Předchozí díl najdete zde.

Když k nám přišla princezna Kess, rozježená neučesatelná fenka, byla vybavena pytlem granulí od Kristíny s tím, že „není vybíravá a žere prakticky všechno“. A že máme být ostražití, co se krmení týče, aby se nepřeží… abychom ji nepřecpávali, že ona si ráda dá.

V praxi to vypadalo tak, že ke granulím se čuchlo, pokud byly vytuněné mlékem, vypilo se mléko a granule se nechaly na později. Inu nežereš – tak nežer, hlady se ještě žádnej nepokadil.

Kess u kamen

Protože se Kessině dostalo opravdu kvalitní výchovy, nesomrovala u stolu a naše jídlo ji nechávalo navenek chladnou. Celou dobu rodinného oběda dokázala strávit pokojně na pelíšku, ale zvolna přišla na to, že někdo má holt měkké srdce a není schopen pochopit, že pes se od stolu nekrmí. Ale budeme muset nastolit tvrdý režim a udržet ho. Aspoň tak, že Kess si počká na prázdný talíř, né že bude blbě čumět a vyjadřovat pohledem „to seš teda hamoun, když to chceš všechno sníst sám“.

Vzpomněla jsem některých bývalých psů a toho, že se řadě z nich jako pochoutka dávala chleběnka, tedy usušený kousek chleba, který si pes žužlal a čistil si tím i zuby. Nabídla jsem kousek ztvrdlého chleba Kess, ta si ho zdvořile odnesla, párkrát převalila v tlamičce, vyplivla na zem a otočila se k tomu zády. Když jí někdo nabízel piškot, tak ho jen očuchala a ani se nenamáhala ho ochutnat. No fajn, říkala jsem si – pečivo nežereš, to vůbec nevadí, granule mají standardní výživové hodnoty a žádnou pšeničnou docpávku pes nepotřebuje.

Ale to jsem se spletla!!

Kess s kočkou

Na návštěvě si Kess všimla našeho oblíbeného kamaráda, anžto baští sušenku. Chvíli – slovy klasika – ho fixírovala pohledem, a když to nezabralo, tak si na něj zlehka štěkla. Málem mi údivem vypadlo kafe z ruky! No a co myslíte, že Karel udělal? Dal jí kousek sušenky. Na precedens zaděláno.

Její kámoška, pudlice Molly, ta umí somrovat opravdu profesionálně, ale je zvyklá, že né u každého uspěje. A jako pravý somrák si s tím neláme hlavu, někdy to vyjde, někdy ne. U Helenky, tam uspěje vždycky. Na stůl jsem dala v troubě osmahlé plátky veky, na troše oleje, aby si na to hosté mohli namazat různé pomazánky, přeci se nebudu patlat s chlebíčkama… A tak se na lavici svorně usadily Kessina a Molly a Helenka jim „křupinky“ lámala na menší kousky a ty potvory se cpaly. My jsme tomu přihlíželi a nenapomenuli ani Helenku, ani čuby. Tak se pak nemůžeme divit, že jo…

Kess u kamen

Kess se naučila dokonale dešifrovat zvuky domácnosti. Otevření lednice je sice zajímavý zvuk, ale samo o sobě to ještě nic významného není. To až když lupne víčko od jogurtu nebo se odtrhává víčko z kelímku tvarohu, to je něco jiného. To se pes Kess ihned dostaví, bude se kuchaři motat pod nohama a nechá na sebe šlapat, jen aby nezmeškala, až se bude podávat zbytek.

Ano, nový pes – staré zvyky. Na rozdíl od Bonynky si Kess neumí packami ten kelímek přidržovat, ale snad na to taky přijde. A možná se nám podaří ji naučit, aby ho po vylízání přinesla? Petra K. mi radí metodu klikru – uvidíme, jestli se to já naučím a pochopím, abych ji to naučila. Máte s tím zkušenosti?

Tak nevím, kdo z nás tu slušně vychovanou čubičku kazí víc. Já se aspoň snažím, když jí dáváme nějaké vočvaňky od vaření mimo dobu krmení, třeba ty žužlavosti z vařeného hovězího, co nedáváte do polévky, tak aby to měla ve své misce a né přímo od stolu.

Kess s kočkou

Čas ukáže, jak moc toho psa zkazíme. Ona je princezna Kess ve své neučesatelnosti tak roztomilá, že se nad ní návštěvy rozplývají, a my jsme pořád dojati tou její setrvalou potřebou mazlení a láskyplného tlapkání, že ji zřejmě úplně rozmazlíme.

P.S.: Musím ještě napsat, jak Kessinu zhodnotila kamarádka doma, která ji viděla před měsícem – prý se Kess spravila (čti: ztloustla) a je méně rozježená, tedy evidentně spokojenější a taky méně vyplašená. Na spřáteleného psa už nereagovala panicky, lehce se mi schovala za nohy, ale pak společně absolvovali procházku, dokonce mu umožnila, aby si k ní čuchnul, což je velký pokrok. Ale zdá se mi, že je taky méně ochotná okamžitě střelhbitě poslechnout na slovo. Začíná se, dáma, rozhlížet kolem sebe a absolutní podřízenost se nám zvolna začíná vytrácet… Tak začneme víc citýrovat, to nikdy neškodí.

Foto: Zdena Jůzlová. Když kliknete do kteréhokoli obrázku v textu, najdete další fotky!