Z. Jenny 19.5.2015 21:37

Milá Jitur,

jsem tu pozdě ale přec. Máš pravdu, smečka musí být pod dohledem, když přijde nováček, nikdy nevíš jaká bude reakce a tak je lepší mírná cezura a korekce, než potom plakat. Už jsem se zmínila dříve, že když přišla malá stará Babu, měla jsem obavy ale dopadlo to tenkrát dobře.Babu je neohrožená babuša a chudák Ája se z obavy, že bude přehlížena, krátce po shlédnutí Babu, počůrala. teď spolu spí jak vláček na našem gauči, jedna za druhou. :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 19.5.2015 21:07

Jako Matylda

"Taky jsem všem zvířatům dala jasně najevo, že nikdo nebude nikomu ubližovat, protože to trpět nebudu. Pochopili to úplně všichni."

Tak nejak i u nas. Za skoro 20 let souziti psu a kocek jsem resila pouze dve situace. Vzali jsme si chrobacka chlupacka kocourka, a nase do te doby jedinacek Ms. Kiddie k nemu nezaujala kladny postoj. Kdy uz to vypadalo, ze nastala tolerance, tak mu Kiddinka jednu ubalila a rozsekla mu oko. Musel na veterinu a zustat tam dele nez indikovano, protoze tady byli nasi a meli jsme zamluveny dum na ostrove. Mela jsem s Ms. Kiddie zasadni pohovor a dala najevo krajni nelibost. Od te doby uz nebyl problem.

A pak kdyz si maly Kuliferda prisel podat prihlasku na pozici domaciho kocoura. Nechavala jsem ho obcas na verande navecer s Holsteinama (mamina + 2 synci), ale to moc k nicemu nevedlo. Kulich Roztomily se jim radostne vrhal do jejich misek s jidlem. Holsteini v domacim prostredi, tj. na verande, poodesli k jine misce, ale Kulich hned za nema. Zkratka zacal Holsteinum lezt na nervy. A ani jsem se jim nedivila. Venku, tam se tak moc nezinyrovali - to bylo jejich a vypadalo to, ze mileho Kulicha vyzenou. Tak je z nej kocour vnitrni. Dnes uz mame jen jednoho Holsteina Pepu, a jak Pepa starne, tak vezme rad za vdek domem a s Kuliferdou vychazeji nadherne. Kdyz obcas spolu chteji mit konflikt, zadupu, zatleskam jim u cernejch ksichticku a hosi toho nechaji. Se psama problem nikdy nebyl. Asi mam stesti. Ale fakt je, ze excesy netoleruju a nejak to ty kocici hlavicky vi, tak to ani nezkousi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 19.5.2015 12:22

Moc se mi líbí fotka č. 5

anebo Ozzy připlácnutý Kviksem. Je vidět, že ti dva dva se mají navzájem na háku.

Jsem ráda, že to u vás tak vychází. Mě čeká o prázdninách hlídání kočkoura a tak lapám každou radu a jsem za ně vděčná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 19.5.2015 11:08

skvělý osvětový článek

teda je to báječně sepsané vyprávění, ale také velmi dobrý popis způsobu, jak seznamovat dvě zvířata - zde hlavně mezidruhově pes a kočka

u mně stejně jako třeba u Hepči šlo vždy o případ kočka-kočka... a vzhledem k tomu, že Nyny neměla sourozence, ani neznala čtyři roky vůbec žádnou jinou kočku, je to tak trochu asociálka (chicht)

ani jednu kočku nepřijala a zpočátku je od sebe syčením i binknutím tlapou odháněla - což mě mrzí hlavně u Zuzanky Málinky, protože ta se chtěla tulit a kamarádit... dnes už o to vlastně moc nestojí ani ona (i když pokud jen trochu může, Nýnu olízne nebo si k ní aspoň čuchne)

ale je to ona, co se BÁLA veškerých koťat (depozitních), které tudy prošly, a to až tak, že se počůrala... Nynyška je teď už v letech a naopak ona nějaká koťata už VŮBEC neřeší, dokonce poodstoupila, i když jí Mikulenky vlezly do misky(!!!) - nejspíš byla tak šokovaná tou drzostí, že se v tu chvíli na nic nezmohla

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2015 10:49

Já jsem měla velké štěstí

Také hezké vylíčení seznamování. Prostě každý je originál a osobnost!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 19.5.2015 10:39

Přinesenou kočku

jsem nechali psici/psicím očuchat pokud možno ještě v přepravce, a pak jsem ji pustila ven. Dozorovala jsem, co se děje. Polárku Borůvka očuchala a nijak zvlášť neřešila, Macešku obě feny adoptovaly během jednoho dne. Polárka byla mladší a bála se o něco víc (ale ne že by na pár dní zalezla, to zas ne), Maceška ostřílená životem nic moc neřešila. Mladší fena Světluška byla nadšená, že jsme jí přinesli novou kočku, když se jí původní Polárka nezodpovědně ztratila, a lehla si k Macešce zalezlé pod pohovkou hned první den odpoledne.

Asi jsem měla štěstí. Polárka byla od naší Bubu, takže vyrostla s labradorkou, a u Macešky jsem v útulku žádala kočku, co se nebojí psů. Dospělá kočka mi nevadila, i když jsem původně chtěla kotě.

Je pravda, že náš dům má otevřené všechny dveře kromě záchodu a občas koupelny, takže vykonat případný ústup lze snadno. Ale taky jsem všem zvířatům dala jasně najevo, že nikdo nebude nikomu ubližovat, protože to trpět nebudu. Pochopili to úplně všichni.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 19.5.2015 10:25

Já jsem měla velké štěstí,

Anka sice na mini Mikeška hrozně hulákala a vypadala, že ho chce sežrat, takže jsme je na první noc od sebe oddělili, druhý den pečlivě hlídali (byla neděle) a potom několik dnů na dobu, kdy jsme byli v práci, byl Mikešek zavřený u syna v pokoji. Pro jistotu, i když Anka se brzo uklidnila, jakmile zjistila, že ten nezvyklý pach k nám už bude nastálo patřit.

Proti Bertíkovi, který přišel o měsíc později, se Anka s Mikešem svorně zamračeně posadili a dávali mu najevo, že sem nepatří a když už sem tedy musí patřit, tak že to je náplava bez veškerých práv. Dokonce malý Mikešek se proti stejně starému Bertíkovi stavěl ostražitěji než Anka.

No a když přišla Rózka, odmávla od sebe jakýkoli případný nesouhlas hrdým postavením ocásku - nikoho neřešila a nikdo tudíž neřešil ji. :o) Prostě jen nakráčela do bytu a začala u nás bydlet, jako by se tam narodila. Fascinující. :o)

Pěkný a potřebný článek - určitě je potřeba dát zvířatům čas a prostor na seznámení, je potřeba to kontrolovat a jistit, protože zvířata se mohou bát o sebe nebo o naši přízeň a mohou zazmatkovat.

Přeju všem dobrý den. <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2015 9:59

já bohužel

Chce to určitě asistenci dvounožce, protože i když je jeden hodný mazel, člověk nemůže předvídat tak úplně reakci toho nováčka, že?!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 19.5.2015 9:22

Milá Jitur, moc zajímavý článek!

Hlavně souhlasím s tvrzením, že je třeba vždy zabezpečit zvířatům únikový prostor. To je opravdu zásadní pravidlo!

Když jsme si pořídili před lety Čitu, tak Daník, jinak dobrotivé zvíře, měl právě nevyřízené účty se sousedovic kocourem a přenesl svoji averzi na všechny kočky. Seznámení s kotětem a později koťaty, mu pomohlo otupit hrany agrese, ke které měl kvůli útoku sousedovic Ferdy velmi blízko. Popravdě sžití s našimi kočkami mu vrátilo zpátky přívětivější pohled na kočičí svět. Svým způsobem to byl zázrak, řekla bych:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Sedláková 19.5.2015 8:24

Zajímavé povídání o soužití

Já mám zkušenost jenom se soužitím kočičáků.

Po bojovných začátcích si to Hepinka s Honáskem vyřídili mezi sebou a pak mezi nimi vládlo klidné příměří.

S Fousínem,i po více jak půl roku co je u nás, je to pořád takové nijaké. Hepina ho pořád vysyčuje a vrčí na něj. Fous jí občas ze sportu prožene. Fousík jí pořád leze do misky, bezdomovecký syndrom u něho nemizí. Ale už dokázali i spolu ležet na jedné posteli. Ne vedle sebe ale kus od sebe. Ale i to je úspěch.

Míša z Plzně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 19.5.2015 7:50

já bohužel disponuji i tím nejhorším zážitkem

takže opravdu i zvíře hodné, poslušné socializované je třeba při příchodu do nového domova nebo nového přírůstku hlídat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 19.5.2015 6:58

hezký den

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Hezky popsané mezidruhové setkávání.

• reagovat
• nahlásit příspěvek