AUSTRÁLIE: Numbat

Jak už bývá u klokanů zvykem, tak tento kontinent mimo jiné oplývá i zvířátky, jaká jinde nenajdete. Tím ovšem myslím zvěřinu domorodou, tedy indigenous. Ve své většině zdejší savci oplývají kapsou. Jsou to vačnatci všech velikostí, barev a tvarů, žijící snad v každém ekosystému, pouště nevyjímaje, jako třeba vakokrt.

V dobách, než Terra Australis Incognita začal osidlovat bílý muž, žil jeden z těchto vačnatců téměř na celém jihu kontinentu. Jak se bílý muž zabydloval a s ním dovezení predátoři jako kočky, lišky a podobně, tak valem ubývalo přirozeného habitatu nejen tomuto vačnatci, ale i jiným druhům i nevačnatým, jako žáby, hadi, ba i ryby a ptáci. A tak mnohé už nespatříme živé. Vyhynuly. Jiné, jako předmět dnešního povídání, přežívají na malých ostrůvcích divočiny poblíž jižního pobřeží na jihu a západu kontinentu.

Numbat (Myrmecobius fasciatus) je rozkošné, nebojácné, ba oprsklé zvířátko velikosti větší veverky. Když zrovna hoduje, tak ignoruje i přítomného člověka. Dospělák i s krásně chlupatým ohonem měří 35 – 45 cm, váží 280 – 700 g, a když vyplázne svůj dlouhý lepkavý jazyk, tak měří o 6 – 9 cm více. Proč ten dlouhý jazyk? Tento bušový komediant se živí téměř výhradně termity. Proto se mu někdy říká i pruhovaný mravenečník.

Numbat, foto Martin Pot

Nemá však silné drápy jako mravenečník skutečný, a tak na pevné, jako z betonu postavené termitiště jeho drápky nestačí. Proto si čichem a sluchem nachází termití podzemní chodby, které si tito budují na cestu za potravou, obvykle uschlé kmeny stromů, a zeminou se pak těch několik centimetrů k chodbičce numbat prohrabe a pak už jen vyplázne jazyk a hoduje. Takový dospělák potřebuje za den slupnout kolem 20 000 termitů. Tito mu poskytnou nejen potřebné živiny, ale i překvapivé množství tekutin a tak tento rozverný chlupáč nepotřebuje téměř pít vodu.

Numbat pobíhá po povrchu země podstatně déle než homo sapiens. Od vačnatců se oddělil, čili divergoval, někdy před 32 – 42 miliony lety, během pozdního eocénu. Numbat je zvířátko striktně denní, tedy za potravou se vydává po rozbřesku, kdy jsou aktivní i termiti, anebo k večeru. K tomuto mu slouží vynikající zrak, nejlepší ze všech vačnatců.

Přes noc a v létě přes horký den obvykle chrní a nebo jen jaksi strne – znehybní, a to v zimních měsících, kdy jsou dlouhé noci až na 15 hodin. Takto bydlí buď v dutině kmene stromu a nebo noře. Tato je 1 – 2 m dlouhá, zakončená kulovitým hnízdem, které si vystele suchým a měkkým materiálem, travinami a nebo peřím či srstí.

Mamina je obvykle gravidní 14 dnů a potom mívá obvykle 4 mláďata ve vaku, nevaku. Jako kuriosita mezi vačnatci vak nemá, jen zvláštní ochlupení v okolí 4 bradavek, na kterých jí pak přisátá mláďata visí. V Zoo v Perthu, když na to mamina nemá, odchovávají mláďata i manuálně, tedy ručně (zde je video)

A tady jsou další fotky a videa. A fotoalbum na Rajčeti je zde.

Psáno 23. 03. 2016.