o jejich přítomnosti tentokrát není. Na pátek bylo v předpovědi teplo, ale bylo bouřkové dusno a vlhko.

Hrad Špilberk, Brno

Když už jsem nemusela jít do práce, využila jsem možnosti projít se v lokalitě, kde do té práce musím chodit :D a dala jsem si takovou 10km trasu na jihovýchodním konci Brna, přes Chrlické rybníky a Holásecká jezera do přírodního parku Černovický háj, kde jsem ještě nikdy nebyla, ale zatím jen o něm párkrát slyšela.

Přírodní park Černovický hájek, divoký česnek

Černovický hájek je známá bašta medvědího česneku, ale protože ho v podstatě nikdy moc netrhám krom pár listů do pusy, když jdu kolem, nikdy jsem neměla potřebu jít ty stavy česneku kontrolovat. Možná, že od letoška budu chodit každý rok, protože nedozírné lány odkvétajícího česneku ve zbytcích lužního lesa byla naprostá pastva pro oči.

Česnek

Ale česnek se nakonec ukázal jako naprosto druhořadá zajímavost, protože v hájku to kypí životem naprosto úžasně. I první klíště jsem si donesla domů po hodince strávené v trávě vysoké po kolena, když jsem se snažila prorazit cestu ke kolejím a směrem do Komárova, abych se nemusela vracet. Marně.

Přírodní park Černovický hájek

Přírodní park Černovický hájek

Přírodní park Černovický hájek

V sobotu ale už byla předpověď ohledně oblačnosti mnohem lepší a tak jsem zvolila východ slunce v místě, kde by mi snad nemělo vůbec nic bránit v rozhledu. Místo bylo taky trochu zvoleno s ohledem na informaci, kterou jsem před pár dny dostala, a to výskyt bobra na Vyškovsku kolem řeky Hané. Jaký parádní místo je cestou z Brna na Vyškov, odkud by se dalo pozorovat? No přece z vrcholku Santon (296 m n. m.) s kaplí Panny Marie Sněžné. Vrchol je sice porostlý stromy přesně na východní stranu, což mě na místě trochu zaskočilo, přesto na možnost sledovat vycházející slunce jejich výška ještě pár let nebude mít vliv.

Kaple Panny Marie Sněžné

Potřebovala bych, aby o víkendu první autobusy jezdily před čtvrtou hodinou ráno, abych ten východ neměla příště s vyplazeným jazykem:), a bylo to tentokrát těsně, přestože na mě kamarád čekal u autobusu s autem.

Po skvělém začátku dne přišel na řadu zlatý hřeb soboty. Měla jsem v merku oblast s bobrem a to jsem nemohla nechat být jen tak. Když jsme dorazili na zadané místo, bobr už pózoval na břehu.

Bobr! Rychle foťák! To zklamání, když se z bobra vyklubala nutrie, by se dalo krájet, i když maminka nutrie se dvěma malýma dětma byla celkem roztomilá pozorovací záležitost. Nutrie v žabím bahňáku, kde přes kvákání skoro nebylo slyšet slova.

Dvě zvířata v záběru.

Moc hezký kout přírody k pozorování zvířat a testu mého nového dalekohledu z jednoho nejmenovaného řetězce (dostala jsem tip a za necelých 300 Kč je to fakt super kauf). Zklamání dnešního dne číslo 2: v dalekohledu jen mikrodíra, kterou není nic vidět... ale prej si napřed musím sundat brýle :D Po přiložení očnic přímo na oči se změnil svět, který jsem viděla. Naprosto parádní výhled a přiblížení bez nutnosti sledovat okolí přes těžký foťák, kterýmu to navíc žere baterky...

Co se stane, když máte na očích přiložen dalekohled a brýle opatrně držíte v druhé ruce? Kamarád začne něco nadšeně volat a ukazovat rukou. Takže co teď:

1) odhodit dalekohled, který není na krku, protože tam je foťák, 2) uvědomit si a nasadit brýle, 3) sledovat kamarádovu ruku, 4) lovit foťák a snažit se zaměřit objekt, 5) zmáčknout spoušť o pár vteřin později, kdy už na fotce je jen rozvibrované stéblo, 6) odložit foťák, 7) opatrně sundat brýle, 8) snažit se jednou rukou přiložit a zaostřit dalekohled... Z toho plyne poučení, že potřebuju tři ruce, protože dvě na to pořádně nestačí.

Přesto se i přes absenci třetí ruky nakonec daří nemožné. Aneb ledňáčka jsem v životě viděla jen jednou jako modrou šmouhu, která prosvištěla nad Svitavou. Až dodnes. Dnes jsem viděla ledňáčka znova. A ten ledňáček pózoval a nechal se chvíli sledovat, jak střemhlav sletěl dolů k vodě, ukořistil rybku a frnknul s ní do hustého porostu opodál.

Hodinu a půl jsme sledovali tůňku, nutrie a žáby. Ledňáček se ještě několikrát ukázal, i když než se ho podařilo najít v objektivu, stihnul frnknout. Při posledním pózování, když poseděl o fous dýl, ho ale pořád krylo stéblo... fotím, fotím a najednou mi dojde, že tam sedí DVA ledňáčci kousek od sebe! Chápete to, mnoho lidí v životě nemá možnost ledňáčka vůbec zahlídnout. Tetelím se blahem, ačkoli málokdy bych tento výraz v souvislosti se svojí osobou použila, teď je to čistý a nefalšovaný tetelení. Já viděla dva ledňáčky! Mezi řepkou a D1! Jaký existuje míň pravděpodobný místo jejich výskytu?

Dva ledňáčci.

Po nějaké době už začíná smažit slunko a je nejvyšší čas nechat ledňáčky v klidu, přesunujeme se k dalšímu cíli v blízkosti. Ke starým silážním věžím, kterých se obec Lysovice snaží zatím marně zbavit. Škaredé chátrající věže zapáchají tlející vodou, která se drží uvnitř, a vesele zarůstají nálety.

Staré silážní věže, Lysovice

Od škaredého k hezkému pokračujeme k NPP Větrníky na stále větrný kopec Větrník (394 m n. m.), kde to zase kypí životem, a domů.

Národní přírodní park Větrníky, Lysovice

Dneska prostě nejde o kilometry, ale o krásy naší přírody, a protože už začíná být nechutný vedro, na který jsem se ještě neaklimatizovala, ani mi ta menší fyzická námaha dneska nechybí.

Foto: Mawenzi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.

Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz