Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Gratuluju a přeju mladým hodně lásky, pohody a neutuchajícího smyslu pro humor.

Moje první svatba byla rodinná a ta druhá s Vaškem minimalistická a s příteli. Tedy ti přišli až večer, po práci, protože jsme se brali v pátek (den volna navíc). Na svatbě nás byl jen nezbytný počet, tedy čtyři, a pak jsme šli na guláš do bufetu. Šaty půjčené a jako kytice pět narcisů. Chtěla jsem kytku skromnou, ale nakonec to byl vlastně luxus. Sežeňte takovou kytku v zimě v roce 1985 cestou na národní výbor!

Páni, Meggie měla tak důležitý úkol! Je šikovná, že se ho zhostila na výbornou.

Já jsem zažila svatbu na Slovensku, ta byla tedy ve velkém stylu, jak jinak. A vzpomínám i na svatby mé sestřenice a mého bratrance, původně to vypadalo, že to bude dvojsvatba v jednom termínu, pak si ale sestřenice postavila hlavu, že ona chce být na svojí svatbě jediná nevěsta, a tak nakonec se konaly dvě svatby v rozmezí 14 dnů. A nebyly to žádné malé svatby. Vzpomínám, že moje teta z toho byla dost vyřízená.

No, dvě svatby během čtrnácti dnů, to musel být být zážitek samo o sobě .

Pokud bych se s druhou nevěstou snášela dobře, považovala bych to asi za docela hezký fór... i když kdo ví, ono se mi to dneska snadno říká .

Zano, moje svatba byla jako přes kopírák tvoje, jenom místa byla jiná. Protože Praha 1, tak Staroměstská radnice, Bruselský pavilon, šaty mi šila maminka, až teď je mě jí líto (já mladá blbka jsem si vyžádala malé knoflíčky odshora až dolů), ke kadeřnici Drahuně až do Košíř pro mne zajel tatínek a obličej jsem si namalovala sama. Prstýnky odněkud vyčarovali moji rodiče. V té době, plus mínus, se všecko dělo nějak podobně. Ale stejně si myslím, že bylo víc radosti, když se něco za těch podmínek povedlo. Dneska, kdy trh překypuje vším možným a nemožným, mi to spíš připadá jako stresová situace. Nevím. Asi ta radost má zase jiné formy. Určitě.

Taky si myslím, že příliš velký výběr neusnadňuje život. Ale ano, oni si to zase užívají jinak .

Původně se chtěli brát v Itálii u jezera Garda - nějak je to tam chytlo. Už nás připravovali na to, že to budou jen oni dva a dva svědci, oslava se pak udělá doma. Jenže se to zadrhlo, Italové povolují svatby jen na vybraných místech a ta se jim nelíbila. Takže vymysleli tohle.

Jo, nevěsta u kadeřnice nebyla - má na hlavě něco jako (přírodní) afro, které se dá jen umýt a případně občas ostříhat . A stejně jí sluší.

Vdávala jsem se v roce 1974 v Lounech, svatebčanů do 20, oběd naprostá klasika, kytici mi sehnal táta přes nějakého známého ve sklenících v Nečemicích - gerbery, prstýnky jsme koupili už někdy na podzim bez problémů v Praze - svatba byla v březnu. Šaty mi ušila mamky kamarádka, vyhlášená švadlena, dostala jsem je od ní jako svatební dar.

Za to když se ženil syn.... svatba v Žatci, ovšem hostina atd. v Holedeči na louce, měli půjčené párty stany vč, stolů a židlí, vařil mu kamarád, který vařil všude možně po světě, dokonce i Obamovi, ale já měsíc před plánovanou operací žlučníku opravdu jen ochutnávala, abych jim nezkazila svatbu svým žlučníkovým záchvatem :-)). Naštěstí mě minulo shánění šatů pro nevěstu, její účes a líčení. Za to jsem neuváženě slíbila, že upeču svatební koláčky, upekla jsem jich kolem 500, kdyby mi MLP nepomáhal s náplní atd, tak je peču ještě dneska. Nejvíc mne dostalo, že podle zvyku nesmí spát ženich s nevěstou před svatbou v jednom domě. Svatá prostoto! Oni měli už tříletého Matěje a bydleli spolu 6 let! Tak že budou spát s Máťou tady. Dobře, ale svatba byla v 10 hodin, je to cca 50 km a já už viděla v barvách, jak to nestíháme. Nakonec to dopadlo tak, že Lucka spala u kamarádky v Žatci, kde stejně šla ráno k holiči a na líčení, Marek s dětmi (má dcerku z prvního vztahu, té bylo v té době 8 let)v Holedeči a my tam přijeli po deváté. Svatba byla perfektní, už to budou tři roky v létě. A my jsme vloni oslavili v Lounech svoji zlatou svatbu.

Páni, zlatá svatba! Tak to už je co slavit

Synek byl kamarádovi na svatbě podobné tomu, co píšeš. Párty stany, mraky lidu, prý moc dobré jídlo . Ovšem absolvovat tohle s nemocným žlučníkem je fakt mrzutý...

Teda já byla na svatbě (nikoliv vlastní) v devátém měsíci, taky to nebylo nic moc. A to se prosím vdávala moje nejlepší kamarádka a její matka (ona to byla velmi specifická žena) si postavila hlavu, že jí těhotná nesmím jít za svědka, jak by to vypadalo.

Moje zkušenost, rok 1984: obřad jsme měli na Staroměstské radnici, oba jsme byli z Prahy 4, tudíž byl stanoven nějaký poplatek, že nepatříme na Prahu 1; hostinu jsme objednávali společně s manželem v Nové scéně ND; šaty jsem měla od kamarádky zapůjčené, šité z nějaké francouzské krajky; v kytici byly orchideje phaphilopedium (které měla už moje mamka) - manžel je sehnal na radu kamarádky květinářky v zahradnictví ve Střešovicích; den před jsem si zašla ke kadeřnici na "tupý" střih; a ráno jsem si účes upravila a malovala se taky sama...

Ještě, ano bylo nás kolem dvaceti, prstýnky byly přes známého známého zlatníka.

nechtěla jsem velkou svatbu a humbuk okolo..měla jsem tam 20lidí (na mne moc- vystačila bych s ženichem a 2 svědky...humbuk si objednala tchyně-trubače a rejži (tou dostal její syn do oka a svatbu proslzel-tahal mu to po víkendu z oka doktor)..dorty mi hospoda dala do místnosti,kde byla druhá svatba..museli je k nelibosti těch svatebčanů,co si na ně brousili zuby,vracet..a když před námi rozbíjeli talíř,tak se střeb odrazil a pořezal mi nohu a rozsekl šaty..prstýnky mám v šupleti (po rozvodu, jsem si tu krabičku s nimi prostě zabavila)..jsou skoro nenošené,pěkné..třeba si z nich nechám něco udělat...tehdy jsme na ně dostali potvrzení,že se berem, tudíž je možné nám je prodat (to jsem nepochopila do dneška)..svatba byla na Rathausu v Perníkovicích,hostina přes náměstí U Čtyřprsťáka (hospodský se jmenoval Bezpalec a dům U bílého koníčka)..šaty mi šila švadlena, která se mi osvědčila už na šatech do tanečních ,hlavu mi udělala moje dvorní kadeřnice, kytku narychlo uvázali u Románie v květinářství (ženich na ni zapomněl) v Chrudimi. Tahle znamení- že dělám chybu,jsem v jakési euforii přehlídla a po 7 letech jsme se rozvedli...ale za našeho svazku jsem našla Báru a ta mi porodila Šarika..takže to bylo asi to nejlepší z celého manželství...

hostina klasická: šunkovýá rolka s křenem se šlehačkou, hovězí vývar s knedlíčky a juolien zeleninou, svíčková, káva a naše donesené dorty..pivo,víno..muzika z magiče..v 17:00 jsme to ukončili a jeli domů..v 19:00 jsem si slastně chrupkala a prospala svatební noc...

Zano, mladým přeju,aby to,co si slíbili a proč se brali,jim vydrželo pokud možno až do konce života...

Hm, hostina... asi totéž co vy, to byla klasika.

Naši ji měli v České Skalici a měli to zařízené tak, že nebylo jednotné menu, ale každý si mohl objednat podle svého. Dobře tam vařili (však to taky byli při objednávání svatby zkontrolovat).

Děkuju - doufám, že jim bude spolu dobře .

Tak dodatečně všechno nejlepší! Hlavně že se nikdo nepopral a vydatně nepohádal (byli jste někdo na moravské svatbě? ) Ty modré botky mi připomněly - tuhle jsem před svatou Ludmilou na Míráku viděla malý svatební hlouček - nevěstu v klasické bílé, závoj, po stranách asi dvě kamarádky v civilu, jak se ženou do kostela, měly to ještě tak 150 m daleko. A nevěsta, jak spěchala, tak samozřejmě podebrala sukně, aby se jí líp běželo. Skutečně běžet mohla, protože měla takové ty obrovské pohodlné ála botasky. Zano, krásné jste to měli, netýrali vás obřadem na travnatém ostrově uprostřed řeky, kam se musí na vratkých vesličkách a na ostrově není žádný plácek nebo chodníček, takže ženy se zarývají a trčí, a při nasedání se různě kácejí a tvrdě dopadají, s trochou štěstí nikoli do vody.

Jsem ráda, že vám to dobře dopadlo, taky si vzpomínám, že ses zmiňovala, jak si nevěsta pochroumala nohu... snad se zavčas dobře zahojila a už zase běhá jako čečetka. A kytice je moc pěkná (vzpomínám na bohatý výběr karafiátů a jedny růžové růžičky...

Na moravské svatbě byl Franta (to jsme se ještě neznali), dodnes mu ten zážitek závidím. Vyprávěl hlavně o skříních, které - když se otevřely - obsahovaly patrové dorty. Jo a jak jeli do kostela autobusem. A dodnes opatruje fotku, na které jeho kamarád, toho času voják československé armády míru a socialismu, líbá ruku panu farářovi .

Nevěsta na zahradě k místu M došla s francouzskými holemi, obřad a focení zvládla bez nich. Teď už bez nich chodí, akorát na delší cesty si bere hůlky. To bude na dlouho...

No, protože se na zámku svatby konají a protože Bimbo leta oddával, viděla a vyslechla jsem spoustu svatebních akcí. Mám dojem, že dneska je to pro většinu hlavně nevěst den D. My to měli jednoduché, Bimbo na vojně, Novoměstská radnice v přestavbě, takže Vyšehrad. Šaty mi oboje šila babička se švadlenou, prstýnky jsme si dali vyčistit a upravit po prapředcích. Kytku jsem si sehnala na tu dobu fantastickou - orchideje. Matrikářka se tak rozplývala, že pomalu nezvládala obřad. Bimbovi povolili civil a protože na vojně hodně zhubl, musel se ženit v obleku z maturity. Hostinu jsme měli v zrovna otevřeném Pakultu a vozily nás taxíky, protože maminka zrovna v té době dělala nějaký ergonomický průzkum pro taxislužbu. Jenom ty šaty nám visely v ložnici dvoje, týden před svatbou mi zemřel dědeček.

No, jak už někde dole píšu, pro mne to byl hlavně úřední úkon (potřebovali jsme novomanželskou půjčku a ta se bez svatby jaksi nedávala).

Když tak o tom uvažuju, tak prstýnky jsme taky měli ze zlata po předcích.

Upřímně řečeno z hlavy nevím, co jsem měla za kytku, ale nic speciálního to nebylo - prostě jsem došla do květinářství a řekla, že chci na 5. září svatební kytku .

No, náš tohle čeká v červenci... budu svatební matka se třemi psy na vodítku

Uf, drž se, svatební matko, není to jen tak!

My tam měli taky tři kousky - Meggie a dva jezevčíky.

Meggie měla za úkol donést svatebčanům prstýnky. Děsně jsme se jim smáli, že jim s nima vezme roha někam do křoví, ale měli to vymakaný - dostala je přivázaný na mašli k obojku a zodpovědně se dostavila na místo na zavolání.

hezký svatební čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům

cháchá - občasné střípky jsem slýchala v telefonu takřka v přímém přenosu - a tak jsem ráda, že jste ty čtyři slavnostní dny v pohodě přežili. A užili si to. Tak hlavně hodně štěstí a spokojenosti

jsem dneska doma za pracovní víkend a jedeme výletit. Snad dnešní hrady budou počasím přívětivější, než ten Házmburk

reju pekny pocasi :)

me nejvic pobavilo, jak ma zana ty botky, ze je kytice a v ocekavani nejake svatebni fotky tam jsou botky samochodky :D