29.3.2024 | Svátek má Taťána


ROZCESTNÍK: Výlet do Austrálie

31.7.2017

Na začátku února byl Chris zase vyslán pracovat na projektu v zahraničí, tentokrát v Austrálii; po čase se ukázalo, že tam bude pět měsíců, až do konce června, a začal mě přemlouvat, abych se k němu na poslední dva týdny pobytu připojila. K tomuto účelu jsem já musela nejdříve přemluvit vrchní sestru, aby mi změnila dovolenou, kterou jsem už dávno měla schválenou na konec července, a taky sebe, protože létání je pro mě stovka malých utrpení, která mi celkově ničí tělo i duši. Proto cestu letadlem rozvádět nebudu a skočíme rovnou do Austrálie.

Co mě tedy zaskočilo asi nejvíc, je ta neskutečná dálka. Všichni víme, že tam někde na opačné straně je Austrálie a že je to docela daleko, ale fyzicky tam cestovat a pobývat působilo tak, že jsem neustále měla na mysli, jak moc vzdálená jsem od Evropy a od domova, a byl to zvláštní i strašidelný pocit.

Z domu jsem odjela ve středu 14. června v 9 ráno a do Austrálie docestovala asi o 30 hodin později, místní čas čtvrtek hodinu před půlnocí, odtud mě můj milovaný vyzvedl, a zatímco nás taxi odváželo přes noční Sydney do apartmánu, tak mi sdělil, že za několik hodin musíme zpátky na letiště, protože letíme na pět dní do Brisbane.

I přesto je pořád naživu, protože v tu dobu jsem byla bez sebe z nevyspání a z bolesti zad, takže jsem neměla energii účinně vysvětlit nesouhlas s cestovním plánem.

Let do Brisbane trvá jenom 90 minut; přiletěli jsme do horkého pátečního rána, vyzvedli si auto z půjčovny na letišti a vydali se do jednoho z městeček na pokraji Brisbane, kde bydlí manželův strýc Alan, který nás s jeho ženou mile přijal a ubytoval.

Červnová zima v Austrálii - jasné nebe i slunce

V Austrálii jsou hodně populární přízemní domy bez patra, kde jsou všechny obytné pokoje, ložnice a kuchyně na jedné úrovni. Třeba je to tím, že Australani mají spoustu prostoru na stavbu – 3 lidí na km2 , v porovnání se 137 v Česku a 271 lidí na km2 v Británii. Z toho, co jsem viděla, je v těchto domech hodně šero, i když po většinu roku jsou lidé asi rádi, že mají v domě stín. Vzhledem k tomu, že červen je zimní období, bylo v domě i celkem chladno bez topení, i když venku bylo kolem 20 až 25 stupňů (nikde, kde jsme byli, jsem neviděla ústřední nebo jakékoli jiné topení). Sluníčko bylo opravdu zářivé jasné, jiné než svítí tady pro nás, což můžeme být rádi, protože dva že tří obyvatel Austrálie dostanou v průběhu života rakovinu kůže, jak praví Alan (a cancer.org).

Koala.

Hned po vybalení a hrnku čaje jsme se vydali na zahradu obdivovat bazén (ten mají snad všechny domy?), místní flóru a faunu; barevní papoušci všude! Taky hejna bílých kakadu – jsou krásní. Zbytek dne byl taky nabitý zážitky; zašli jsme si na oběd do mého oblíbeného Nandos, potom nás Alan zanavigoval do místní záchranné stanice pro koaly. Do té doby jsem si neuvědomila, že to je zaručeně nejroztomilejší zvířátko na Zemi. Po půlhodinovém sledování spících a nehybných medvídků koala jsme se vydali dál, do krásného velkého budhistickeho chrámu s přilehlými zahradami, a na procházku kolem jezírka s vodními ptáky. A aby těch zážitků nebylo na první den málo, podél cesty nám skákali klokani.

Druhý den jsme se vydali do Gold Coast, město na pobřeží Pacifiku asi 66 km od Brisbane, rozhodli jsme se pro výlet do Sea World. Když jsme si dostatečně užili tučňáků, delfínů, žraloků, lachtanů a dalších obyvatel tohoto tematického parku, zajeli jsme si do kasina na koktejl a ruletu. Já jsem okamžitě ztratila 50 dolarů, což bylo maximum, které jsem byla ochotna obětovat na hru, zatímco Chris vyhrál asi 100 dolarů. Hazardní hry jsou v Austrálii opravdu populární, přes 80 % dospělých se jim věnuje a Australská kasina jsou obrovská. Nakonec jsme si zajeli do rybárny na nábřeží, kde rybáři vykládají denní úlovky, a nechali jsme si opéct čerstvou barramundi a kalamary s hranolkama, které jsme potom jedli u stolku venku za davového žebrání racků a ibisů.

Klokani

Třetí den jsme jeli do dalšího tematického parku, Paradise Country, repliky ovčí farmy s ukázkami stříhání ovcí, práci border kolií a koní, taky měli v ohrádkách koaly, emu, psy dingo, a navolno tam pospávali klokani. Počasí bylo pořád krásné, slunečno, občas zataženo, přes den horko, ale sluníčko zapadalo hodně brzo, kolem čtvrté nebo páté hodiny a hned potom se vždycky značně ochladilo.

V pondělí, náš poslední den, jsme se vydali na výlet do Australia Zoo. Tato Zoo patří rodině Irwin, jejich syn Steve Irwin byl známý přírodovědec a milovník krokodýlů a různých ještěrek. Zemřel před devíti lety, když ho při filmování pro televizi bodl jedovatý rejnok, ale zoo je stále v rodině, úžasně udržována. O zvířata je očividně skvěle postaráno, všechna mají veliké prostory, uprostřed zoo je aréna, kde jednou denně předvádějí krokodýly, papoušky a dravé ptáky, všude jsou lavičky, stín, bylo tam opravdu příjemně.

Australia Zoo. Krmení krokodýla.

Zvířat tam sice není tolik jako ve velkých zoologických zahradách, ale i tak jsme viděli hodně a cestou zpátky ze zadní části zoo, kde se proháněli nosorožci a žirafy, jsme si sedli na vláček, aby nás dovezl zpátky ke vchodu, protože nožky bolely. Na rozloučenou jsem si jako suvenýr z Austrálie koupila plyšovou koalu, a tím bylo moje štěstí dokonalé.

V úterý nám letělo letadlo až v 6 večer, tak jsme si ještě všichni stihli zajet do dalšího pobřežního městečka na oběd s výhledem na oceán, a potom už se jelo na letiště a zpátky do Sydney. Ve středu, čtvrtek a pátek musel Chris ještě do práce, tak jsem využila čas spánkem a potulováním se po místním obchodním centru. Původně jsem plánovala výlety do centra, ale přemohla mě hrozná únava. Fakt je, že jsem pracovala 75 hodin v práci během 8 dnů před odletem na dovolenou, plus dlouhá cesta a každodenní turistika, a k tomu neschopnost si zvyknout na desetihodinový časový posun, prostě jsem na tři dny víceméně odpadla.

Circular Quay

S turistikou jsme pokračovali v sobotu. Zajeli jsme si do centra Sydney na Circular Quay, kde jsme si koupili dvoudenní lístek na turistický autobus, kde jsme svrchu mohli sledovat zajímavosti velkoměsta. Dále jsme si zašli do Čínské zahrady, schovaný poklad ve středu města. Bylo tam úžasně krásně a mám hafo fotek jako důkaz. V pozdní odpoledne byla součástí ceny lístku dvouhodinová plavba po Darling Harbour s výhledy na Opera house, Harbour bridge, nádherné domovní čtvrti pro milionáře kolem přístaviště, tisíce plachetnic a lodí, bylo to pěkné. Potom jsme jeli zpátky do Chatswood, obchodní čtrvti, kde byl Chris ubytovaný, a zašli si do thajské restaurace na večeři.

Projížďka v Harbour.

V neděli byl program podobný, zase zpátky do centra na turistický autobus, objet okruh, co jsme v sobotu nestihli, a zase v ceně lístku jsme si vystoupili u nejvyšší věže v Sydney, s výhledem až 100 kilometrů po okolí. Po prohlídce jsme se vydali přes most na opačnou stranu Darling Harbour, kde jsme poseděli v Hard Rock café, a po několika koktejlech a velké večeři jsme si zajeli do Star kasina. Chris se totiž namlsal 100 vyhranými dolary v Gold Coast a chtěl si úspěch zopakovat, marně. Po západu sluníčka, když začala být zima, zase zpátky domů, na večeři do libanonské restaurace, a do postýlky.

V pondělí jsme byli trochu nerozhodní, kam jít, chtěla jsem do Taronga Zoo, a Chris chtěl na ostrov Manly, že je tam krásně; nakonec jsme jeli trajektem na Manly, protože v zoo jsme už byli v Brisbane. A v Manly opravdu bylo krásně, prošli jsme se kolonádou po středu města a po deseti minutách skončili na písečné pláži s výhledem na Pacifický oceán. Protože jsme byli zmožení turistikou, zbytek odpoledne jsme seděli v příjemné místní restauraci s výhledem na oceán a užívali si dovolené.

V Manly.

Náš poslední den jsme balili kufry, poklidili apartment, zašli do restaurace na sushi, a odpoledne jeli do hospůdky pod Harbour bridge, kde nás pozvali Chrisovi australští kolegové na rozloučenou. A ve středu večer jsme se vydali na dlouhou cestu domů do Anglie.

Foto: autorka. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie.

Fallen DragonKin Neviditelný pes