25.7.2021 | Svátek má Jakub


PSI: Kess (3)

16.11.2020

Předchozí díl najdete zde.

Když k nám přišla princezna Kess, rozježená neučesatelná fenka, byla vybavena pytlem granulí od Kristíny s tím, že „není vybíravá a žere prakticky všechno“. A že máme být ostražití, co se krmení týče, aby se nepřeží… abychom ji nepřecpávali, že ona si ráda dá.

V praxi to vypadalo tak, že ke granulím se čuchlo, pokud byly vytuněné mlékem, vypilo se mléko a granule se nechaly na později. Inu nežereš – tak nežer, hlady se ještě žádnej nepokadil.

Kess u kamen

Kess u kamen

Protože se Kessině dostalo opravdu kvalitní výchovy, nesomrovala u stolu a naše jídlo ji nechávalo navenek chladnou. Celou dobu rodinného oběda dokázala strávit pokojně na pelíšku, ale zvolna přišla na to, že někdo má holt měkké srdce a není schopen pochopit, že pes se od stolu nekrmí. Ale budeme muset nastolit tvrdý režim a udržet ho. Aspoň tak, že Kess si počká na prázdný talíř, né že bude blbě čumět a vyjadřovat pohledem „to seš teda hamoun, když to chceš všechno sníst sám“.

Vzpomněla jsem některých bývalých psů a toho, že se řadě z nich jako pochoutka dávala chleběnka, tedy usušený kousek chleba, který si pes žužlal a čistil si tím i zuby. Nabídla jsem kousek ztvrdlého chleba Kess, ta si ho zdvořile odnesla, párkrát převalila v tlamičce, vyplivla na zem a otočila se k tomu zády. Když jí někdo nabízel piškot, tak ho jen očuchala a ani se nenamáhala ho ochutnat. No fajn, říkala jsem si – pečivo nežereš, to vůbec nevadí, granule mají standardní výživové hodnoty a žádnou pšeničnou docpávku pes nepotřebuje.

Ale to jsem se spletla!!

Kess s kočkou

Kess s kočkou

Na návštěvě si Kess všimla našeho oblíbeného kamaráda, anžto baští sušenku. Chvíli – slovy klasika – ho fixírovala pohledem, a když to nezabralo, tak si na něj zlehka štěkla. Málem mi údivem vypadlo kafe z ruky! No a co myslíte, že Karel udělal? Dal jí kousek sušenky. Na precedens zaděláno.

Její kámoška, pudlice Molly, ta umí somrovat opravdu profesionálně, ale je zvyklá, že né u každého uspěje. A jako pravý somrák si s tím neláme hlavu, někdy to vyjde, někdy ne. U Helenky, tam uspěje vždycky. Na stůl jsem dala v troubě osmahlé plátky veky, na troše oleje, aby si na to hosté mohli namazat různé pomazánky, přeci se nebudu patlat s chlebíčkama… A tak se na lavici svorně usadily Kessina a Molly a Helenka jim „křupinky“ lámala na menší kousky a ty potvory se cpaly. My jsme tomu přihlíželi a nenapomenuli ani Helenku, ani čuby. Tak se pak nemůžeme divit, že jo…

Kess u kamen

Kess u kamen

Kess se naučila dokonale dešifrovat zvuky domácnosti. Otevření lednice je sice zajímavý zvuk, ale samo o sobě to ještě nic významného není. To až když lupne víčko od jogurtu nebo se odtrhává víčko z kelímku tvarohu, to je něco jiného. To se pes Kess ihned dostaví, bude se kuchaři motat pod nohama a nechá na sebe šlapat, jen aby nezmeškala, až se bude podávat zbytek.

Ano, nový pes – staré zvyky. Na rozdíl od Bonynky si Kess neumí packami ten kelímek přidržovat, ale snad na to taky přijde. A možná se nám podaří ji naučit, aby ho po vylízání přinesla? Petra K. mi radí metodu klikru – uvidíme, jestli se to já naučím a pochopím, abych ji to naučila. Máte s tím zkušenosti?

Tak nevím, kdo z nás tu slušně vychovanou čubičku kazí víc. Já se aspoň snažím, když jí dáváme nějaké vočvaňky od vaření mimo dobu krmení, třeba ty žužlavosti z vařeného hovězího, co nedáváte do polévky, tak aby to měla ve své misce a né přímo od stolu.

Kess s kočkou

Kess s kočkou

Čas ukáže, jak moc toho psa zkazíme. Ona je princezna Kess ve své neučesatelnosti tak roztomilá, že se nad ní návštěvy rozplývají, a my jsme pořád dojati tou její setrvalou potřebou mazlení a láskyplného tlapkání, že ji zřejmě úplně rozmazlíme.

P.S.: Musím ještě napsat, jak Kessinu zhodnotila kamarádka doma, která ji viděla před měsícem – prý se Kess spravila (čti: ztloustla) a je méně rozježená, tedy evidentně spokojenější a taky méně vyplašená. Na spřáteleného psa už nereagovala panicky, lehce se mi schovala za nohy, ale pak společně absolvovali procházku, dokonce mu umožnila, aby si k ní čuchnul, což je velký pokrok. Ale zdá se mi, že je taky méně ochotná okamžitě střelhbitě poslechnout na slovo. Začíná se, dáma, rozhlížet kolem sebe a absolutní podřízenost se nám zvolna začíná vytrácet… Tak začneme víc citýrovat, to nikdy neškodí.

Foto: Zdena Jůzlová. Když kliknete do kteréhokoli obrázku v textu, najdete další fotky!

Zdena Jůzlová Neviditelný pes


LETNÍ SOUTĚŽ: Už jste navštívili Archeopark Chotěbuz?
LETNÍ SOUTĚŽ: Už jste navštívili Archeopark Chotěbuz?

Vkládejte svoje tipy na výlety s dětmi a vyhrávejte hodnotné ceny po celé léto. Kam vyrazit tento týden? Navštivte třeba Archeopark Chotěbuz.






KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !